Jednoduchá grilovací omáčka s třemi možnostmi použití
Už jsem zahlídla reklamy, které by člověku málem dokázaly vnutit, že kupovaná grilovací omáčka je základní nezbytností každého grilování. A že teprve s ní maso dostane opravdovou chuť.
Tak prosím pěkně, zapamatujte si, že není tolik důležité, v čem se maso marinovalo, čím se okořenilo a jakou omáčkou se potíralo, jako spíš to, co s masem na grilu uděláte. Teplo staví chuťové základy a ovlivňuje vnitřní měkkost a šťavnatost a povrchovou vypečenost masa. Vaše grilovací zručnost a zkušenost může rozehřátého roštu využít a zneužít do nejvyšší možné míry, až se strávníkům začnou blahem kroutit palce u nohou.
Grilovací omáčka by měla být jenom půvabnou třešničkou na dortu, která to celé dotáhne do dokonalosti a položí na lopatky vaše blízké, kteří už mají beztak srolované celé nohy až po pás. Každý grilovací recept musí fungovat sám o sobě i bez grilovací omáčky. A naopak: špatný vliv tepla a špatné zacházení s masem nemůže žádný zázrak z lahvičky zachránit.
Pokud se mnou souhlasíte, možná vás bude zajímat, jak se taková jednoduchá grilovací omáčka připravuje.
Okurkový salát 6x jinak
Pokud začnu okurkový salát hledat ve svých dávných a ještě dávnějších vzpomínkách, najdu jenom jeden stále se opakující recept. Vypadal takto: okurka nastrouhaná na průsvitně tenké plátky, obdařená velkým množstvím zálivky z vody, octa, moučkového cukru a špetky mletého pepře.
Tenhle folklór závodního stravování vůbec nechutná špatně, nebojte se, že bych ho tu chtěla hanit. Octová zálivka se nedala udělat, než naředěním s vodou, neboť v dřívějších dobách se jiný ocet než kvasný lihový těžko sháněl – a tento je sám o sobě příliš silný a čpavý na to, aby rovnou z lahve přišel do salátu.
Teoreticky by se zálivka dala svařit na třetinu svého objemu, aby nebyla tak vodnatá, ale pokud jste někdy doma svařovali ocet bez výkonné digestoře, tak tušíte, že to je jako vypustit slzný plyn. Nicméně svařená zálivka by salát notně vylepšila a vymanila z retro kuchyně, o tom žádná.
Okurka je pro kuchaře jako čisté plátno. Má tak nevtíravou chuť, že snese všechno výrazné ochucení. Proto jí silná octová zálivka nečiní žádný problém. Ale jelikož píšu tenhle článek, tak určitě dobře tušíte, že to jde i jinak a jinudy. Cestovat do zahranicí se v současné době dá hlavně prstem po mapě, a tak tu máte inspiraci z celého světa, kterou však není obtížné připravit, aniž by člověk opustil hranice svého okresu.
Kynuté ovocné knedlíky na celý rok
Moc dobře vím, že mi tady na blogu ovocné kynuté knedlíky dlouhé roky chyběly. Ale už nebudou. Trubte na poplach, neboť droždí se možná znovu stane nedostatkovým artiklem. Začala sezóna ovoce, které tomuto receptu náramně svědčí.
Moc bych si přála, abyste po přečtení tohoto postupu ztratili všechny zbývající obavy z kynutého knedlíkového těsta. Žádná věda to není. Ale zase bych nerada, abyste už při čtení úvodu brali míru na knedlíky (rozumějte – zívali), takže půjdu rovnou k věci.
Tedy, nejprve jsem samozřejmě zašla k Lázničkům, kde dělají nejlepší knedlíky, abych se na nejlepší postup vyptala přímo u zdroje.
Kynuté ovocné knedlíky jsou typické tím, že mají poměrně velkou vrstvu nadýchaného těsta a tedy mohou vzbuzovat pocit, že vzdor vaší kuchařské snaze obsahují málo ovoce. Nenechte se tím zaskočit a ovoce klidně přidejte na talíř ještě i v jiné podobě, třeba jako studenou omáčku.
Kuře naplacato: pečené v troubě, ale s chutí grilu
Kuře naplacato, tedy kuře upečené ve zcela placaté podobě, má oproti běžnému pečenému kuřeti několik výhod. Je snadné nechat se jimi uhranout. Takové kuře vypadá neokoukaně, rychleji se propéká a má lepší ochucení.
A taky to pro někoho může být zajímavé a nové kuchařské dobrodružství.
Zvláštní body za umělecký dojem dostanete za tohle kuře zejména teď v létě, kdy vše, co se tváří jako z grilu, mizí z talíře závratnou rychlostí. Ovšem gril klidně můžete nechat stát v kůlně, protože tohle kuře se peče v troubě, jen se jako grilované tváří díky suché směsi koření.
Vegetariánský burger s chutí jako maso
Vegetariánský burger, čili burger bez masa, se může ideově ubírat několika směry. Buď si jako náplň vezme grilovanou zeleninu, nebo grilované velké klobouky hub, anebo luštěninové placičky.
Všechny tři možnosti chutnají výborně a všechny tři se dají skvěle doladit a dostavět do podoby honosného burgeru. Pro mě má však pouze luštěninový burger srovnatelnou úroveň s burgerem masovým, a to pro jeho chuť, podobu i sytost.
Dala jsem si proto za úkol vytvořit takový luštěninový burger, nebo vegetariánský burger, chcete-li, který by byl co nejvíc srovnatelný s masovým. Pro jistotu jsem si pokusy nechala na dobu, kdy ani jeden z mužů nebyl doma. Výsledek? Moje tři odrostlejší holčičky se nezávisle na sobě zeptaly, co to je za maso. Tedy vím, že se vám nemusím bát předložit výsledky mého experimentu.
Housky na hamburgery, které zůstanou dlouho vláčné
Housky na hamburgery musí splňovat asi tak milion požadavků, aby měla domácí příprava smysl. Musí být nadýchané, ale přesto pevné a dost velké, aby udržely několik šťavnatých vrstev obsahu. Musí zůstat po upečení měkké a vláčné aspoň dva dny, protože dělat se s nimi v den grilování může způsobit časově-organizační problém.
Pokud znáte, jak se chová kynuté těsto druhý a další den po upečení, tak tušíte, že už jen tento požadavek je sám o sobě značná výzva.
Housky na hamburgery musí mít taky krásnou, sytou barvu a lesklou, hladkou kůrku. Musí se dát na rozkrojené straně opéct, přičemž opečení by mělo znatelně zvýraznit jejich chuť. Musí mít natolik houbovitou střídku, aby vsákla většinu šťávy, kterou pustí maso a zelenina. Musí mít dobrou chuť samy o sobě a přitom nezastínit burger, který tu hraje hlavní roli. Ještě pořád si myslíte, že takový recept na housky na hamburgery vůbec existuje?
Dalo by se říct, že existuje. Dokonce se s vámi o tuto dokonalost podělím, ale varuju vás hned ve dvou věcech.
Prázdniny 2020
O letošních prázdninách se trochu toulám, většinou bez plánu, a občas díky tomu nejsem vůbec na příjmu. Článek se tu tedy neobjeví každý týden ve čtvrtek, ale jen jednou za 2-3 týdny. To samé platí pro čtvrteční zprávy z E-mailového klubu. Nezlobte se. V září se zase všechno vrátí do starých týdenních pořádků.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
