Průmyslové barvy na velikonoční vajíčka jsou jedním z vynálezů, bez kterých by se lidstvo bez problémů obešlo. Vajíčka jimi obarvená jsou nesmírně pestrá a barevná, asi tak jako moje vzpomínky na hrátky s nimi v dětství. Máma vzala několik zavařovaček, nalila do nich horkou vodu, přidala ocet a rozpustila pytlíkové barvy. Ve žluté to vajíčkům trvalo vždy dlouho, červená fungovala spolehlivě, brčálově zelenou jsme neměli rádi a modrá byla flekatá.
Zdobení velikonočních vajec jsme pokaždé završili jedněmi a těmi samými vodovými nálepkami, jejichž design se neměnil po celá desetiletí. Vrcholem našich kreací bylo zdobení pomocí gumiček nebo vosku. Jak se uvolňovalo politické povědomí, společenská morálka i mravy výrobců, objevily se postupně také oranžové a fialové prášky, nové samolepky, a nakonec kdosi na trh přispěchal s plastovými rukávy, které se prostě jen navléknou na vajíčko, ponoří do horké vody a nechají smrsknout. Zatímco doba potřebná pro rozveselení vaječné velikonoční skořápky se zkrátila na pár vteřin, doba potřebná pro oloupání takového vajíčka nehorázně roste. Nemluvě o ztracené estetice i úctě k vítání probouzející se přírody.
Před lety jsem se rozhodla, že na rozdíl od učitelek své děti do něčeho podobného zatáhnout nehodlám. Hledala jsem ve starých kuchařkách, ve kterých ale o babičkovském způsobu barvení vajíček nebyla ani zmínka. Byla jsem si ovšem zcela jistá, že v původním starém postupu na barvení nádherných malovaných kraslic průmyslová chemie žádnou roli nehrála, a tak jsem ještě trochu zabrousila i do národopisu. Vždyť naše země je jednou z mála, která se může tradičními kraslicemi pochlubit, navíc v takovém množství druhů – zdobené slámou nebo jezerní sítinou, batikované, leptané, vyškrabované, voskované…
Velikonoční vajíčka v minulosti
Nemusela jsem hledat dlouho. Velice záhy jsem zjistila, že sice barvy byly ještě i v devatenáctém století opravdu přírodní, jejich přesné složení však patřilo k tajemství maléreček. Dnes je to tajemství i nadále, ovšem přírodu i v místech tradičně patřících k folklóru nahradila různá mořidla, temperové a akrylátové barvy, barvy ve spreji. Nic pro mě ani pro čerstvá vejce, čekající na uvaření, obarvení, vykoledování a snězení.
Další informace, které se v různých formátech znovu a znovu objevují ve zdrojích, už mluví trochu konkrétněji:
- Červená barva se dělá ze slupek červené cibule, červeného zelí nebo červené řepy. Případně také z borůvek nebo bezinek.
- Tmavě zelenou barvu dodá odvar z mladého žita, špenátu, kopřiv nebo olšové kůry.
- Světle zelenou je možno získat odvarem z lipového květu, kmínu nebo šafránu.
- Žlutou barvu udělá slabý odvar z cibulových slupek, případně rozdrcené bobule jalovce anebo kurkuma.
A tak jsem experimentovala s bílými vajíčky, zeleninovými odřezky, citrusovou kůrou, špenátem, cibulovými slupkami. Na olšovou kůru, šafrán ani kurkumu nedošlo. Všechno na světě má svůj vývoj, stejně jako kraslice, které se vyvíjely od jednobarevných k vyfouknutým uměleckým skvostům převyšujícím hodnotu osobního automobilu.
Návod na domácí přírodní barvení vajec
Pokud se o návrat v čase a odklon od průmyslové tradice chcete pokusit se mnou, zde je jednoduchý návod. Potřebujete k němu pár syrových vajec s bílou skořápkou, lžíci octa a něco, co opravdu barví.
Všechno dáte do studené vody, přivedete k varu a osm minut povaříte. Poté odstavíte a necháte zchladnout, nebo ještě lépe v chladu uležet do druhého dne. Pak teprve vajíčka vylovíte, (odbahníte,) osušíte a kocháte se jejich přírodní krásou. Pokud k tomu všemu ještě zaexperimentujete s punčoškou a půvabnými jarními lístečky, máte ode mě body plus.
Naprosto bezkonkurenčně barví cibulové slupky – ty z fialové cibule udělají sytě červenou cihlovou barvu, ty z obyčejné cibule barví do oranžova. Pokud chcete jen žlutou, musíte slupky včas vyndat – mně se to nepovedlo.
Geniální mi ovšem přijde červené zelí, u kterého jsem přes doporučení (prý budou vajíčka červená) a očekávání (barva nálevu indikovala fialovou) získala nádhernou modrou.
Zelený čaj se moc nevyvedl, pomerančové slupky nebo strouhaná mrkev ještě méně, ale celkově jsem z výsledku nadšená. Takto obarvená vajíčka totiž mají ještě jednu dimenzi navíc: chuť.
Zatímco u vajíček, která děti vykoledují v sousedství, propadám panice při pohledu na zbarvený bílek a odmítám něco takového pustit na talíř, tahle moje vajíčka byla voňavá a ochucená. Nijak výrazně, takže jsme pořád věděli, že jíme vajíčka, ale dost na to, abychom poznali, že jsou jiná.
A pak se ještě cosi přihodilo. Tyhle chuťové vjemy mi připomněly něco, co jsem už dávno zapomněla. Najednou jsem stála jako malá holka v tmavé, chladné chodbě ve starém židovském domě u babičky v Třebíči a dívala se na plný hrnec šoulat – vajíček, koupajících se ve vývaru z cibulových slupek a slaniny. Milovali jsme jejich výraznou chuť a dokázali jsme jich ke svačině společně s čerstvým chlebem a máslem spořádat hromadu. Jak byly skvělé oloupané, se špetkou soli nanesenou jen tam, kam jsme se zrovna chystali kousnout…
Velikonoce jsou pro mě několik posledních roků plné nečekaných překvapení. Třeba takových, že v některých zemích chodí velikonoční zajíc a nosí dárky.
A tak i já mám pro vás dnes pár dárků: recept na babiččina šoulata a k tomu jednu radu: bílá vajíčka jsou křehčí než obvykle. Musíte s nimi zacházet obzvlášť opatrně. Pokud vám omylem takové vajíčko spadne na zem, nesmíte se divit, když se rozbije.
Recept na babiččina šoulata
- 10 vajec
- 3 cibule i se slupkou
- 100 g špeku i s kůží a 50 g anglické slaniny
- nové koření, bobkový list, celý pepř
- Vajíčka naskládejte do kastůlku, zalijte studenou vodou a přidejte cibuli i slaninu nakrájené na velké kusy. Vhoďte do hrnce koření, přiveďte k varu a vařte (tradičně prý na Zelený čtvrtek) půl hodiny.
