Žádná kuchyně se neobejde bez občasného zkoušení nových receptů a jídel. Pokud se do vaření sem tam nevetře nový element a neodehraje se experimentování v kuchyni, začnou se osvědčená jídla opakovat stále dokola a to zavání nudou a fádností.
Jenomže když přijde na zkoušení nových věcí, nabízí se logicky otázka: jak se pojistit proti případnému neúspěchu? Jak to zařídit, aby vše klaplo? Jak nepokazit dobré suroviny a jak si zbytečně nesnížit sebevědomí v kuchyni?
Tento návod je tu přesně pro takové případy.
Každý recept staví na dvou schopnostech zároveň
Ještě než se pustím do rozboru nových kuchařských dobrodružství a do návodu, jak úspěšně experimentovat, musím vám připomenout jednu zásadní věc: Každý recept má dvě důležité roviny.
Ta první je kuchařská zkušenost člověka, který vám recept předkládá. Ať už je to autor kuchařky, redakce kuchařského časopisu, web s domácími recepty, diskuzní fórum nebo sousedka od vedle, každý staví na tom, co v kuchyni umí, do jaké míry rozumí kuchařskému řemeslu a kam až se se svými zkušenostmi dostal. Nemůžete po nich chtít recept na něco, co nikdy předtím nevařili.
Ta druhá, stejně tak důležitá rovina, je schopnost dotyčného popsat instrukce slovy, aby jim bylo náležitě porozuměno a aby se dal postup zopakovat bez zádrhelů.
Pokud se chystáte vyzkoušet nový recept, nezbývá vám, než plně důvěřovat, že autor je jak zdatný kuchař, tak člověk schopný popsat postup. Dáváte mu svou plnou důvěru, že zvládá oboje.
Pokud v receptu chybí byť jen jedna tato složka ze dvou, aniž byste to předem tušili, případný neúspěch není vaše vina. Raději vám to ještě jednou zopakuju: nehledejte chybu v sobě, ale v receptu.
To, co jsem právě napsala, platí za jednoho důležitého předpokladu: že jste se drželi receptu do posledního písmenka a nedělali si úpravy dle momentální chuti a nálady a stavu spíže.
Jestliže vyměníte jednu surovinu za jinou, protože se vám nechce do obchodu koupit, co vám chybí, jestliže pečete buchtu o deset minut déle, protože co kdyby to ještě nebylo dost propečené, jestliže se rozhodnete vyměnit požadované maso za jiné, protože jste ho zrovna koupili v akci, jestliže nahradíte zdánlivě nezdravou surovinu něčím zdravějším, udělali jste chybu vy a měli byste si to pro své vlastní dobro přiznat.
Když už se to stane, je fajn připustit, že jste něco důležitého přehlédli nikoli v receptu samotném, ale při své cestě za kuchařským poznáním. Třeba jste zatím nevěděli, že kuřecí stehna nezměknou tak rychle jako kuřecí prsa a že tedy vyžadují jiné zacházení. Třeba jste nevěděli, že celozrnná mouka potřebuje víc tekutiny do těsta, aby se výsledek nedrolil. Jakákoli záměna surovin je riziko, je třeba si být dobře vědom odlišných fyzikálně-chemických vlastností náhrady i původní suroviny a umět tomu recept přizpůsobit. Zaměňovat něco zdánlivě nezdravého za něco zdánlivě zdravějšího jde pokaždé na vaše triko. Pokud se takový experiment nepovede, je to jediný případ, kdy nemůžete svést vinu na recept.
Není experiment jako experiment
Jestliže chcete snížit riziko neúspěchu, vždy rozlišujte experimenty v kuchyni na ty, kdy berete do rukou úplně nový, neznámý recept, a na ty experimenty, kdy jen lehce měníte jídla, která už máte dávno vyzkoušená. Jsou to dvě rozdílné věci, které byste neměli míchat dohromady, pokud se nemůžete pochlubit mnoha a mnoha lety praxe v kuchyni.
Nezkoušejte oba dva druhy experimentů kombinovat. Buď následujte nový recept tak, jak je psáno a dáno, nebo měňte léty osvědčené jídlo, ale nikdy nedělejte obojí najednou.
Pro účely dnešního článku se budu věnovat pouze těm experimentům, které vycházejí ze zcela neznámého, vámi nevyzkoušeného receptu. A ukážu vám, jak najít jeho případná rizika a vyhnout se šanci, že se něco nepovede.
