[vc_row][vc_column][vc_column_text]Dušení je další druh tepelné úpravy, kterým pokračuje seriál o základech vaření. Jedná se o oblíbený způsob, jak jídlu dodat dost chuti, vůně a zajistit si báječnou měkkost, ať už dusíte cokoli.
Na stupnici od jedné do pěti je dušení co do intenzity chuti někde kolem trojky. Na jedničce se nachází vaření a na dvojce zadělávání. A jak správně tušíte, v příštích dílech seriálu se chuť jídel ještě víc zesílí.
Dušení krok za krokem
Princip dušení spočívá v tom, že základní surovinu, kterou se rozhodnete dusit, nejprve prudce opečete, přidáte k ní aromatický základ a zčásti podlijete tekutinou. Poté necháte zvolna pod pokličkou změknout.
Jinými slovy, je to přesně ten typ tepelné úpravy, u kterého bývají některé kuchařské knihy skoupé na každé slovo. Často se například pouze dozvíte, že „plátky masa dusíme doměkka.“
Postup dušení
Zkuste zavřít oči a představit si to. Vlastně ne, zavřít je nemůžete, ale aspoň duste v duchu se mnou:
- Hlavní surovinu, ať už ji máte nakrájenou na nudličky, kostičky, plátky, zarolovanou do závitků nebo ji ponecháte vcelku, nejprve velmi zprudka opečte ze všech stran na tuku.
- Jakmile surovinu opečete, vyjměte ji ven z pánve nebo z hrnce a nechte stát stranou. Na výpeku, který po ní zbyl, připravte základ na dušení. Může to být jen opečená cibule, nebo zelenina, nebo obojí, nebo úplně něco jiného.
- K základu vraťte opečenou odpočívající surovinu, podlijete, přiveďte k mírnému varu a pod pokličkou nechte zvolna pobublávat, dokud hlavní surovina nezměkne.
- Aby to na talíři vypadalo hotové a pěkně zhoustlé, musíte nyní šťávu zahustit.
- Proveďte dokončovací úpravy, jako je cezení, dochucení, zjemnění, a můžete podávat.
Protože se pořád ještě v míře detailnosti pohybuju jen lehce nad úrovní těch skoupých kuchařských knih, vezmu to nyní bod po bodu a řeknu vám ke každému všechno, co aktuálně vím.
1. Opečení hlavní suroviny
Chytré knížky tento krok pojmenovávají jako orestování.
Vám půjde jen o to, abyste hlavní surovinu velmi zprudka opekli na jejím povrchu, ale uvnitř ji ponechali syrovou.
Smyslem je pouze získat barvu a posílit chuť. Nenechte se zmást tvrzením, že rychlým opečením se zatáhne maso, čímž se uzavře a udrží se v něm šťavnatost. To vůbec není cílem tohoto kroku. Nehledě na to, že to je věděcky prokázaný blud.
K prudkému opečení budete potřebovat silný příkon tepla, protože zvolna se nikdy nic pořádně neopeče. Musíte totiž opékat tak rázně, aby surovina nezačala pouštět příliš mnoho tekutiny, protože tak by se začala rovnou dusit ve vlastní šťávě, aniž by se stačila pořádně opéct. Opékat se dá jen v tuku, nikoli ve vodě a spol.
Pravidlo tedy zní: nepřeplňte pánev. Pokud opékáte kousky masa, měly by mít mezi sebou dostatečné rozestupy. Asi není třeba dodávat, že by v pánvi měly ležet jen v jedné vrstvě. Jestliže máte masa hodně, budete si ho muset rozdělit na etapy, případně zprudka opéct ve velmi horké troubě, rozložené na velkém plechu.
S lepším opečením vám podstatně pomůže sůl. Nakrájenou surovinu, anebo surovinu vcelku, nejprve na povrchu osolte, teprve potom opečte. Zlepší se tím barva i chuť.