- Odstavte a uchovávejte i s nálevem v chladu maximálně týden. Kdykoli vás přepadne chuť na šoule, běžte si ho vylovit. Utřete ubrouskem, protože je mastné, a nechte si chutnat.
Mně osobně v tomhle dobovém receptu nevyhovuje půlhodinové vaření vajec, tou dobou už je ze žloutku zelenošedé cosi. Zkracuju si ho na výše zmiňovaných osm minut a nechávám vajíčka uležet víc dní. Ale pokud chcete zkusit originální třebíčské šoule, věřím, že ani tak se o něj při pomlázce nebudete chtít dělit 🙂
Ovšem budu velmi ráda, pokud se v komentářích podělíte o další vyzkoušené možnosti, jak přírodní cestou obarvit vajíčka.
[vc_widget_sidebar sidebar_id=“Velikonoční recepty“]
Vajíčka v cibulových slupkách a s obtisky lístečků dělám a budu dělat pořád…..Podle mě jsou nejkrásnější 😉 Letos bude rostlinného materiálu dostatek, už se těším 🙂
Krása 🙂
Milá Flo, úplně jsi mě navnadila na barvení vajíček. Roky jsme je jezdívali barvit k babičce a dědovi – sešla se celá rodina a vajec se barvila minimálně celá kopa. Většinou jsme dělali ty cibulové s lístečky a po schladnutí peblýskli
Ja som nedávno objevila tento link . Este som neskušala ale Flo ma velmi navnadila. http://www.alinka.sk/c/prirodne-farbenie-vajicok-134.html
Díky za doplnění, Máří.
…. pokračování (aneb ať žije svéhlavá technika)…
přeblýskli a navoněli kouskem kůže z domácího špeku. Asi dvakrát jsme se krom toho pustili i do zdobení včelím voskem či voskovkami. Poslední roky si už každý vajíčka barví sám (což mi přijde škoda, ale je nás fakt hodně), ale naštěstí se scházíme stále a aspoň zůstala tradice společného pletení pomlázek. To miluju!!! O dost míň tu vyplatu, ale stejně nikdy neodolám a minimálně jednu pomlázku upletu :-).
Přeji všem krásné těšení na Velikonoce, počasí je už jarní, takže to jde samo :).
Marcela
Marcelo, právě tyhle společné zážitky dělají tradice tím, čím jsou. Jste dobří, že je stále dodržujete a scházíte se. Už to není tak rozšířené, jako dřív, internet dokázal nahradit spoustu osobních kontaktů, tak věřím, že vám to ještě dlouho vydrží.
Ahoj Flo . U nás se velikonoce až tak moc neslaví a vajíčka nebarvím a to protože je nikdo nechce,synovci chtějí jen čokoládové a nějakou drobnou minci a švagři zase alkohol. To velikonoce u manželových rodičů na Slovensku stojí za to . Já končím pravidelně v potoku a kluci jezdí s manželem po tetičkách a jiných příbuzných a domů vždy donesou nejen vajíčka, ale i různé zákusky.
Aleno, ty musíš mít náramné vzpomínky…
Vajíčka nedělám jinak než ve slupkach od cibule, které si střádám už dlouho dopředu, lístečky samozřejmě nesmí chybět a proto mám již několik let nejkrásnější vajíčka v ulici ????
A za to ti určitě přísluší nejlepší pomlazení v ulici 😉
Ahoj Flo, ahoj všichni na blogu :-). Já vajíčka většinou barvila jak je tu psané – vodovými barvičkami a k tomu jsem zkoušela vytvořit něco k výzdobě. Letos se mi podařilo sehnat dobrou barvu ve spreji, takže vajíčka mám nabarvená, lesklá (přiznávám, že plastová – vzhledem k další manipulaci) a mám je ozdobená vlastnoručně upaličkovanou krajkou…. – je to opět jen na ozdobu. Ty pro koledníky nabarvím cibulovými slupkami – ať mám i přírodní :-)…. barvení mi nikdy až tak moc nešlo – ale o to víc se těším, který recept tentokrát vyberu a budu si hrát s pečením :-)…..
Krajka na vajíčkách? A vlastnoruční? Pane jo, smekám.
Ahoj Flo.
Děkuji za hezký čtvrtek, který patři k Velikonocům.
Ráda barvím vajíčka a používám k tomu přírodní barvy.
Přeji teplé počasí a užití jarního svátku.
Iveta.
Iveto, díky za milý komentář!
Ahoj Florentýno a všichni, to jsem se musela smát hned na úvod – jsem jak tvoje máma! Přesně – zavařovačky, horká voda, ocet a nějaké koupené barvy. Ale tak mě to naladilo, tvůj článek, že letos zkusím aspoň ty cibulový šlupky…
V tom případě moje mise splněna 🙂
Srdečně zdravím a děkuji za rady a také krásný nový autoportrét.
Velikonoční vajíčka každý rok moje dcera s mou pomocí šlechtí. Dávám přednost cibulovým slupkám, které po celý rok střádám, ale ona přešla na vaření vajec v kupovaných plastových košilkách, což je rychlejší, ale někdy se tyto obtížně snímají a stává se, že při tom vajíčko praskne. To se pak svede na mou nešikovnost. Protože vajíčka konzumuji pravidelně – 3x týdně po dvou kusech ke snídani, o velikonocích dávám přednost vajíčkám čokoládovým. Předběžně přeji všem čtoucím dámám příjemné prožití velikonočních svátků s něžným pomlazením.
Jirko, díky za nasdílení vlastních zážitků. Flo.
Každoročně jsem pro syny a manžela zdobila vajíčka jménem, letopočtem….tolik práce, a pak ten výprask!!! Když už synové chodili za děvčaty, takže o radost z plácání nepřišli, prohlásila jsem, že jestli mě zbijou, n e v a ř í m!!! A mám klid …..vyplácet mě můžou jen naši plyšoví medvědi, a ti mají pomlázku – jak jinak, než plyšovou…
A pak že dobré jídlo nemůže být použito jako zbraň 🙂
Milá Flo, u nás se tradičně barvilo cibulovými slupkami – natrhat divoké bylinky, zabalit do silonky a šup s nimi do hrnce. A pak vyleštit kůži od špeku nebo aspoň olejem.
A u nás na střední Moravě se nechodí pomlázku, ale na šmigrust nebo mrskut s upleteným vrbovým tatarem anebo s větvičkou jalovce. Takže táta ráno upaloval na zahradu pro jalovec a pak se nás snažil nachytat ještě v posteli, protože to přes pyžamo pěkně píchalo…
Rézi, to jsou krásná slova pro pomlázku, díky za doplnění. Akorát ten jalovec už tak krásně nevidím 🙂
Ahoj Flo, bezva čtení, ostatně jako vždy! Ty vajíčka jsou asi naložené stále ve skorapce, že? To ochucení projde skorapkou?