První fáze experimentování v kuchyni: čtení receptu
Ještě než vůbec vezmete do ruky škrabku na zeleninu, sedněte si v klidu k receptu a několikrát si ho přečtěte.
Při čtení si položte následující sekvenci otázek a k další otázce vždy pokračujte jedině tehdy, pokud je odpověď na předchozí otázku ANO. Jestliže váháte nebo chcete odpovědět NE, pak ještě nenastal ten správný čas, abyste recept zkoušeli. Pokud vás přesto recept láká, odložte ho na později a vraťte se k němu třeba za měsíc, za dva nebo za půl roku.
1. Budu toto jídlo vařit jen sobě a svým blízkým, u kterých unesu kritiku?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 2
NE –> odložte recept na jindy
Vysvětlení: Nový recept znamená zvýšenou úroveň stresu v kuchyni. Stejně tak návštěva za dveřmi. Když se tyhle dva vypjaté okamžiky spojí, člověk začne pod tíhou odpovědnosti dělat i takové banální chyby, které by jinak nedopustil. Pokud experimentujete, nechte si na to období klidu, a návštěvám nabízejte jen jídla předem ověřená.
2. Je recept bez agresivních dochucovadel a umělých surovin?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 3
NE –> odložte recept a už se k němu nikdy nevracejte
Vysvětlení: Jestliže tvůrce receptu nabádá k použití vegety, vorčestru, masoxových kostek, instantních polévek, sójové omáčky v neasijských jídlech, kečupu jako hlavního nositele chuti a šťavnatosti, jestliže se ve všech jeho publikovaných moučnících a dezertech vyskytuje prášek do pečiva nebo umělá hmota na potahování dortů, recept zadupejte do země a už se k němu nevracejte. Tenhle člověk neumí vařit.
Plná chuť jídla má vycházet z kuchařského umění, nikoli z chemických vylepšováků. Kyprost těsta zase má vycházet z pekařského umění, nikoli z chemických kypřidel. Jsem v tomto dost militantní a čím jsem starší, tím je to horší, přiznávám. Asi je to dáno tím, že s věkem roste počet ochutnantých jídel a tedy i přesvědčení, že přírodní suroviny a trocha práce v kuchyni naprosto stačí, aby vzniklo skvělé jídlo.
3. Je v receptu nanejvýš jedna surovina, kterou zatím nemám vyzkoušenou?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 4
NE –> odložte recept na jindy
Vysvětlení: Když do vaření zavádíte nové, nevyzkoušené suroviny, nikdy nevíte předem, zda vám budou chutnat. Navíc nejspíš vůbec netušíte, jak se správně připravují. Je fajn si k novým surovinám někde přečíst aspoň letmé základy a trochu se s nimi vědomostně pomazlit. Internet je v tom docela dobrým pomocníkem.
Kombinovat dvě neznámé suroviny v jednom receptu opět zbytečně zvyšuje úroveň stresu i případného neúspěchu. Nevědomé kuchařské chyby se mohou navzájem ovlivňovat a zesilovat a vést k nenapravitelným katastrofám.
4. Je mi jasné dávkování jednotlivých surovin?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 5
NE –> odložte recept na jindy nebo si dávkování ujasněte tak, že se zeptáte nebo vyjdete z vlastní zkušenosti z minula
Vysvětlení: Jedna z nejčastějších chyb, kterých se dopouští autor receptu, je automatický předpoklad, že čtenář má úplně stejný styl nakupování a vaření, jako on sám. A že tedy co je jasné autorovi, je jasné taky čtenáři. Že hrnek i sklenička jsou vždycky stejně velké, že plechovka s rajčaty má vždy stejný obsah, že maso se bere v množství na 4 porce, že mouky se dává tak akorát, aby těsto bylo tak akorát, že domácí vajíčka jsou stejně velká jako ta z obchodu nebo že není třeba dělat rozdíl mezi vejci velikosti S, M a L.
Není jablko jako jablko a mrkev jako mrkev. Čím jsou suroviny běžnější, tím častěji se zanedbává jejich přesné množství. Pro začátečníka v kuchyni je jediné řešení: zkoušet pouze ty recepty, kde jsou všechny suroviny uvedeny v množstvích na gramy a mililitry a kde je jasně stanovená velikost kupovaných surovin, především kelímků, plechovek, vaniček a balení.