Chcete tajnou radu? Nebojte se a nekontrolujte pořád obsah pánve vařečkou. To, že máte plotýnku zapnutou na maximum, ještě neznamená, že musíte zběsile míchat. Nechte (zejména maso) pár minut v klidu opékat. Teprve tak se vytvoří to správné opečení. Otočte, až když to bude opravdu nezbytné, těsně před připálením. Tímhle ledovým klidem v horkých okamžicích se snadno pozná profík od neustále něco míchajícího amatéra.
2. Vytvoření základu pro dušení
Jestliže se hlavní surovina musela opéct v tuku kvůli barvě a chuti, pro další suroviny, které nyní přijdou do základu, to platí taky. Tenhle krok si musíte odpracovat, žádná zkratka tu nevede a raději počítejte s tím, že se u něj zapotíte nejen od páry unikající z hrnce.
Použijte stejnou pánev nebo hrnec, jako v předchozím kroku. Neumývejte ji, neutírejte. Pokud na dně zůstalo víc než dvě lžíce tuku, slijte ho pryč a nechte jen množství potřebné pro opečení základu.
Česká kuchařská věda zná několik typických základů, které byste i v domácích podmínkách měli mít v malíku a znát je nazpaměť jako vyjmenovaná slova nebo malou násobilku. Zejména pokud ve vaření nechcete dělat zbytečné chyby.
- Základ pro “něco ve vlastní šťávě”
Tenhle základ je vůbec nejjednodušší. Nic do něj nepatří. Jakmile máte opečenou hlavní surovinu, můžete přikročit k bodu 3. - Cibulový základ
Zde použijete pouze cibuli. Nakrájejte ji nadrobno a poté ji v tuku zprudka opečte. Opět nemusíte míchat stále, stačí jen hlídat a zasáhnout podle potřeby. Podle toho, jak má vypadat výsledné jídlo, ji opečte jen dosklovata (tedy jen coby zprůsvitněla a změkla), nebo dozlatova, nebo dokonce do tmavěji hnědé. Barva cibule by měla zhruba odpovídat výsledné barvě jídla.Nic se nesmí připálit, proto, jakmile budete mít pocit, že přípečky na dně vypadají příliš nebezpečně a hrozí spálením, aniž by cibule dosáhla požadovaného odstínu, nalijte do pánve dvě nebo tři lžíce vody. Ty se ihned odpaří, ale rozpustí přitom přípečky, takže můžete bez obav pokračovat v restování cibule, dokud nebude tak tmavá, jak potřebujete.
- Cibulovo-zeleninový základ
Kromě cibule budete ještě potřebovat mrkvev, celer a petržel. Do pánve na tuk přijde nejprve na kostičky nakrájená kořenová zelenina, protože je tvrdší a měkne pomaleji. Teprve až ji dost opečete, přidejte cibuli a domíchejte.Opět můžete použít trik s podlitím trochou vody, a to tolikrát, kolikrát bude třeba.
- Cibulovo-paprikový základ
Určitě víte, že když má do jídla přijít mletá paprika, musí se promíchat s tukem, aby se řádně rozvinula barva, chuť i vůně. U dušeného jídla se proto přidává do základu, který ještě není podlitý tekutinou.Paprika se však nesmí dlouho opékat, ideálně skoro vůbec, takže až připravíte cibulový základ, odstavte pánev, přidejte papriku a mimo žár plotýnky rychle promíchejte. Pak bez zbytečného čekání podlijte.
- Cibulovo-slaninový základ
Protože slanina pustí tuk, je lepší, když ji nejprve samotnou vyškvaříte, vyberete z pánve, na tuku opečete hlavní surovinu, opět vyjmete, připravíte cibulový základ a do něj vrátíte opečenou slaninu.Malá rada do kuchyně: slanina se vám lépe podaří opéct na středně silném žáru. Zpočtátku ji podlijte několika lžícemi vody, aby se nepřipálila dřív, než vůbec pustí nějaký tuk. Voda napomůže prohřátí a povolení tuku.
- Základ pro „něco na víně“
Vezměte zeleninový základ a na úplný závěr opékání do něj přisypte lžíci cukru krupice. Chvíli míchejte, dokud se cukr nerozpustí, pak zastříkněte dvěma nebo třemi lžícemi dobrého vinného octa a nechte zcela odpařit. Podlévat pak budete vínem, případně ještě i něčím dalším.