Ano, Vašku, vajíčka jsou stále ve skořápce. Ochucení projde. Ale pochopitelně jen jemně, přesto znatelně. Čím déle budou vajíčka v nálevu, tím víc nová příchuť vynikne. A čím méně používáte v kuchyni dochucovadla a agresivní přísady, tím lépe tohle ochucení na jazyku poznáte.
Ahoj Flo,
jako vždy perfektní. Už mnohokrát jsem na webu hledala návod na přírodní barvení, ale takhle „komprimovaně“ a hlavně otestovaně je to jen u tebe.
Bydlím v malé vesničce hned za Prahou a tam již Velikonoce umřely. Děti chtějí jen čokoládu nebo peníze. Vajíčka je nezajímají 🙁
Já osobně jsem dlouhlé roky experimentovala s voskovou batikou. Hledala správný vosk, snažila se o vzory. Problém je, že když máš na vajíčku vosk, nemůžeš ho 8 minut vařit 🙂
Opravdu by mne zajímalo, jak to naše prababičky dělaly.
Nicméně to červené zelí musím ozkoušet. Ta barva, apoň na fotografii, vypadá úžasně.
Děkuji za inspiraci a všem Velikonoce podle jejich představ.
Johano,
voskovou batiku dělala moje mamka. Vtip je v tom, že bílá vejce se uvaří a vychladlá se zdobí voskem. Vosk nanášela hlavičkou „špendlíku bez hlavičky“ zapíchnutým do druhého konce tužky. Nakonec je dala přes noc do vychladlé vody s již převařenými cibulovými slupkami – vařila v nich jiná vejce. A ráno vosk oškrábala nožem.
Vosk si nepamatuji, že by kupovala nějaký speciální, zřejmě to byla obyčejná bílá svíčka, co se s nimi svítilo, když nešla elektrika. Ale my to později zkoušely s dcerou s voskem z čajové svíčky a tím to fakt nejde.
Jolano, taky sleduju úpadek stran úrovně koledníků, ale stále si říkám, že si tuhle tradici ubráníme a že se symbolika Velikonoc opět vrátí.
Milá Flo, vždy se u nás vajíčka barvila slupkami z cibule – sytost barvy hlavně závisela na tom, jak jsem byla pilná ve „sbírání“ cibulových slupek.
Jitko, to je milá vzpomínka, díky.
TO NÁM TO UTEKLO,ZASE BUDEME BARVIT.UŽ SE TĚŠÍM,DORAZÍ I VNUČKY,TY STARŠÍ.MALÉ MALUJÍ NA PAPÍR.MALUJEME I FOUKANÁ.TO SI UŽIJEME.DRŽÍME VŠEM PALEC PŘI BARVENÍ.JITKA A DĚDA
Já mám takový pocit, Jitko, že se z vás a dědy brzy stane nejžádanější prarodičovský pár mezi vnoučaty v ČR. To musí být nádhera, když se u vás všichni vaši blízcí sejdou.
Taky jsme barvívali cibulí, ty co byly na rozdání. Na ozdobu doma jsme delali voskované kraslice, máma vajička vyfukovala uz mesíc dopředu. Já si kupuju husí výfuky na děrované. Letos kraslice nebudou ale o to víc si s dvouletou dcerkou hodlám užít barvení, jen nemám bílá ale klasicky hnědá vajíčka, zkusíme co s nimi tyhle přírodní barvičky udělají 🙂
Leni, ty sytější barvy (cibule, zelí) chytají v pohodě i na hnědá vajíčka, žádný strach.
Barvím vajíčka také přírodně, místo lístečků do punčochy či přichycené nití volím i jiný způsob- jednotlivě vejce vložím do kousku síťky od pomerančů a zaváži, pak barvím. Efekt je dle mého pěkný a snad kromě přeleštění tukem vajíčka jiné dozdobení nepotřebují. A vždy zmizí z mísy první- dříve než ta čokoládová či malovaná. 🙂
Výborný nápad, díky Leni.
Milá Flo,
na velikonoce se moc těšíme, snažíme se dodržovat zvyky, barvíme vajíčka cibulovými slupkami, prokládáme nejrůznějšími lístečky, pro nás jsou to nejkrásnější svátky v roce.
Máš pravdu, Jitko, Velikonoce mají obrovské kouzlo. To začínající jaro a zároveň ještě netknutá příroda dělají s rozjímající myslí divy.
Milá Flo, vajíčka jsme vždycky barvili doma v cibulových slupkách, obalené střapatou trávou.Vždycky jsem se těšila na výsledek.Každé vajíčko bylo jiné.
Obtisky ani kupované barvy u nás neměly šanci.
Paráda, Heleno. Díky.
Už se také těším na krásné svátky jara. Vajíčka barvím slupkami z cibule a přetírám kouskem špeku. Každé je originál, jinak mramorované, prostě nádhera ….
Díky, Ivo.
U nás se vždycky vajíčka zdobila lístečky, ovázala gázou (dělá krásnou kresbu) a vařila v cibuli. A pak kůže že špeku na naleštění. Letos ale budeme patlat mramorovými gelovkami z drogerie. Vkusné to moc není, ale co už. Děti už chtějí zdobit se mnou, ale batikování samy nezvládnou a jen se koukat je nebaví. Tak nás čeká pár let s kýčovitými vejci, než je naučím klasiku. Bokem bych chtěla zkusit batikování v zelí. Mohlo by to být krásné. Jednobarevná vajíčka bez lístků pro mě nejsou ono ????
Jitu, souhlas, lístečky jsou top a na ně nic nemá.
Ahoj, milí blogaři, ahoj Flo,
Já to měla maličko složitější, neboť : babička z mamčiny strany je z Novopacka, táta z Mařatic u UH, vyrůstala jsem ve Skřípově u Konice, což je Horácko no a teď je ze mně Valaška. Navíc ergoterapeut a ti se za mých studentských let učili všechny tradiční lidové techniky, včetně zdobení vajec. Ty barvy na vejce za mých mladých let ještě barvily docela slušně, až na modrou, která by se ovšem neměla ani používat, je to prý barva smrti. Tak jsem se nejdřív naučila slámou polepované kraslice na vejduňky, potom vyškrabované na černém nebo červeném podbarvené, batikované rostlinami (nejlepří jsou řebříčkové), malované temperovými barvami a potom mě paní Sch“onbaurová v Kladrubech naučila pravé voskové stračeny. A čím jsme je barvily ?? Nejdřív pravou nádherně červenou „fryžulkou“, tu táta sehnal od své spolužačky přímo v ULUVU, které barvu dodávalo lidovým malérečkám. Později jsem používala barvy saturnové, barví se jimi za studena vlna a na skořápky nádherně chytají, navíc si můžete namíchat odstín podle své momentální nálady. No a teď bohužel maluju na bílá vajíčky barevným voskem. Ale pokud máte malé děti a nebojíte se maličko zaneřáděného stolu, doporučuji kraslice „kolektivní „. Před každé dítko položte na tácku houbičku, namočenou v barvě (Unicol, vodovky, nebo potravinářské barvy). Potom stačí, aby si namočily bříška prstíků do barvy a posílaly si je kolem stolu a prstíky otiskly na vejce. Každý má jinou barvu a výsledek mile překvapí. Pokud jsou vajíčka předem vyfouknutá, nehrozí ani žloutková omeleta na podlaze. Tož vám přeju veselé zdobení, já se brzy pustím do pečení vajíček lineckých, které mají momentálně v naší rodině největší úspěch.
