Přírodní kuřecí plátky – z prsou i ze stehen
Přírodní kuřecí plátky jsou takový malý pilíř domácího vaření. Vynikají malou pracností, příjemnou chutí, rychle dosažitelnou měkkostí a možností dochutit je na všechny myslitelné způsoby.
No a taky se na nich dá poznat, jak vládce kuchyně vládne základním kuchařským technikám. Ne těm pokročilým. Docela a dočista základním.
Přejme si tedy pro tentokrát zlatavé (nikoli bledé) kuřecí plátky s příjemně výraznou (nikoli mdlou) chutí, měkké a šťavnaté (nikoli tuhé a suché), doprovázené sympaticky zhoustlou šťávou (nikoli vodnatou a nikoli klihovatou), to vše v příjemném množství a bez použití jakýchkoli dochucovadel.
Sicilské fazole – recept nejen pro dny mezi létem a podzimem
Věřím, že si tyhle sicilské fazole, krátce dušené a pak ještě zapečené pod grilem, zamilujete stejně rychle jako já. Byla jsem okouzlená už prvním soustem a u těch dalších (a ještě dalších) jsem váhala, kolik porcí rodině vlastně přiznám.
Sicilské fazole je název, který jsem si vymyslela, protože jsem nepřišla na nic lepšího. Vlastně se jedná o fazole z pánve, zahalené v surovinách pomezních dnů léta a podzimu. Mají chuť rajčat, paprik, fazolí. Chleba, česneku a bylinek. Dvojí tepelná úprava to všechno tak nějak povyšuje na malý zázrak, aniž by tohle jídlo obsahovalo maso.
Sicilské fazole si tedy notují s českými chutěmi, byť inspiraci jihem nezapřou. Na talíři to vypadá sofistikovaně, ale přitom se jedná o předem uvařené (nebo klidně konzervované) fazole v rychlé a snadné omáčce, okořeněné letními vzpomínkami na horkem rozteklý grilovaný sýr.
Krupicové flameri – noblesní dezert na lžičku
Krupicové flameri bude u stolu dosahovat – nedělám si o tom žádné iluze – podobné obliby jako krupicová kaše. Co na tom, že kaše se připravuje z dětské krupičky, zatímco flameri z krupice, která je o něco hrubší. Obojí dovede rozdělit publikum na dva vzájemně si nerozumící tábory.
Krupicové flameri je i přes podobnost s kaší velmi noblesní dezert na lžičku. Připomíná třeba pudink. Nebo panna cottu či termix. Základem flameri je kaše uvařená z krupice a mléka, doplněná něčím hebkým a našlehaným.
Právě to hebké a nadýchané udělá z tuctové kaše dezertní zázrak. A udělá ho v podstatě na počkání, nikoli do tří dnů. Nanejvýš budete čekat do druhého dne, než to všechno zatuhne.
Ratatouille – všechna letní zelenina na jednom talíři
Ratatouille má v rodném listě v kolonce místo narození uvedeno Nice, Provensálsko a nechává se vyslovovat jako ratatuj, proneseno pochopitelně s francouzským šarmem.
Vlastně je to taková středomořská verze našeho leča. Přestože se recepty na ratatouille v mnohém liší, v surovinách se obvykle shodnou. Do ratatouille patří rajčata, papriky, cibule (tedy základ na lečo), a dále taky cuketa, lilek, česnek a bylinky jako bobkový list a tymián. Díky filmu Ratatouille tohle všechno už asi stejně dávno víte.
Cuketové čtverečky
Tyto cuketové čtverečky vám nabízím jako další recept do vaší rodinné cuketové kuchařky. Udělají vám radost teplé, vlažné i studené a poslouží jako příjemná letní svačinka.
Každý ví, že ty malé zelené protáhlé potvory je třeba sklízet a likvidovat, dokud jsou mladé. I přes veškerou snahu a pravidelné obhlídky záhonu stejně občas přes noc vyroste stvůra obřích rozměrů. Když ne na vlastní zahradě, tak na cizí, načež se do kuchyně záludně dostane jako dar.
Každému při převzetí takové milé pozornosti dojdou slova, a tak se žádný dárce nikdy nedozví, co tím napáchal. Proto se nebojte přerůstající cukety darovat. Nic se vám ani cuketě nestane. Do kuchyně si následně pusťte jenom ty malé, šťavnaté a jedlé.
Játra na cibulce v deseti minutách
Játra na cibulce jsou nejspíš jediné jídlo, u kterého může rychlost kuchaře překonat rychlost strávníka. A vůbec přitom nemám na mysli opatrný odstup, který si někteří jedinci drží od jater a podobných vnitřností. Pro tuto chvíli a pro tento recept se budu tvářit, že něco takového vůbec neexistuje.
Tak tedy: Játra na cibulce budete mít hotová do deseti minut; využít zde můžete skutečnosti, že játra některých zvířat mají minutkovou povahu a nepotřebují se dlouho dusit doměkka. Taková játra jsou doslova křehká, i když jim uvnitř nezůstane ani náznak růžové barvy.
O svou křehkost přijdou ve chvíli, kdy se budou v pánvi dusit příliš dlouho, anebo pokud vychladnou a pokusíte se je znovu ohřát.
Langoše – letní jídlo do ruky
Langoše na svačinu? Ano, hlavně teď v létě. Langoš na koupališti je lákavá (a občas i jediná možná) svačina; ještě lákavější je však jeho domácí verze.
Tohle maďarské jídlo z rychlého občerstvení se hodí k jídlu za běhu. Jediný háček tkví v tom, že vy ho v běhu nevyrobíte. Ale za ty blažené úsměvy trocha postávání u sporáku stojí.
Dalo by se totiž říct, že langoš je variací na koblihy – a jak známo, koblihám odolá málokdo. Historie si to ale s langoši pamatuje trochu jinak a má k tomu dobré argumenty: maďarské slovo láng znamená plamen. Pečivo podobné dnešním langošům se dříve peklo na kraji pece na chleba podobně jako naše tuzemské podplamenice.
Dnes se pro nedostatek kamenných pecí v domácnostech langoše smaží v olejové lázni. A jsou v téhle podobě rozšířeny do všech zemí, které sousedí s Maďarskem, a dále pak i do zemí, které sousedí s těmito zeměmi.
Gazpacho pro celé léto
Gazpacho se označuje jako studená polévka. A v tom je celý problém. Slovní spojení studená polévka z něj dělá něco ne příliš žádaného. Dokonce odrazujícího. Kdo by jedl vystydlou polévku? Kdo by to vůbec ochutnával?
Pokud zažíváte stejné pocity, je čas se jich zbavit. Pevně věřím, že malá změna vnímání názvu a k tomu tenhle recept na milované andaluské gazpacho vám dovedou společně poskytnout významnou terapeutickou pomoc. Třeba se nakonec do téhle kategorie jídel bezhlavě zamilujete. O hezké zážitky byste se přece neměli ochudit jenom kvůli tomu, že se objekt zájmu divně jmenuje.
Abych nekázala vodu a nepila dobře vychlazeného radlera, přiznávám, že i já jsem na studené polévky koukala s opovržením. I já jsem patřila mezi ty, pro které bylo ochutnání takového jídla něco nepředstavitelného. Dokud jsem si nezakázala říkat tomu polévka, nic jsem na svém názoru nezměnila.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