3. Podlití a dušení
Dušená surovina by měla přijít do horké tekutiny, takže vezměte vývar nebo vodu nebo víno nebo to, čím podléváte, a nalijte to na připravený, právě orestovaný a dokončený základ.
Tekutiny by mělo být tolik, aby v ní pak byla hlavní surovina ponořená jen do poloviny, maximálně do dvou třetin. Shora by při dušení měla působit pára.
Po zalití to vše společně přiveďte k varu a osolte podle chuti. Toho času opuštěnou, odloženou a opečenou hlavní surovinu vložte do bublajícího základu, ztlumte žár, zakryjte pokličkou (bezpodmínečně) a zvolna duste doměkka. U zeleniny to bude pár minut, u masa od 30 minut do několika hodin, podle povahy masa.
Pokud kastrůlek necháte dusit v troubě při teplotě kolem 90 stupňů, říkejte tomu brazírování. Jistě tím zapůsobíte na okolí. Podlévejte v tomto případě více, tak, aby bylo vše těsně ponořené. Ke konci dušení můžete zvýšit teplotu na 120 stupňů, ale ne dřív než za dvě hodiny. Tento postup udělá z klihovatějších kousků masa dokonalý, jemný, šťavnatý zázrak. Pomalejší start uvolní klihovaté části a umožní jim rozpustit se, takže když pak zvýšíte teplotu na dopečení, už neztvrdnou.
4. Zahuštění
A jsme zase u jíšky. V minulém článku jsem se rozepsala o tom, jak jíšku připravit a jak ji použít do jídla, takže pokud nevíte, koukněte tam. Budu se na tento postup odkazovat, takže klidně koukněte jen pro připomenutí, i když víte.
Na rozdíl od zadělávaných jídel, kde je jíška klíčová, je u dušených jídel pouze jednou z možností.
Zahušťovat zde můžete mnoha způsoby. Každopádně myslete na to, že vždycky byste dušené jídlo nějak zahustit měli. Na vodnaté a nehomogenní omáčky není zrovna nejhezčí pohled.
Takhle ne
Nejdřív pár odstrašujících případů. Jejich společným znakem je lenost.
Jistě jste si v reklamě, v obchodě nebo na obou místech zároveň všimli instantní jíšky. Nasypete do hotového jídla, rozmícháte, necháte přejít varem a můžete podávat. Taky jsem téhle iluzi ve své začátečnické nerozvážnosti podlehla, a upřímně, instantní jíška mi určitě pár jídel zachránila. Ale když jsem si jednou přečetla složení, zahodila jsem ji a už jsem se k ní nevrátila.
No a pak tu máme slavnou ameriku. Amerika se říká hladké mouce rozmíchané ve vodě. Tuhle záklechtku lze vlít skoro kamkoli, trochu povařit a opět máte hotovo. Nedělá to žmolky, je to rychlé, a tak se to používá a zneužívá v restauracích u devíti z deseti jídel z polední nabídky. Problém je, že to chutná jako klíh, táhne se to jako klíh a barvu tmavých omáček to neskonale kazí. Takže i když se poctivě odpracuje základ omáčky a dušení se odehraje ve vší počestnosti, díky americe můžete mít pocit, že zase jíte UHO.
Takhle ano
Pokud chcete v omáčce všechno nechat v původní podobě, tedy zachovat kousky zeleniny, cibule, slaniny, a samozřejmě i masa, nejprve sceďte podušené suroviny přes cedník. Zachycenou tekutinu zahustěte jíškou, jak jsem psala minule, provařte, přeceďte, a nakonec zase scezené suroviny vraťte zpět.
Pokud vám jde jen o maso a chcete k němu pěknou hladkou omáčku bez kousků čehokoli, ze všeho nejdřív vyjměte měkké maso ven. Zbytek zahustěte jíškou, provařte, a nakonec buď přeceďte, nebo rozmixujte a přeceďte, nebo propasírujte. Pozor na kousky koření, které nechcete ani rozmixovat, ani propasírovat. Nezapomeňte je předtím odstranit.