Hanka
Dobrý den,
opravdu mě zaráží že vidíte v modré barvu smrti, co to je za nesmysl? Modrá barva představuje spíše božskou lásku, naše vyšší já…
Milá Hanko, milá Flo a všichni, co vás baví velikonoce,
ještě dodnes zdobím záclony a větvičky vajíčky, co malovali kluci, když byli malí. Máš pravdu, trocha zaneřáděný stůl, ten se umyje, ale vajíčka vydržela (ne všechna, ale ta, co zbyla, si mazlím, protože další už nejsou, a budou až za pár let s vnoučaty, ale ta budou jiná!) a minulé velikonoce přišel prostřední syn na návštěvu a ve věnci na dveřích vajíčko, a hned – čí je, a to je krásné… každé je originál, a s příběhem!
Barvíme ve slupkách, a také v čaji, černý čaj je dobrý i na béžová vajíčka. A borůvkový kompot. Těším se, že vyzkouším červené zelí!
Pak napíšu, jak se povedlo, hezké velikonoce všem,
Kateřina
Reaguji na paní Renatu: Ono není modrá jako modrá – třeba blankytná je znak věrnosti, tmavá modrá znak moudrosti, „mořská obloha“ šedomodrá značí smrt, světlemodrá je znak vytrvalosti, jasná modrá značí krásu, „teplákově“ modrá značí nešťastnou lásku… určitě těch významů bude více. 😀
……
Jinak my nebarvíme, protože jsme každoročně celá rodina na velké pomlázce ve vedlejší vsi a ani by k nám na skorosamotu nikdo nešel.
Recept na šoulata je z těch úžasnejších – jsem vejcomilec. 😀
Ale máš Flo nádhernou novou fotku a úžasnou barvu vlasů!! Taková je můj sen, ale obávám se, že pod ni bych musela být odbarvená a to by moje kudrny nepřežily – stala by se z nich koudel.
Pak mám ještě dotaz – vím, že jezdíš po horách, luhách a lukách, ale stejně netuším jaké máš tajemství Tvé štíhlosti. Já jen ochutnám co navařím a věru takto nevypadám. 😀 Gratuluji!
Hezký den a krásné velikonoce!!
Štěpánko, díky za milý komentář a za lichotky. Tajemství štíhlosti žádné nemám, snad jen takové, že nenosím kalhoty nebo sukně na gumu do pasu, takže mám velmi rychlou, v podstatě každodenní zpětnou vazbu, kdyby bylo třeba s jídlem ubrat a s pohybem přidat 🙂 Neelastické oblečení nahlásí potenciální přibírání jako první. Jo a taky se snažím každý den aspoň trochu běhat, protože být celý den v kuchyni u jídla nebo u počítače při psaní si žádá nějakou kompenzaci.
Hanko, a nechtěla bys tohle všechno učit, ukazovat a předávat dál? Myslím, že v tom, co umíš, je obrovská hodnota a velký ranec vzpomínek.
Ahoj Flo, jsem o pár let starší než ty, nikdy jsem však nezažila barvení ovo barvami. Každý rok už od malička jsme barvily vajíčka zabalením do nastříhaného různě namačkaného krepáku a látky. Čím lépe dokážete utáhnout ( klidně i pod to vložit nějaký ten lísteček ), tím lepší výsledek. Na vaření si musíte vyhradit jeden malý kastrůlek ( do toho mého alespoň 40 let starého se vejdou 4 vajíčka, která krepákem a látkou zvětší objem ) a vaříte tak 25 minut v octové vodě ( nejsou šedá, jen musí skrz látku a krepák voda nejdříve proniknout, proto tolik nezkracovat, jinak se neuvaří ). Vždy jsem celá natěšená, když sliji vodu ( než jsme se přestěhovali do Prahy, tak v Polabí na zahrádě ) a snažím se najít všechny čtyři nitě, abych měla rozbaleno a už už viděla, co se objeví. Každé vajíčko je jiné i podle toho, kolik a jaké barvy se vytvořili z těch základních. Jen pozor – kupovat pouze český krepový papír, jednu dobu nebyl k sehnání jiný něž čínský a pěkné to vůbec nebylo. Aspoň doufám, že naši mají lepší a šetrnější barvy, takže i při zvyšování cen a mé ekologické duši si tento kousek dětství a velký kus překvapení stále dopřávám. A k tomu jsme ještě barvily v cibulových slupkách, kde zajímavé obrazce udělá různě svázaná gáza a pod ní lístečky. Když není slanina, stačí oříšek másla nebo papír od másla, aby se vše lesklo. Krásné velikonoce všem Markéta
Markéto, tak o téhle technice jsem nikdy neslyšela, díky moc za zajímavé doplnění.
Možná není úplně jasné – KREPOVÝ PAPÍR pouze český nastříhám na proužky, látku dám do dlaně, rozhodím a namačkám krepák na látku, na to vajíčko a další krepák tak, abych postupně celé vajíčko obalila ( třeba i půlku červěně a malej kousek na vajíčko žluté či modré – může to udělat krásnou oranžovou či fialovou ) co nejvíce stáhla látkou a ještě převázala provázkem, aby drželo pevně a barva měla možnost přilnout a přitom zůstalo šrafování krepáku, takže namačkání vytvoří různé obrazce. Pokud nemáte skořápku prasklou, tak se na bílku neobjeví. A mohou dělat i malé děti.
Ahoj Florentýnko a vy všichni čtoucí toto krásné pojednání k Velikonocům. Poslední roky jsem se vrátila k barvení vajíček v cibulových slupkách. Ty sbírám nejméně od Vánoc,to abych měla dost barviva. Přijdou mi nejekologičtější a tím pádem nejzdravější. Bylo období,to když byli vnuci malí,že jsem vajíčka krášlila včelím voskem. Naše obec není veliká a tak ani malých kluků není tak velký počet,ale o Velikonocích se nějak záhadně pomnoží. Asi to tu je rozkřiknuté,že se ještě darují vajíčka a pochopitelně i jiné laskominy a je ve vsi opravdu živo. Na koledu přijdou i děvčata. Vaříváme dost vajec a k tomu ještě máme zásobu sladkostí. Pro ty starší máme v zásobě i panáčka od cesty. Kluci mají jednu ohromnou pomlázku a na ni si nechají navázat v každém stavení pořádnou mašli. Každý si s sebou nese ještě hodovačku menší. Tou nám ženám a děvčatům vnucují to pomlazení.
Tak hezké Velikonoce Vám všem a hodně zdraví!!! Alča
Alčo, to je nádhera, co píšeš. Věřím, že vám tato tradice vydrží ještě dlouho.