5. Je mi jasné, kolik porcí jídla vznikne?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 6
NE –> odložte recept na jindy nebo si počet porcí dopočítejte
Vysvětlení: Asi nikdo nechce vařit kotel polívky pro dva malé jedlíky nebo servírovat pidiporce pro šestičlennou vražedně hladovou rodinu. Určitě znáte ty situace, kdy kuchařka přichází ke stolu s dvěma malými hrášky na talíři, protože se o svou porci podělila s ostatními, a maskuje to úsměvem, že stejně nemá hlad.
Předem se trochu ujistěte, že jídla bude dost. Na jednu porci potřebujete 100-200 g masa v syrovém stavu, kosti do toho nepočítejte, přičemž dolní hranice odpovídá skromným poledním meníčkům v restauracích a horní uspokojí velmi hladového chlapa. Jedna porce je také 330 ml/g polévky, 200-300 g přílohy, 125-200 ml omáčky.
Sečtěte suroviny, přidejte tekutiny, vydělte počtem strávníků a uvidíte sami, zda je potřeba množství surovin dělit nebo násobit příslušným koeficientem. Jen u toho nezapomeňte, že přepočet musíte provést u všech surovin, nikoli jen u těch, kde se vám to líbí.
6. Mám suroviny v tom stavu, v jakém mají být?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 7
NE –> odložte recept na jindy, až suroviny doladíte
Vysvětlení: Tady už musíte trochu nahlédnout do samotného postupu a podívat se, co přesně se po vás chce. Zaměřte se především na suroviny, které jsou běžně uchovávané jako mražené, leč recept je chce mít rozmražené, a na suroviny, které se mají předem uvařit, upéct, usušit a tak podobně.
7. Dovedu si naprosto jasně představit celý kuchařský postup?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 8
NE –> odložte recept na jindy
Vysvětlení: Při prvním čtení receptu se v duchu postavte do kuchyně a dělejte, že skutečně vaříte. Zkuste si v hlavě představit, jak tohle jídlo chystáte a jak si počínáte.
Časem přijdete na to, že recepty od některých lidí se vám čtou lépe než recepty od jiných. Je to proto, že každý má jinou úroveň své předchozí kuchařské zkušenosti a při čtení si dovede líp nebo hůř představit, jak se bude vaření odehrávat. Někomu stačí schématický popis postupu na dva řádky a bude zcela spokojen, někdo potřebuje ten samý recept rozepsaný na dvě strany detailně vykresleného popisu. To, co jednoho obtěžuje, druhého motivuje.
Pokud se při čtení zaseknete a nejste si jistí, jak přesně postupovat, máte dvě možnosti: buď se přímo autora zeptat, jak tento okamžik přípravy vlastně myslel, anebo, pokud to nejde, odložit recept na jindy, až si doplníte kuchařské vzdělání a zkušenosti a budete znát odpověď i bez ptaní.
8. Mám na vaření opravdu dost času? Mám jasnou představu, jak dlouho bude trvat i to, o čem se v receptu nahlas nepíše?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 9
NE –> odložte recept na jindy
Vysvětlení: Nenechte se zmást časovým údajem, který někdy bývá uveden u receptu. Ten zásadně vychází z toho, že máte komplet hotovou přípravu surovin a jdete rovnou vařit.
Jenomže u zeleninové polévky se můžete na deset minut zaseknout u čištění a krájení mrkve a brambor, chvíli trvá strouhání sýra do omáčky, dost času zabere opečení masa na dušení nebo svázání masa na roládu. Některé recepty dokonce chtějí částečnou kuchařskou přípravu předem, aby pak vypadaly rychlejší, jako třeba v případě předem spařených špenátových listů nebo vařených brambor. Vždyť si jen vemte, jak dlouho budete čekat, než se uvaří voda na spaření.
Proto zejména méně zkušeným kuchařkám doporučuju vypsat si všechny časové údaje, o kterých se sice v receptu nemluví, ale které se z něj dají vyloudit a vydedukovat a aspoň trochu odhadnout. Leckdy zjistíte, že u dvacetiminutového receptu jste ve skutečnosti v kuchyni hodinu. Bez těchto propočtů byste zbytečně začali podléhat panice a mylnému přesvědčení, že se ještě máte co zrychlovat. Nastavte si reálná časová očekávání a budete víc v pohodě.