Jestliže jste maso dusili jen na cibuli, můžete na to jít ještě jinak. Vyjměte maso, abyste ho zbytečně nerozbili neustálým mícháním. Omáčku bez masa zprudka vařte tak dlouho, až se odpaří všechna tekutina a zbyde jen tuk. Ten zaprašte hladkou moukou přes cedník, umíchejte v něm jíšku, zalijte buď vývarem nebo vodou, prošlehejte, provařte, proceďte. Postaráte se tak o opravdu výraznou barvu a chuť.
No a konečně, pokud se vám nechce nic cedit a nic vyndávat, můžete bokem připravenou jíšku rozředit trochou omáčky, výsledek přidat do hrnce ke všem surovinám a společně provařit. Není to optimální, ale jde to.
Omáčce můžete vytvořit žádoucí konzistenci také pečivem (starým chlebem, perníkem). Pečivo zbavte kůrky, nakrájejte na kostky a přidejte do dusícího se jídla včas před dokončením. Pozor, tahle jídla při delším uložení v chladu pracují, čili rychle kysnou.
Když rozmícháte mouku ve smetaně nebo v mléce, můžete tomu říkat záklechtka, rozmíchat v omáčce, provařit a taky to pěkně zhoustne. Jen pozor, ať se vám mléčné výrobky nesrazí, příliš dlouho je nevařte.
A protože jsme vlastně pořád u mouky, jen v různých podobách, asi vás napadá otázka, jak zahustit bez ní. V první řadě můžete omáčku rozmixovat a zahustit ji tím, co v ní už je, ale berte v potaz, že tahle omáčka má tendenci se zase po chvíli oddělovat a usazovat. Funuje to úplně stejně, jako krémové polévky, o kterých jsem nedávno psala.
Zachránit vás případně ještě může hraška, kukuřičná škrobová moučka (rozmíchejte ve vodě a vařte nanejvýš minutu), mladá rozmixovaná kukuřice nebo stará (nerozmixovaná!) kuchařka.
Finta ze starých kuchařek
Zase se ale vrátíme k mouce. Existuje ještě jeden způsob zahuštění, který používám, když nemám čas se jídlu dostatečně věnovat. 20 minut před koncem dušení vezmu malý cedník a dvě lžíce hladké mouky. Přes cedník moukou popráším povrch dušeného jídla, ale nemíchám. Nechám ji ležet na hladině a vpíjet se do vydušeného tuku. Zase potichu přiklopím poklici a odklopím ji nejdřív za 20 minut. Mouka se tak propaří, takže jakmile ji rozmíchám, skvěle se vstřebá do omáčky a neudělá žádné hrudky. Důležité je, aby jídlo skutečně celou dobu jen mírně pobublávalo a nedělalo v hrnci žádné bublavé vylomeniny.
5. Závěrečné doladění
Jsme na konci dušení. Zde můžete naposledy jídlo dosolit, dokyselit, dosladit, zjemnit máslem, smetanou, mlékem, zakysanou smetanou, nabudit česnekem, zelenou natí jarní cibulky, petrželkou.
A pak už podávejte.
Za domácí úkol si uvařte jedno dušené jídlo podle vlastní volby. Rozeberte si ho na jednotlivé kroky a případně si uvědomte, zda něco neděláte špatně a zda by to nešlo technicky vylepšit.
Jako malou inspiraci zde na webu Kuchařky pro dceru najdete tato dušená jídla:
Guláš
Kuřecí stehna dušená v troubě
PS. Stejně jako jindy, nezapomeňte mi tu nechat svůj milý komentář. Zajímalo by mě, co jste se o dušení z dnešního článku dozvěděli. Co začnete dělat jinak? Otevřelo vám něco oči? Udělali jste nad něčím aha!?