Ač už léta mám babiččina šoulata neznám hezky den
Tak to jsem ráda, Věro, že jsem ti mohla ukázat něco nového. Flo.
No to koukám,šoulata jsem neznala,ale barvení vajíček je u nás většinou slupkama z cibule. Minulý rok na mě v Kauflandu koukala mladá paní na co si vybírám červenou cibuli a více těch slupek. nevydržela to a jak jsem odešla od pokladny,tak za mnou spěchala,zda bych ji to neřekla a proč né?že?
Ze zbytků vajec mám ráda vajíčkový salátek nebo pomazánku,tak,že u nás nikdy nezývají..Flo,měj se krásně.Miluš
Ona opravdu nevěděla? Pěkná historka. Díky, Miluš.
Ahojky FLORI,mám ráda velikonoce,vajíčka barvím v cibuli a na ně dávám obtisky,k tomu beránek a samozřejmě pro ty,co mě zmrskají sladkosti a musí být slivovička-to zas bude!!!
Přidala bych citaci z jednoho filmu, taky začíná slovy „To zas bude…“, ale raději už mlčím 🙂
Uchýlila jsem se k cibulovým slupkám, ale díky za rady, zkusím i jiné barvy
Tak ať se zadaří.
Jako tady píše většina,taky barvíme v cibulových slupkach+bylinky a zavázat do silonky.Je to jednoduché ale moc hezké.Nakonec přeleštit špekovou kůžičkou.
Ale šoulata, to slyším prvně.
Přeji veselé Velikonoce!
Díky, Libo, i tobě krásné jarní dny.
Dobrý večer,
Renáto, já v modré rozhodně barvu smrti nevidím a mám ji ráda. Ale je to spojeno se starodávnou tradicí barvení vajíček, která modrou za barvu smrti označila. (viz V.Frolec – Psáno o kraslicích).
Přeji hezký večer a veselé velikonoce
. H.K.
Moc děkuji za tipy, já musím pro barvení vajec používat jen přírodní barviva, hlavně cibulové slupky a teď zkusím i červené zelí nebo řepu, už jen proto, že mi vajíčka zrovna při barvení vždycky popraskají. Už jsem zkusila malou dírku do skořápky, postupně zvyšovat teplotu, trochu soli a vůbec každou radu, kterou jsem kde našla. A stejně mi docela podstatná část vajec popraská. Je zajímavé, že když vařím vejce jindy třeba na salát a je mi jedno, jestli skořápka praskne, zůstanou všechna pěkně celá. Ale stejně to zkusím znovu.
Hezké velikonoce
Ivano, tyhle zákony schválnosti fungují, na ně je spoleh. Na vajíčka zase funguje nechat je před vařením ohřát na pokojovou teplotu. Popraskají buď vůbec, nebo méně.
Milá Flo,
moc mě potěšilo, že připomínáš Třebíč. Žiji tu celý svůj život a jsem opravdový patriot.
O šoulatech jsem nikdy neslyšela, tak jsem za to moc vděčná. Část mé rodiny pocházela z Podklášteří, tedy sousedství židovského města. Bohužel se už nikoho z rodiny nemohu zeptat, jestli oni šoulata neznali.
Jinak jsem léta malovala vejce voskem. Teď poslední dobou se vracím k dřívější zvyklosti – jarní rostlinky v silonové ponožce a šup s nimi do vody cibulovými slupkami.
Co mě ale v poslední době moc zlobí, je to, že skořápky při vaření popraskají.
Lenka
Leni, Podklášteří je ovšem taky krásné 🙂
Na popraskání vajec viz předchozí Ivany komentář a odpověď.
Ahoj Flo, to je super nápad. Hned budeme mít s holkama o zábavu postaráno. Už se těším jak si vyhrajeme.
Děti tahle alchymie opravdu baví, tak věřím, že jste si užily příjemnou zábavu, Katko.
Milá Flo,
moc díky za tipy. Co mám holky tak barvíme vajíčka přírodně a zkoušíme a zkoušíme, někdy s menším, jindy s větším úspěchem.
Vždy si chci předem schovávat cibulové slupky, ale tradičně zapomínám.
Zkoušeli jsme i borůvkový kompot a to jsou krásná vajíčka. Nebo je dobrý také sušený heřmánek.
Už se těším, jak nám letos vajíčka dopadnou…
Krásné Velikonoce všem!
Díky za tip na heřmánek a borůvkový kompot, Markéto.
Já od té doby co děti odešly z domu vajíčka nebarvím skoro každý rok si koupím malovaná nebo taková ty děrované na velikonočním trhu a těmi si zdobím proutěný košík a jako výslužkové dávám čokoládové jinak mám Velikonoce ráda jsou poklidnější přeji všem pohodové a vyšlehané Velikonoce.
Děrovaná vajíčka jsou krásná, sdílím tvou oblibu v nich s tebou, Juliannko. Můj obdiv mají všichni, kdo je dovedou vyrobit.
V cibulových slupkách barvíme vajíčka s dětmi, já jsem je už barvila, když jsem byla holka já, to mě naučil taťka. V čaji jsem nezkoušela.Letos to vyzkouším.
Janatko, jak píšu, čaj zas tak dobře nezafungoval. To už spíš heřmánek, který zmiňuje Markéta o kousek výš.
Milá Flo,
Veľká noc nepatrila k mojim obľúbeným sviatkom. Bývali sme na dedine, tu sa nešibe korbáčom, zato sa polieva vodou a potom voňavkou…. veľa susedov, veľa zlých voňaviek a ešte viac alkoholu.
Iný význam Veľká noc dostala, odkedy ju chápem zo strany viery.
A čo sa týka toho zajaca, žijem v Maďarsku a tu naozaj nosí deťom darčeky veľkonočný zajačik, dokonca aj znáša veľkonočné vajíčka. Nuž čo, iný kraj, iné zvyky a to nás delí len niekoľko sto kilometrov. 🙂
Prajem pohodovú Veľkúnoc, presna takú, akú si ju predstavuješ,
Alena
Voňavku jsem nikdy nezažila, a myslím, že ani nechci, stačí mi si jen letmo představit, co jsi popisovala, a stačí. Chápu, že takové svátky se ti nelíbily, snad si je nyní užíváš víc.
Milá Florentýnko, děkuji za krásné připomenutí jarních svátků. Vzpomínání na OVO barvy jsou přesné: taky si pamatuji, jak jsme s maminkou každý rok barvili a každý rok mamka nadávala, že už ty barvy za nic nestojí a za rok jsme je měli znovu????. Vylepšovali jsme je kreslením párátkem namočeným do octa. Potom, když byly mé dcery malé, opět stejné barvy a kreslení voskem. Než jsem zjistila, že cibulové slupky jsou nejlepší- když jsem je dala do kastrůlku, tak vajíčka jednobarevná a když jsem je obalila slupkami a nití, byla krásně mramorovaná. Tak letos zkusím červenou cibuli a kopřivy, už se těším! Přeji krásné velikonoční přípravy!????