9. Dovedu v receptu rozpoznat, o jakou kuchařskou techniku nebo tepelnou úpravu jde?
ANO –> pokračujte k otázce číslo 10
NE –> odložte recept na jindy
Vysvětlení: Když dojde na vaření, šest věcí je v kuchyni jasně daných: je to vaření, zadělávání, dušení, pečení, smažení a zapékání. (Jestliže na tato slova kliknete, otevře se vám článek s vysvětlením příslušné tepelné úpravy).
Všechny tyto základní tepelné úpravy mají svá pravidla, svou vlastní logiku a svůj jedinečný styl, jak vnést do jídla chuť, aniž by se musela následně dohánět chemickými vylepšováky a dochucovadly. Když tyto techniky znáte jako abecedu, snadno je identifikujete v receptu.
A pak se můžete nahlas a oprávněně rozčilovat na autorovu adresu: Co to je za nápad péct maso přikryté? To pak nedostanu pečeni, ale budu mít maso dušené v troubě. Anebo: Jak může tenhle člověk dělat dušené vepřové přírodní plátky a předem je aspoň trochu neopéct dohněda? Když je rovnou podlije vodou, tak to nebude mít ani barvu, ani chuť! A dotřetice: Proč si tenhle člověk myslí, že syrová zelenina zapečená s trochou sýra je nějaké hvězdné jídlo? Vždyť to bude tvrdé a bude to plavat v tuku! A tak dále a tak podobně, jistě si dovedete tuhle lamentaci doplnit dle svého.
Jestliže z receptu pochopíte, o co se autor snaží a kam s tepelnou úpravou směřuje, snadno si postup opravíte a zbavíte ho zbytečných kuchařských chyb. Doby, kdy měl každý člověk základy vaření v krvi jsou ty tam, takže ups!, někdy je prostě nemá ani autor receptu. To se holt stává a je lepší, když s tím předem raději počítáte. Zejména když nevíte, co je autor receptu vlastně zač a neměli jste tu čest od něj nikdy nic osobně ochutnat nebo podle něj něco předtím uvařit.
Co se týká sladkého pečení, situace je tu zcela analogická. Existuje několik druhů základních těst a pokud je v receptu poznáte, tím líp a tím méně případných karambolů.
Možná se vám teď honí hlavou myšlenka, jak poznat, jestli toho o vaření už víte dost a můžete přestat s biflováním základů. Existuje na to velmi snadný test. Položte si tuhle otázku:
Chybí vám někdy inspirace, co vařit?
Jestliže na ni odpovíte, že ano, že se to stává, že vám někdy inspirace opravdu chybí, pak – je mi líto – nemáte pevné kuchařské základy.
Špatně se to poslouchá, vím. Ale pokud byste pevné kuchařské základy měli, tak vám inspirace nikdy nedojde. Kouknete se na první čerstvou surovinu, která vám přijde pod ruku, a napadne vás nejmíň deset věcí, které byste z ní mohli teď hned uvařit. Bez receptů.
Takže ruku na srdce: chybí vám občas kuchařská inspirace? V tom případě se vraťte ke studiu vaření, zadělávání, dušení, pečení, smažení a zapékání.
10. Jste si jistí, že při vaření zůstanou hlavní použité suroviny – tedy zelenina, maso, vejce a mléčné výrobky – v dobré kondici?
ANO –> přikročte k vaření
NE –> recept zahoďte nebo upravte
Vysvětlení: Každá zelenina má svůj vhodný čas tepelné úpravy, který, když se přetáhne, vede k rozblemcanému, bezbarvému, bezchutnému cosi. A to následně vede k odmítání jídla dětmi i dospělými, k averzím, špatným vzpomínkám, doživotnímu vyhýbání se něčemu, co může být dobré, když se to připraví jinak – správně.
Hlídejte si v receptu především zelené druhy zeleniny, které jsou na čas i na vhodnou přípravu nejcitlivější a které rychle a ochotně přechází ze svěží zelené do nevkusně šedé. Taková zelenina často uvítá uvaření v horké vodě, následné šokové zchlazení ve vodě ledové a teprve potom závěrečné prohřátí v hotovém jídle. Týká se to jak zelených fazolek či chřestu, tak třeba i špenátu. Čím citlivější zelenina, tím důležitější je správná příprava a nepřetažený čas vaření.