PPS. Víte o někom, kdo potřebuje vysvětlit úplné základy vaření a hodil by se mu tento seriál? Klik na sdílecí tlačítko níže, ať mu rychle pomůžete.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_widget_sidebar sidebar_id=“Seriál o základech vaření“][/vc_column][/vc_row]
Tak já mám úkol splněný, v neděli jsem dělala boeuf bourguignon podle Julie Child (a tím jsem se přiznala k nevěře s Řezníkem). Blanšírovala jsem slaninu, před opékáním osušovala kousky masa,…výsledek byl opravdu moc dobrý a ještě lepší druhý den.
Jen bych dodala malinkatou drobnost k vyčerpávajícímu článku, podléváme do cca 1/2, a popřípadě doplňujeme odpařenou tekutinu. Hezký den.
Ó, Juliin boeuf bourguignon (proneseno s tou správnou francouzskou výslovností) je nepřekonatelný. Pracný, ale všechno v receptu má svůj smysl.
Díky za to doplnění, přidám to do článku. Nějak mi to uteklo. Brazírovaná masa se podlévají ještě trochu jinak, tak to hned uvedu na pravou míru.
Dobrý, byť deštivý, den…
Vždy se i stařík něčemu naučit, milí Flo, tentokrát je to Vaše „tajná“ rada, která dává za pravdu mé ženě, která se za , příští rok, již šedesátiletého soužití se mnou, vypracovala v dobrou kuchařku. A to když jsme se brali,
raději moc nevzpomínat, zase ale nešlo jen o chutnou krmi, žeáno…
Tedy, to její občasné:“nemíchej mi pořád tím masem“, má vlastně docela
racionální důvod, polepším se, připálení se masa přestanu se obávat.
Při vaření pro dva jsme nuceni někdy si podusit více masa, pak základ odložit a následnou úpravou mít tu maso na zelenině, další část na paprice, v té či oné omáčce. Jsem zastáncem zahušťování pečivem, zkusím ten perník, vybavuje se mi, že to před dáááávnými lety činila moje maminka.
Pro dnešek všechno, těším se další čtvrtek , dnes mám „znojemskou“ a skoro domácí, ultraširoké nudle z místní výrobny.
A taky mne čeká povinnost, provést čtvrteční nákup se seznamu, abych jednak koupil potřebné a neutrácel naopak za to, co vidím, ale nutné není…
„nemíchej mi pořád tím masem“
„zase nešlo jen o chutnou krmi, žeáno“
Jaroslave, já vím, že je vždycky důvod těšit se na tvoje komentáře.
Přeju vydařený nákup! Flo.
Pěkný den.Tak jak popisujete toto dušení dělám takto.Jíšku si udělám,odeberu trošku tekutiny od masa a tím si ji trošku rozředím a naleju k masu.Rozmíchám a dovařím.Jinak se mi líbí jak popisujete to propaření mouky.Taky si pak rozdělím porce na víc částí a dochucuji podle potřeby a střídám přílohy.Krásný den.Lida
Lído, povíte mi prosím něco víc o tom, jak dochucujete jednotlivé dávky podle potřeby? Jaké varianty třeba střídáte? Moc by mě to zajímalo. Musí to určitě ušetřit spoustu času.
Tuhle domácí instantní jíšku znám už od babičky,vždycky byla připravená. Sama již 40 LPlet používám 2 varianty,máslovou do omáček a se sádlem do polévek,tradiční bramboračka, kvasnička, čočková se bez ní neobejde. Omáčky jsem zpočátku zahušťovala moukou s vodou,ale často se mi stávalo , že omáčka na druhý den zřídla,přešla jsem na jíšku a bylo po problému.
Netušil jsem, že zahušťování „zaprašte hladkou moukou přes cedník“ je známé a pokládal jsem ho za můj objev. Chválím, do omáček a vlastně do zahušťování vůbec se mi jeví jako naprosto dokonalé. Dlouho jsem zápasil s knedlíčky které jsem umělecky vytvořil přidáním mouky. Zaprášit přes cedník je geniální vynález hodný nobelovky. Trošku mouky a ignorovat. No a když to není dost, klidně postup zopakuji, kdybych dal mouky víc najednou, jsem zas u těch knedlíčků a mouka se mi neprovaří a zůstane moučná chuť.