Járo, to zní zajímavě, jak se prosím kreslí páratkem namočeným do octa? Jak to funguje?
Ahojky Flo a všichni v jarním čase. Vajíčka jsme většinou barvily přírodně a nebo jsme vyráběly skoro „kraslice“.Protože máme dva teď už dospělé kluky bylo to víc jen pro zábavu.Teď už barvím jen pár vajíček na stúl v cibulových slupkách a červené řepě a jestli objevím mladé obilí tak taky na zeleno.Na rozhrani hranic si užiju pomlázky i vody, v mém věku teď už jen decentně pár kapek a od vnuka voňavku.
Hezké Velikonoce.
Krása, díky za další příspěvěk do diskuze.
Kromě cibulových slupek používám slupky z vlašských ořechů. Na podzim, když ořechy padají, je slupka tmavá a tenká. Usuším je a o velikonocích v nich barvím vejce na krásnou čokoládově hnědou barvu.
To je skvělý nápad, snad si na podzim vzpomenu a příští rok vyzkouším.
Já slyšela, že jsou slupky z ořechů tak trochu jedovaté….?
Výborný nápad, díky!
Cibulové slupky fungují opravdu bezkonkurenčně, je to sázka na jistotu. Už dlouhá léta vajíčka jinak nebarvím. Hrajeme si i s punčoškou a lístečky, vypadá to velmi pěkně. Nebo pak dozdobíme včelím voskem. Jen doporučuji začít sbírat slupky, ty suché, na sytý odstín je jich potřeba poměrně dost. Já většinou už měsíc před Velikonocemi dávám slupky stranou, při počtu 30 – 40 barvených vajec je to opravdu potřeba.
Požehnané Velikonoce všem!
Pane jo, tady se v komentářích sešlo tolik sběračů cibulových slupek, paráda 🙂
Barvení vajíček v cibulových slupkách je u nás tradice a já ji mám moc ráda. Nejprve si v klidu projdeme jarní zahrádku a při kochání natrháme lístečky a květy na ozdobu, pak si se sestrou, mamkou a babičkou sedneme, balíme vajíčka do punčochy a povídáme si. Nejraději mám ale závěrečné odhalení nabarvených vajíček, jejich potírání špekem a hodnocení nejlepších výtvorů.
Aleno, díky. Skoro jako bych tam při odhalování vajíček byla s vámi.
Dobrý den, Flo,
pokud mne paměť neklame, nejspolehlivějším „barvivem“ byla Vámi vzpomenutá cibule, kombinace s různými lístky, např, petržele. také to byla kávovina – melta či cikorka???
Druhá manželka mého tchána/blahé paměti/, byla mistryně /dodal bych velké „M“/ ve vyškrabávaní nádherných vzorů, bohužel si s jejími výtvory občas pohrály děti a postupně vše „vzalo za své“ – zase obrat,o němž moc nevím.
Šmigrustníci už k nám nechodí, starší pravnučka mi donese svůj výtvor z mateřinky,dostane za to každoročně se zvětšujícího čokoládového zajíčka. Její mladší bráška a ještě menší bratranec budou „odbyti“ čoko-vejcem, tím větším.
Holt, tradice zde upadají…Přejí klidný-pokud to jde- předvelikonoční zbytek týdne a v tom velikonočním hodně pohody a rodinné radosti -Jaroslav S.
Jaroslave, vzdor upadající tradici, vy to vždy umíte napsat tak hezky, že se člověk při čtení musí usmívat. Díky.
V dětství se u nás barvila vajíčka přesně jako u vás, zavařovačky, ocet a ty hrozivé barvy 😀 K nim se nabarvilo vždy i pár vajec v cibulových slupkách. Já jsem nakonec zůstala jen u nich, i když mám někdy problém na poslední chvíli tolik slupek sehnat, zapomenu je střádat a pak chodím po obchodech a sbírám slupky, docela exot 😀 Některá vylepším ještě prvními jarními kvítky a lístky v punčoše, chce to sice trpělivost, ale výsledek stojí za to a vždy je všichni obdivují. Doporučuji! Díky za další tipy Flo. Mimochodem, zítra se chystám na Tvou rybku s pórkem 😉
…jo a na závěr pomazat trochou sádla nebo másla a je to lesklá sytá krása 🙂
Díky, Marti, vypadá to, že cibulové slupky jsou a budou jednička v barvení vajec.
Hmmm, šoulata nezní vůbec špatně 🙂 já mám zase po babičce recept na „Zolleiery“ (netuším, jestli to mám napsané správně, to už ale asi nezjistím) – vajíčka se uvaří v cibulových slupkách, potom se potlučou a naloží se do hodně slané převařené vody s kmínem, aspoň na dva dny. Chleba s máslem a nakrájené vajíčko potřené hořčicí – mňam! 🙂
Pane jo, to zní velmi dobře, Petro, díky!
Stejně jako většina tady barvim cibulovými slupkami. Je to pěkný, rychlý a nenáročný. Prostě umyju vejce, dám je do vody se slupkami a trochou octa a uvařím. S kvítky se nepárám, i když někdy mi to nedá a pár jich udělám. Když zdobim, tak těmi vodovými nálepkami, ale vybírám si ty s motivem slámy nebo vosku 😉 Už pár let mám v plánu vyzkoušet i to zelí, jen na to vždycky zapomenu a na poslední chvíli už neseženu 😀 tak snad to letos kone
Jani, máš pravdu, ty vodové nálepky v podobě vosku nebo slámy jsou vcelku vkusné a vydařené, taky jsem je loni na pár vajec použila a vypadalo to dobře, téměř věrohodně.
…konečně klapne 😀
Už mám z dřívějška vyzkoušeno vše – kromě těch krepových. Dřív jsem i malovala voskem a na několikrát barvila ve více barvách, pak jsem už jen barvila v jedné barvě a do vosku přidávala barevné voskovky. Tehdy měla pro mne bílá voskovka cenu zlata. Dnes už se dají sehnat bez problémů, ale mne už to nějak nezajímá. Několik let už jen cibule.
Ale ne letošní rok už má připravený recept s kurkumu. má se jí dávat 10 g a mají být žlutý vejce. už se těším.
Ivano, a rozpouští se ta kurkuma předem v tuku? Nebo jak se rozmíchá ve vodě, aby nezůstaly hrudky? Docela by mě ten recept zajímal, pokud budeš mít chvilku se podělit.