Podobné principy se dají nalézt i u masa. Stačí si uvědomit, že maso, a to jakékoli, se dělí na minutkové, které je rychle hotové a prodlužováním pobytu v teple se vysušuje a tvrdne, a ostatní maso, které naopak měkne tím víc, čím déle je v teple. I tohle v receptu citlivě vnímejte.
A konečně vejce mají též časové meze, kdy jsou ještě v dobré kondici a kdy už ne, stejně tak smetana ke šlehání, smetana na vaření, zakysaná smetana či mléko, které se postupně v teple sráží – někdy dřív a někdy hned, co se přiblíží k hrnci s jídlem.
Druhá fáze experimentování v kuchyni: vaření
Když máte na všechny předchozí otázky kladnou odpověď a nachystané suroviny, můžete jít vcelku sebevědomě na věc.
Při vaření a následném rozboru (případně i videozáznamu) celé vaší kuchařské akce si ještě dejte pozor na tyhle věci:
- Máte záložní řešení pro případ, že experiment tak úplně nevyjde? Telefonní číslo na rozvoz pizzy například?
- Nesolte jen jednou, nýbrž průběžně, a pokud je to bezpečné, jídlo stále ochutnávejte. Nenechte si překvapení až nakonec. Více o solení najdete v článku Jak solit.
- Buďte k sobě upřímní. Opravdu je tohle jídlo tak dobré, jak tvrdíte všem ostatním? Pokud chcete férovou zpětnou vazbu, neptejte se, zda jim jídlo chutná, ale zda ho můžete zase někdy uvařit.
- Pokud se to nepovede, nenuťte nikoho, aby po vás uklízel kuchyň.
- Když je jídlo více zdravé, tak to neznamená, že má být méně dobré. Neuchylujte se v tomto ohledu ke kompromisům. Požadavek na to, aby jídlo bylo zdravé a zároveň dobré, je myslím naprosto rozumný předpoklad pro všechny pokrmy, které se kdy chystáte uvařit. Není to něco za něco, jde to ruku v ruce. Argumentovat u stolu “sněz to, je to zdravé, nekoukej na to, jak to vypadá” nepatří snad už ani do mateřské školky.
- Jestliže zkoušíte docela novou surovinu a nevyjde to, dejte jí ještě časem druhou šanci v jiném receptu. Ale předtím si o ní lépe nastudujte co nejvíc doporučení a rad na správnou přípravu.
A ještě něco bych vám chtěla říct. Chyby se stávají a stávají se i slavným mistrům kuchařům. Nikdo není neomylný a nikdo neví všechno. Za své chyby se nestyďte, naopak je berte jako příležitost pustit se do pátrání na vlastní pěst a zjistit, kde se stala chyba. Je to dobrodružné, zábavné, a navíc se u toho něco nového dozvíte.
Teď mi na oplátku můžete prozradit, jak jste na tom s experimentováním v kuchyni a jaký nepovedený experiment máte za sebou. Taky zkuste dodat, kde se – podle vás – stala chyba. Jestliže nevíte, zkuste tu chybu nejprve sami vypátrat. Vsadím se, že uděláte hlasité aháááá, až na ni přijdete.
Díky Flo
takovéto rady se vždycky hodí. Zdravou stravu se snažím do svého menu zakomponovat, ale jelikož mám doma „masožrouta“, je to někdy boj 🙂
Jitko, to věřím, s masožrouty je boj. Ale ty si určitě poradíš, nejlépe podle hesla – hlavně nenápadně 🙂
Na to je jednoduchá rada, experimentovat podle receptů od Flo!
No a teď vážně – samozřejmě, že se občas něco nepovede. Třeba můj první chleba skončil jako tvrdá placka, na které si brousili zuby králíci mé tchyně :o) a zatím jsem neměla odvahu zkusit to znovu, protože nevím, kde se stala chyba…
Rézo, chleba je vysoká pekařská, ten už něco úsilí a vědomostí stojí, takže buď v klidu, byla jsi jen na začátku a neúspěch je v tomto případě velmi snadný. V jednom komentáři níže jsem přidala odkaz na blog, který by tě mohl navést na správnou cestu.
Flo, díky za povzbuzení. Maškrtnicu (a nejen ji) samozřejmě znám, jako první recept jsem zkoušela údajně blbuvzdorný chléb bez hnětení a asi je ten správný čas vyzkoušet ho znovu. Považuju se za slušnou pekařku, tak chléb je můj současný cíl. Nic horšího, než že zase nakrmím králíky, se stát nemůže :o)
Krásně napsané. Úvod e-mailu „za stálého míchání vlijeme do záchodu“ mě dostal ????