Drobku, souhlasím, je to úžasný vynález! Jedinou nevýhodou je, že to trochu kazí barvu tmavších omáček…
Ahoj Flo,
každý čtvrtek netrpělivě čekám tvé milé psaní, která po duši pohladí a kuchyň provoní 🙂
Díky!
Kačenko, jsi moc milá, děkuju, těší mě tvá slova! Flo.
Flo!
Zachránila jsi mi život (s nadsázkou) 😉 Potřebovala jsem zahustit baštu, nejlépe bez dozoru a samu sebe začít vyexedovávat od plotny do terénu a tu jsem si vzpomněla na „fintu ze starých kuchařek“. WOW! fakt to funguje, bez mé přítomnosti, bez žmolků. Měla jsem Vánoce 🙂
No to je úžasné. Tak šťastné a veselé! 🙂
Milá Flo,
ze školy si ještě pamatuji, že jsme dělali tzv. francouzské máslo (bylo to máslo smíchané s hladkou moukou 1:1, jen tak zastudena). Potom se kousek vložil do horkého základu a fungovalo to jako jíška. Dalo se to dělat dopředu a vždy kousek odkrát.
Já si však oblíbila domácí instantní jíšku. Udělám klasickou máslovou jíšku a přendám ji do misky. V chladu nechám ztuhnout a potom ji nastrouhám na jemném struhadle. Uchovávám opět v chladu a vždy trochu odsypu do pokrmu.
Guláš občas pro změnu zahušťuji tvrdým nastrouhaným chlebem či najemno nastrouhanou syrovou bramborou. Ta k zahuštění potřebuje spíš rozvařit, než provařit, ale zase dodá guláši jiný chuťový rozměr.
Hani, to jsou výborné rady, nejen pro mě, ale i pro ostatní čtenářky a čtenáře, moc děkuju!
„Nenechte se zmást tvrzením, že rychlým opečením se zatáhne maso, čímž se uzavře a udrží se v něm šťavnatost. To vůbec není cílem tohoto kroku. Nehledě na to, že to je věděcky prokázaný blud.“
To je moc zajímavé – slyšela jsem to tolikrát, že mě ani nenapadlo o tom přemýšlet! Jak to funguje a proč je to blud?
Sissi, existují studie, které ukazují, že množství vnitřní tekutiny se nijak znatelně neliší u dobře a špatně zataženého masa. Pokud má tedy opečení být k něčemu, tak k tomu, aby prudký žár a trocha tuku způsobily vytvoření obrovského množství povrchové chuti, která se pak využije pro ochucení celého jídla.
Tohle tvrzení se používá, protože to zní dobře a dobře se to pamatuje a málokoho napadne to zpochybňovat.
Mila Flo, precteno, na hodne mistech jsem udelala to Aha!?:-) a v nedeli zkusim udelat ta dusena vepr.licka se spenatem a br.knedlikem…Nebo bys radeji pouzila hovezi pupek? Tuhle vec jsem u nas v krame videla take poprve, tak jsem to vzala:-) a zase premyslim, co s tim:-) diky z tvuj web!! Katka z Brna
Líčka budou úplně výborná, Katko. Ale pupek tě taky nezklame. Obojí se k téhle úpravě hodí, takže se neboj zvolit cokoli. Jsem ráda, že jsi tu objevila nové věci pro své vaření 🙂
Dnes jsem zkoušela dušené hovězí kostky, podle receptu na internetu. Kdybych si nejdřív pořádně přečetla tenhle dokonalý postup, nemusela jsem skončit s drhnutím černého dna papiňáku. Jen se chci ujistit, obalit maso v hl. mouce, orestovat a po zalití vývarem si vypomoci papiňákem asi opravdu není nejlepší nápad, že? Ta nemíchaná mouka v něm krásně a rychle mění barvu z bílé na černou 🙁 Radši tedy příště dusit dvě hodiny na plotně anebo zahustit až po papiňáku, že?
Kamilo, je to přesně tak, jak píšeš. Jakmile je v jídlu mouka, musí se občas promíchat, protože mouka si sedá a pak se velmi snadno a ráda připaluje ke dnu. V papiňáku míchat pochopitelně nejde. Takže klidně si tam maso podus skoro doměkka a pak teprve zahusti už mimo tlakový hrnec.