Milá Flo…veľká vďaka, tento rok bude viac zábavy menej chémie …
A víc napětí, jestli to nakonec dopadne 🙂
Milá Florentýnko, já taky děkuji za připomenutí krásných jarních svátků a přesně jako Hana a někteří další jsem si okamžitě vzpomněla, jak jsem se svojí mamkou barvila vajíčka v zavařovačkách, s octem a barvami OVO a tak jsem je barvila i se svými dětmi… Naštěstí děti nosily ze školky a poté ze školy krásně barvená vajíčka úplně jiným způsobem, ještě je mám schované a každý rok je přivazuji na vrbu jako ozdobu. Teď už jsem pár let žádná vajíčka nezdobila, ale když jsem si tu přečetla tolik nápadů a hlavně jsem načichla tím nadšením, tak letos taky nějaké ozdobím. Musím trénovat, jedno vnouče je ještě malé a další na cestě, ale ono to uteče jako voda, tak abych nasbírala nějaké zkušenosti …. Přeji pěkné Velikonoce
Alenko, taky jsme mívali doma pěknou sbírku ručně dětskými rukami vyzdobených vajec. Musím se při té vzpomínce usmívat. Vzhledem k počtu dětí to byla sama o sobě pěkná nadílka. Díky za připomenutí těchto vzpomínek.
Taky my jsme v histórii s matkou barvily vejce v OVO barvách. To bylo veselý! Precizní matka učitelka nedala pokoj, dokud vajíčka nebyly podle jejích představ a mučila mě požadavky rovnající se zázraku… Samozřejmě jsem prošla i cibulovými vývary a lístečkovou batikou, pokud to šlo, v Krkonoších je totiž mnohdy na Velikonoce ještě sníh a po lístečcích ani památky.
Popravdě jsem jako holka Velikonoce dost nenáviděla. Až jako dospělá jsem si našla na nich tohezké, když jsem se na 15 let ocitla na vesnici. Tam totiž byla parta fajn lidí a chlapi chodili na koledu pro vajíčka v nevypsané, ale jasné soutěži, která z nás bude mít kraslice nejlepší. A to bylo něco na mě. Jsem výtvarně zdatná a tak jsem každý rok „musela“ mít aspoň šest vajec vyzdobených speciální technikou. Přes klasickou voskovou batiku (barví se bílá vyfouknutá voskem malovaná vejce ve studené barvě) a její varianty – cibulová hnědá a na ní bílá voskovka nebo barevné voskovky na bílé skořápce, pak techniky polepování bylinami, kořením, přes lepení ubrouskové koláže a taky drátkování měděným drátkem až po vybrušování dírek a ornamentů bruskou na nehty a domalovávané bílým voskem a taky lepení slámových kousků ( strašný opruz). Taky jsem samozřejmě malovala temperkami i olejovými barvami…. byla jich fůra a mám mnoho dochovalých vzorků. A nedávno mi jeden z koledníků říkal, že má doma ohromnou sbírku a moje kraslice byly favoritky. Ó, jak se pýřím. Škoda, už tam nebydlím a tradice upadá, už se tam snaží dvě tři holky…
Tak já tedy letos zkusím ty přírodní odstíny, úplně jste mě všichni nakazili nadšením. Budou obě cibule, zelí, kurkuma, borůvky a heřmánek. To všecho doma mám. Jo, a kopřiva, na tu stejně půjdu do nádivky.
Lidi, to jsem ráda, že se tady potkáváme, je mi z toho tak hezky!
Krásné Velikonoce všem!
Věrko, jsi dobrá, že jsi v sobě překonala odstup k barvení vajec a pojala sis to po svém. Smekám klobouk, obdivuju všechny, kdo dovedou vytvořit z vajíček doslova umělecká díla. Tuhle ambici jsem dávno vzdala 🙂
Všechny jste úžasné ???? Za mě už roky vede cibule s přírodním zdobením. Ale třeba se letos hecnu k něčemu přírodně novému ???? Všem vám přeji krásné jaro a veselé Velikonoce ????????????????
Viď? Vypadá to tady na spolek báječných příznivců přírodního barvení vajec 🙂
Milá Flo, moc Tě (a také ostatní) zdravím.
Naprosto mne okouzlily ´´šoulata´´na která
jsi mi udělala velikou chuť. A přidám něco o
nich, co jsem si při čtení povídání o svátcích
jara uvědomila. Ta úža šoulata vychází ze
zvyku židů, vařit si vejce v nádobě, ve které
se vařil oběd na šábes. A v tom hrnci se vařil
takový ajntopf, který obsahoval také maso (no
jasně, že ne vepřové) a cibuli a koření.
Takže po malé úpravě surovin Tvá babička
vytvořila skutečnou lahůdku. Měla jsem možnost
ta židovská svačinová vejce ochutnat a také jsem
je už i připravovala. Díky za připomenutí, určitě
brzy šoulata uvařím.
S láskou- Jiřina
Jiřino, to je úžasné doplnění, moc a moc ti děkuju, hned je mi pár věcí ohledně těchto vajec jasnějších.
A ještě k názvu´´šoulata´´.
Ten pokrm, se kterým se vařívaly a stále ještě
v židovských rodinách vejce vaří, nazývají tčulen,
což je dobrý pusolam. Česky přeloženo je to šoulet,
který je ale úplně jiný, než co známe od našich
předků. Podobnost však tady je a není náhodná.
Kuchařské umění se často inspiruje také u sousedů.
A doba společného soužití je dostatečně dlouhá….
Židovský´´šoulet´´je veliká mňamka a všem
mohu jen doporučit, v případě možnosti, okusit.
Jeden z přispěvků výše byl o chuti vajec. Je to
tak, ty vejce jsou dlouho pospolu s vývarem z cibule,
koření a masových dobrot a přes skořápku se
ta vůně a chuť natáhne dovnitř.
V případě té židovské originálky se vejce koupaly
při pomalém vaření v tom ajntopfu téměř 24 hodin
a tak do sebe nasákly vše nej.
A říkalo se jim také masitá vejce. Jinak je to s nimi
jinačí. Ta šoulata babičky Flo to doháněla tím týdnem
v hrnci ve vývaru, ve kterém se vařily.
Takže já jásám, jdu koupit selský špek a slaninu a
vrhám se na šoulata!!!!!!!!!!!!
Ještě jednou, Flo veliké DÍKY!!!!! Jiřina
Milá Florentýnko,moc tě zdravím. Už dlouhé roky velikonoce neslavím,ale je fakt,že není nad přírodní barevní vajec. Jako děti jsme doma barvili cibulovými slupkami. Každé vejce obalovali zvlášť,pokládali zelené lístečky. Pak bylo každé vejce originál. A přeleštěné sádlem se krásně lesklo. Je skvělé, že i takové napady poskytuješ. Jsi skvělá a můj obdiv je velký. Pavla
Děkuju, Pavlo, jsi moc milá.
Ahoj Flo,
tak já jsem právě v procesu experimentu s červeným zelím a rozhodně to nevypadá moc dobře. Moje vajíčka jsou skoro bílá a jen lehce flekatá 🙁 Uvidím zítra až je vyndám jestli se to nějak zlepší.
Možná to na kupovaná vajíčka nefunguje? nebo to zelí nemělo tu správnou šťavnatost.
Barva mě nadchla, ale říkala jsem si, že to musím vyzkoušet dopředu, abych o Velikonocích neplakala nad flekatým vejcem 😉
Přeji pěkné Velikonoce.