V tom případě účel splnil 🙂
Občas zkusím recept z ověřeného zdroje, u kterého si říkám, že nemůže fungovat. Ale když ten zdroj je jinak ok? Co když to fungovat bude a něco nového překvapivého se naučím? Zatím se mi sice nepovedlo takhle vyhrát, i když jedlé po úpravách bylo vždy. Ale pořád čas od času něco takového zkusím, byť jen pro ověření mých zkušeností 🙂
Danielo, mám občas podobné pocity. Někdy potkám takové věci, které i proti logice věci potřebuju vyzkoušet, protože jsem nikdy nic podobného předtím neviděla. Držím se presumpce své vlastní nevědomosti a doufám v kuchařské obohacení. Dost často to nevyjde a tušení se potvrdí, ale ty okamžiky, kdy člověk opravdu objeví něco nového, ty jsou k nezaplacení.
to znám- jednou jsem chtěla vylepšit špenát,ale nakonec se nedal jíst.Držet se receptu se vyplatí.
Anebo vědět, kde je recept úplně mimo, pak takové vylepšení dává smysl. Důležité je tyhle dva druhy experimentů od sebe bezpečně rozeznat 🙂
Dobrý den, experimentuji celý život s pečením domácího chleba a skončila jsem s kupovanými pytlíky, doba přípravy 3 minuty a chléb vždy výborný. Ale asi to nikdy nevzdám a jestli najdu u Flo recept na domácí chleba, bude konečně hotovo, protože po mikrovlných knedlíkách, které klaply na 200%, jsem na 200% přesvědčená, že stejně klapne každý Floin recept. Jinak vážně nevím, jaké chyby nastaly u mého pečení, snahu jsem měla ohromnou, ale výsledek za to nikdy nestál. Zdravím Milena
Mileno, domácí kváskový chleba je kategorie sama pro sebe, tak obšírná, že jsou o ní celé knihy i blogy. To se třeba segedínskému guláši nikdy nestane. Takže, pokud tě můžu poprosit, zkus se podívat i jinde na internetu, a inspirovat se u lidí, kteří se tomuto tématu věnují celým svým srdcem a celou svou duší. Vyniká mezi nimi Juliana z blogu Maškrtnica.cz, tu nikdy nepřekonám a ani se o to pokoušet nebudu.
Milá Florentýno,
zvlášť z duše mi mluví toto: Ale pokud byste pevné kuchařské základy měli, tak vám inspirace nikdy nedojde. Kouknete se na první čerstvou surovinu, která vám přijde pod ruku, a napadne vás nejmíň deset věcí, které byste z ní mohli teď hned uvařit. Bez receptů. Já za léta praxe mám vždycky víc nápadů než žaludků, které krmím. Asi je to tím, že jsem mlsná a ráda jím. Děkuji Ti, že radost z vaření rozdáváš plnými hrstmi.
Míla
Mílo, čím jsem starší a čím víc toho mám snězeno a navařeno, tím víc je tohle moje kuchařská mantra. Jsem ráda, že v tomto vnímání nejsem sama.
Krásný email. Co slovo to perla, co slovo to pravda. Flo, ty nás tak krásně „školíš, učíš, vedeš“. Je to úžasné. Já se někdy na nový recept chvíli /někdy delší/ koukám, chvíli připravuju a pak se do toho dám a mám radost, když se dílo povede. Teď na to půjdu od lesa podle tvých rad. Hezký čtvrtek všem!
Ivo, díky, ty taky umíš moc pěkně potěšit. I tobě přeju pěkný čtvrtek.
Milá Florentýnka,
dnes to bol veľmi užitočný článok. Varím a pečiem pre svoju rodinu už skoro tridsať rokov a veru som sa za ten čas stretla s rôznymi nepodarenými receptami. Žiaľ, aj na stránkach časopisov o varení, kde už obrázok k receptu jasne prezrádzal, že nie je odfotené výsledné jedlo. Preto veľmi oceňujem Tvoje knihy a recepty, lebo sú odskúšané, presné a výborné.
Prajem Veľa ďalších spokojných čitateliek – kuchárok :).