Moc zdravím v Novém roce.Jsem starší ročník ale ráda si přečtu vaše rady a recepty Za vaše rady moc děkuji a Těším se na čtvrtek.
Aničko, děkuju! Ve čtvrtek opět na viděnou, Flo.
Dělám „aha“ od začátku až do konce. A to v kuchyni nejsem žádný začátečník, myslím, že vařím celkem dobře, ale teď vidím, že nic nevím.
Moc se mi tento způsob blogu líbí a děkuji za něj.
Nejsou tyhle postupy někde zpracovány knižně?
Koupila bych to oběma svým dcerám 🙂
Martino, tak to jsem ráda, že moje rady pomohly. Spousta těchto informací je v knižní Kuchařce pro dceru, kterou jsem napsala. Tento seriál ji doplňuje, rozšiřuje, uvádí do souvislostí. Prostě je to takový doplněk ke knížce.
A možná i matce…:-)
:-)))
Ahoj Flo opět se potvrdilo,že vím že nic nevím :))))
:-))) Tak to už je nás víc!
Zdravím
Taky vždy bojuji s zahuštěním.Máme rádi hodně omáčky k masu. Pokud bych zaprášila vrch kastrolu 2 lžícemi hladké mouky bude pak dost hustá? Taky nevím,jestli pak mouka nebude syrová.Zásmažku nechci dávat ,protože je tam už dost tuku ,když jsem osmahla cibuli a maso.Díky za radu.
Lenko, těžko říct, jestli jsou dvě lžíce dost, když nemám představu o tom, jak velký je kastrol a kolik tam bude tekutiny.
Jako takové hrubé měřítko bych dala jednu zarovnanou, nikoli vrchovatou lžíci mouky na půl litru omáčky. S větším množštvím mouky je ta obtíž, že mouka nesmí ležet ve vysoké vrstvě, jinak se nepropaří a zůstanou z ní žmolky. Čím víc omáčky, tím širší musí být kastrol, aby se mouka rozložila do nízké vrstvy.
Syrová rozhodně nezůstane, ať už jí tam bude jakékoli množství, jediný problém, jak už jsem psala, jsou případné žmolky.
Milá Flo. Opět Ti děkuji za krásně a podrobně zpracované téma.
Umíš to tak pěkně popsat a vysvětlit, co, proč a jak. Dost mě mrzí, že se podle Tebe už dávno neučí technologii budoucí kuchaři a kuchařky na učňovských školách. ( Vitanu jen tak něco z učebnic technologie a receptur nevystrnadí, ale jsem přesvědčená, že je to veliká škoda ! )
Moc ráda se vracím ke starším článkům a baví mě pročítat komentáře. Například tady mě překvapila a zaujala Hana a její doma na struhadle vyráběná instantní jíška. Člověk se tu stále dozvídá nové a nové informace, tipy a triky. Moc děkuji za to, že jsou příspěvky dohledatelné a mohu se k nim vracet a kochat se. Dělám to velice ráda. Řekla bych, že se z toho stala už závislost. (no co, každý máme něco… prý) Tak zase příště Libuše
Ty jsi miláček. Děkuju a ať ti ta závislost dělá jen samou radost.
Ahoj Jano,
zajímalo by mě, v čem přesně je lepší záklechtka z mléka nebo smetany než z vody. A jak dlouho se musí provařit? Stačí 15 minut? Dnes jsem dělala kuře na paprice, vždy jsem používala na zahuštění mouku ve vodě, jak jsem naučená z rodiny. Mamka používá mouku a babička ji kombinuje s kukuřičným škrobem. Dnes jsem tedy použila místo vody mléko, ale zajímalo by mě, jaké to má výhody oproti vodě. Na chuti jsem to nepoznala. A jestli je to menší klíh na žaludek, nevím.
Děkuji za odpověď.