Je potřeba nechat vejce v nálevu aspoň 12 hodin ;). Pak jsou nádherná.
Veroniko, chce to trpělivost, počkat do zítřka, bude to v pohodě. Po hodině ani po dvou nelze očekávat žádnou pořádnou barvu.
Florentýnko, zkusila jsem Tvoje „třebíčská vejce“, ale zatím je to zklamání. Povařila jsem je, přesně jak jsi napsala, v sobotu, takže se „válej“ v láku už 4. den, dnes jsem jedno ochutnala, ale žádnou zvláštní chuť a vůni nemá. Udělala jsem někde chybu? Neměla se vajíčka po uvaření naťuknout, aby se chuť slaniny a cibule dostala dovnitř? Díky za odpověď, možná, že to stihnu ještě napravit, když dáš nějakou radu 🙂
Ivano, určitě jsi chybu neudělala. Čím má člověk citlivější jazýček, tím víc tam tu jinou chuť cítí. Anebo taky pomůže kousnout si zároveň pro porovnání do normálního uvařeného vejce, pak ten rozdíl poznáš a budeš ho líp vnímat.
Červené zelí udělalo přes noc nádhernou modrou!! Bylo nutno vydržet! A žlutou vykouzlila kurkuma ;).
Přesně tak, vydržet, ono to ze začátku vůbec nevypadá.
Krásné pozdní velikonoční pondělí. Cibule se osvědčila, červené zelí také hezké, jen mi nevyšla ta blankytně modrá ale sytá. Kurkuma se nelepila na vejce a řepa s kopřivami nic moc. Pro příště určitě cibule a červené zelí. Také mě zaujala šoulata, ale po ochutnání bych to viděla na minimálně nakřápnutí skořápek, aby se chuť do vajec mohla natáhnout. Člověk se stále učí. Přeji hezký den. Jaja
Jájo, nakřápnout skořápky je taky možnost, ale citlivý jazýček tam tu změněnou chuť pozná. A pokud ne, stačí zároveň kousnout do klasicky uvařeného vejce a je to tam.
Také jsme s dětmi letos barvily také přírodní cestou, ale až v neděli. Tím pádem vajíčka byla v nálevech pouze půl dne. Ale i tak červené zelí obarvilo vajíčka na blankytně modrou a cibulové slupky na oranžovo. Kopřivy se neosvědčily, vajíčka byla bílá. Zkoušely jsme ještě pampelišky a červenou mletou papriku….také nic moc. Použily jsme i punčošku, lístečky….a nakonec vosk. Takový malý mišmaš…ale zábava to byla hezká. Majka
A o to jde především 🙂
Zkoušela jsem červené zelí a červenou řepu. Ze zelí byla pěkná světle modrá barva (nějak jsem přehlédla, že vejce mají v nálevu být přes noc, tak jsem měla čas jen několik hodin), řepa také trochu obarvila, ale byla to taková jen hodně světlounká růžová. Ale v kombinaci v košíčku to na vejcích ještě dozdobených vosken vypadalo docela dobře :-). Příští rok to určitě zkusím zas přírodně.
Kláro, jak jsem psala v článku, řepu vyzkoušenou nemám, ale jak jsem tak koukala do jiných diskuzí na internetu, i přes její sytou barvu a obecně dobré barvicí schopnosti, i jiné hospodyňky hlásí, že na vejce nechytá. Takže v tom nejsi sama a potvrzuješ, že to není cesta.
Ahoj Flo a všichni ostatní. Kdysi jsem z nedostatku červené cibule přidala k vaření i žluté slupky. Po vychladnutí byla vajíčka nádherně čokoládově hnědá. Sílu barvy si reguluji množstvím té které cibule. Základ byl 1/3 žluté a 2/3 červené. Do obarvených vajec vyškrábnu hobby vrtačkou nějaký motiv a svým čtyřem vnukům i jejich monogram. A protože 3 už jsou dospělí (zatím studující) chlapi, tak jim už chystám pro jejich budoucí ženy (určitě nějaké budou) madeirové kraslice. Některé z našich bílých vajiček, ale už mám pro ně i děrovaná husí vejce. Velikonoce jsou krásné, ale už do nich zasahuje dost komerce (stejně jako do Vánoc). A tak díky Flo, její práci a nápadům si tady můžeme navzájem poradit a potěšit se. Mějte se všichni krásně. Mirka
Dobrý den, Flo. Na Velikonoce jsem zkoušela výše popsanou techniku barvení vajec. Zkusila jsem červenou i bílou cibuli, kmín, chlorellu, kurkumu a řepu. Ingrediencemi jsem nešetřila. Dodržela jsem postup a nechala jsem je i přes noc v „blátíčku“. Ráno jsem měla bílá vejce jen lehce do barvy. Když se člověk snažil, viděl světlounce žlutou, zelenou a růžovou. Ale vejce byla opravdu jen zlehka obarvená. Nevíte, čím to může být?
I z cibulových slupek to dopadlo takhle?
Milá Florentýno,
přidám sem svou pozitivní zkušenost s kurkumou – dávala jsem do kastrůlku na dvě bílá vajíčka (vyfouknutá) tak dvě kávové lžičky – víc určitě ne, a trošku octa. Vařila jsem zhruba 15-20 minut a pak nechala ještě třeba 1-2 hodiny máčet. Vyklubaly se mi nádherně sytě žluté skořápky (zhruba barvy pampelišek)! Jen je dobré skořápky po vytažení ještě lehce opláchnout, protože na nich ulpívá kurkumový prášek. Zkoušela jsem i hnědé vajíčko, to chytlo o něco oranžovější odstín, než bylo původně. Maluju pak vajíčka špendlíkovou hlavičkou voskem z roztopených voskovek a těším se, až to jednou naučím svou budoucí dceru. Přeju krásný den. 🙂
Tak čtu článek až letos po Velikonocích – a barvení zamlada v OVO barvách s obtisky mě vážně pobavilo, u nás jak přes kopírák. Já poslední roky barvím také přírodně a osvědčilo se mi barvení za studena. Barvy pěkné a vejce jdou dobře loupat. Vejce uvařit zvlášť a zchladit. „Barvu“ také uvařit zvlášť. Osvědčily se mi cibulové slupky, kurkuma a červené zelí. Do zchladlé a přecezené barvy s octem dát vejce a alespoň přes noc do lednice. Vyndavám je pak postupně a mám tak různě syté odstíny. Skvělé je to červené zelí. Čím víc octa, tím fialovější barva. Nebo místo octa sodu a vejce jsou modrá až zelená. Případně modré ještě vymáchat v sodném roztoku a ono zezelená. Takováhle chemie mě fakt baví 🙂
Ahoj,
nejlepší návod na barvení vajec jsem našla u Cuketky, je hodně podrobnej, on je takovej vědeckej typ 🙂
Už jsme podle něj barvily a opravdu to funguje!
https://recepty.cuketka.cz/velikonocni-vajicka-prirodni-barvy-kraslice/