Vlasta
Vlasto, máš naprostou pravdu, fotka někdy vůbec neodpovídá postupu. Stává se to ve dvou případech: pokud skutečné jídlo nevypadá na fotce hezky, tak se to různě vylepšuje, ale už se to neuvede do receptu. Anebo, a to je horší, se koupí hotová fotka z fotobanky a pak se k ní v redakci vymýšlí postup, jak by se to asi mohlo udělat, aby to vypadalo tak nějak podobně. Je doba šetření a tohle je bohužel stále častější neřest. Obvykle si stačí u článku přečíst někde bokem malým písmem, kdo fotil fotku jídla: pokud je tam název některé velké fotobanky, ruce od receptu pryč.
Milá Flo, k bodu č. 7 🙂 můj první pokus o kynuté koláčky. Nikdo mi neřekl, že těsto musí kynout aspoň hodinu, takže první várku jsem vytahovala v sobotu ve 22,00 hod. a poslední někdy hluboko po půlnoci. Takže začátečníkům vřele doporučuji to tvoje desatero :-D.
To ses pěkně trefila do jednoho z důležitých bodů, díky za historku!
ahoj Flo, já experimentuji velmi ráda, ale bohužel né vždy s konečným dobrým výsledkem. Od té doby co jsem ale objevila tvůj web se mi experimenty v kuchyni daří o moc lépe. Takže ti touto cestou děkuji, že se o nás tedy naše žaludky tak dobře staráš.
Já? Ale kdeže, vařit stejně musíš ty, všechno je to tvoje zásluha 🙂
Milá Florentýnko přeji hezký čtvrtek Tobě i všem ostatním. Jednoznačně se přikláním k Ivě!! Navíc by se správně a povinně měl tento dnešní příspěvek přibít na futro v kuchyni aby byl denně na očích! Já už jich mám takhle v kuchyni asi 8 !!
Díky moc Vašek Jezárky
Vašku, zvážím vydat tyhle rady jako kuchyňskou tapetu 🙂
Zdravím a děkuji za článek.
Neodolal jsem přičinit pár poznámek. Shrnula jsi to naprosto přesně. Méně je někdy více a dobré jídlo stojí za trochu té mozkové námahy. Z Tvého soupisu bych vyzvedl pár bodů. Bod č.2 bych nazval kečupovým neboť kečup je univerzálním ochucovadlem všeho možného i nemožného.Zvláště, mne baví, je-li v receptu napsáno, že kečup se přidává na konci jen k dochucení.Co na tom že vznikne kečupoláda.
Bod č.4 o dávkování. Co se člověk dočte v některých„originálních” receptech je k popukání. Například jen obsah sklenky od hořčice kolísá od 2dl ke 3dl. Pokud je autor ze staré školy je to spíše 2 dl. Ovšem ona sklenka od hořčice neměla 2dl ale 1,8dl.A už je problém. Hrnek něčeho není hrnkem tamtoho a podobně.
Bod č.7 mne rozesmál. To jsou právě ty konce, mnoho lidí si troufne na něco co prostě neumí a ani si to nevede představit. Jeden klasický příklad za všechny. „Pane řezník, prosím, dejte mi NĚCO na guláš”!Mytické NĚCO, to musí být opravdu něco.Přiznat si že je něco nad moje kuchařské umění není zločin a nezavírá se za to do vězení.
Bod č.9 prostě jen shrnuje i moje letité poznatky. Nejdřív se nauč co a jak a kdy smíchat a uvařit. A až pak se věnuj experimentům či náhlým vnuknutím či receptům opravdových kuchařů.On totiž i recept od nejlepších mistrů oboru chce umět vařit.
K bodu č.10 bych řekl, že je to jeden z nejopomíjenějších. Hlavně uvařit ono už to nějak dopadne. Ono totiž nejde jen o pochopení jak a co. Když jsou obě ruce levé tak neuvaříte ani vodu na čaj. Jistě snaha se cení, ale jen potud, pokud kráčí správným směrem.Slepé uličky u vaření jsou již dávno prozkoumané.Proč bych studoval ještě nějaký recept či postup. Co na tom že mrkev je trochu měkčí či maso tvrdší, hlavně že jedí. Ano chyby se stávají a budou stávat je ale důležité se z nich poučit a napříště se jich vyvarovat nebo je eliminovat natolik kolik jen dokážete.Radost z dobrého jídla, které jsem já sám, jen já sám, uvařil pro svoje blízké stojí za trochu námahy a studia.