Andrea
Andreo, podívej se prosím nejdřív sem: jíška – recept a použití. Tam je vysvělená nevhodnost záklechtky s vodou. Co se týká záklechtky z mléka nebo smetany, je to o něco menší zlo a díky trochu jiné povaze tekutiny tolik v kombinaci s jíškou nezlobí. 15 minut provaření by mělo stačit. V některých receptech je to jediný způsob zahuštění (nikoli však u kuřete na paprice, tam je lepší jíška).
Super. Konečně něco pro kuchaře na baterky. Díky.
Hledal jsem něco k rýži, tak jsem na nějaké stránce našel, že je jí lepší dusit než vařit (což ostatně tuším i o jiných surovinách, hlavně z hlediska ztráty vitaminů a dalších.. věcí :D), tak jsem hledal, jak dusit.
Jakube, co se dušení rýže týká, zkuste kouknout tady: jak uvařit rýži.
A děkuju za milá slova, potěšila. Tak ať se daří.
Nevím, zda jsem to nepřehlédla, ale doplním něco k zahušťování kyselého zelí. Já zahušťuji nastrouhaným bramborem vloženým do jíšky, kterou připravím ze špeku, trochu sádla, trochu hladké mouky, soli a přidám nastrouhaný brambor. To povařím 20 minut a pak smíchám se zelím. Zelí vařím ve velkém hrnci, ale dlouho nevydrží.
Jinač děkuji za ten milý blog. I ve svém věku objevuji pro sebe něco nového.
Zapomněla jsem na cibulku, kterou na tuku podusím a pak přidám ostatní přísady.
Květo, moc díky za doplnění, myslím, že tenhle nápad tu ještě nezazněl. Flo.
Milá Flo. Jako nový člen se pozorně prokousávám tou spoustou informací. A tak mám polootázku. Maminka mě kdysi naučila: do jídla připraveného přímo na omastku patří záklechtka, do jídla „na vodě“ (např. kyselé zelí) musí být zásmažka. Určitě zásmažka ovlivní chuť jídla (už ta vůně při přípravě). Ale prý bychom měli co nejméně mastit (jsem zásadně proti umělým tukům a olej používám pouze na výrobu majonézy). Tak se ptám, je to opravdu tak zásadní. A nechám si moc ráda potvrdit, že ano. Díky Mirka
Milá Flo, já jsem dělal AHA ! u všech bodů. Někdy příští týden podle těchto rad uvařím guláš (který miluji a vařil jsem ho už mockrát). Vůbec jsem netušil, že dělám všechno špatně !
A děkuji, Standa.
Mílá Flo, děkuji za všechny Vaše články. Vždy, když už si myslím, že mám jídlo zamknuté, tak se dozvím nový fígl, jak jej dále vylepšit. Člověk se nepřestává učit, a to mě hrozně baví. Já osobně mívám občas problém s hovězím masem. Často nevím, které je na dušení (guláš, stew atd.) to správné, a když už maso vyberu (po pročtení spousty webů) nejednou se mi stalo, že jsem ho při dušení vysušila (i když jej předem opékám ze všech stran). Dnes jsem tedy načetla celý seriál dušení a dušení a jdu znovu do boje!
Děkuji a nepřestávejte psát!
Díky a nepřestávejte vařit! 🙂
Milá Flo.
I když už jsem stará a dceru nemám,moc ráda si čtu v radách o vaření.I ve svém věku nacházím zajímavosti, které jsem neznala a budu je používat.Díky
Milá Florentýnka,
Vždy, keď čítam tvoj článok, dostanem strašnú chuť na varenie. Tvoj štýl písania je neopísateľný ????. Ďakujem, že sa s nami delíš o svoje umenie ????.
Monika
Milá Flo,… jsem překvapená, že i ve svém věku a po cca 30 letech vaření jsem zde našla několik výborných rad a nápadů,…díky. Hned vyzkouším,….
Ahoj tvé stránky jsou plné inspirací a dobrých rad které využíváme ke každodennímu vaření díky za další skvělé recepty které náš jídelníček obohacují..
To co je zde napsané je geniální bohatství Českého
naroda. Lidé vážme si toho. Je to geniální.