Uff zakecal jsem. Zdraví Hy
Díky, že jsi se tak zakecal! Výborné postřehy 🙂
To je fantastické, skvělé! To se nedá přečíst najednou, to se musí prostudovat a naučit se! Děkuji.
Já děkuju za takový vzorný studijní přístup. Flo.
Recepty beru z 90% jako inspiraci, nikdy se nedržím naprosto přesně, nejsem odvažovací a stopovací typ… Prostě vařím jako chlap. Ale jen velmi výjmečně se stane, že by se něco vyloženě nepovedlo… I v komentářích zmiňovaný chléb jsem minule dělala „WON-VOK“ a byl suprový. Pamatuju si před pár lety na nezdar v podobě chlebové polévky, ale ta nechutnala jen mě a bráchovi-rodiče si jí pochvalovali, tak těžko říct, jestli nejsme jen zmlsaný… Jak říká přítel-kdo se bojí experimentovat, nemá v naší kuchyni co dělat 😀
Barboro, tak to blahopřeju, že jsi tak pokročilá kuchařka. Chlapi vaří od oka líp, protože jim kuchařská logika leze snadněji pod kůži a rychleji se technické věci a zákonitosti učí. Nám, nebohým ženám, to pár nepovedených receptů trvá 🙂
Mila Flo, díky za článek. Je pravda, ze v kuchyni bojují, ale hlavně, protože mám doma sice jen dvě, ale pořádně mlsná koťátka. Tudíž experimentace se u nás moc nekoná. Nicméně děti si zamilovali tvoje špagety po uhlirsku ( tam jsem si dovolila pro nás udělat malou změnu v sýru, ale dětem naštěstí chutná ). Takže opravdu díky, pomalu se propracovavam dal :-). Mila
Milo, pevně věřím, že i na tuhle zmlsanost se dá trpělivostí a pečlivostí v přípravě vyzrát. Přesně, jak píšeš s těmi špagetami. Flo.
Milá Flo, děkuji za zábzvný článek se spoustou teorie! Pokud mám přidat nějakou historku o tom, co se mi nepovedlo – mně se nedávno povedlo rozklepnout vejce do mísy a snažit se ho utřít s máslem. Jenže to nebylo změklé :-/. Anna
Tak to si dovedu docela živě představit! Naštěstí stačí počkat, až máslo změkne, dobrý robot to nakonec obvykle spraví.
Zdravím, milá Florentýnko, díky moc za článek vhodný k popřemýšlení nad kuchařskými zkušenostmi a dovednostmi. Ano, chybějící inspirace, to je u nás doma občas problém, ale spíše v tom ohledu, aby se nám oblíbená jídla příliš často neopakovala (např. koupit květák v akci, i když jsme ho v průběhu 14 dnů měli 3x na různý způsob ?). A co se týče nezdarů – třeba recept na jáhlovou kaši od známé bohužel nevyšel tak, jak mi u ní chutnal, na opáčko si zatím netroufám.
Ludmilo, to už je úděl sezónních surovin, že se na talíři opakují často. Pak je na kuchařce, aby si je náležitě užila a předvedla se, jak si je dovede užít, i kdyby to bylo jen pomocí šesti zmiňovaných kuchařských technik. I ten květák se nechá použít na mnoho a mnoho vcelku jednoduchých způsobů. A věřím, že ta jáhlová kaše jednou klapne, ona je velmi náchylná na dobré a kvalitní jáhly.
Milá Flo, díky za úžasný článek. Celou dobu jsem se při čtení usmívala.
Ještě mě k experimentování napadá téma konzervativních strávníků (děti a manželé, jak jinak). Často se experiment povede na jedničku, všechno je, jak má být, kuchařka je spokojená, jenže strávníci se v jídle stejně nimrají (děti) nebo mají rádobyvtipné poznámky (manžel). To se mi občas stává, ale zjistila jsem, že na to platí jediné: Když to odmítání není zase až tak silné, je třeba opakovat, opakovat, opakovat. Konkrétní jídlo či konkrétní surovinu. Ne hned, ale časem. Oni si pomalu zvyknou. A s chutí teď sní leccos, nad čím jakožto nad novinkou frfňali. Chce to se nevzdávat a nenechat se od experimentů odradit. Když se původní experimenty stanou obvyklými jídly, nikdo se nad nimi už nepozastaví:))
Skvělý přístup, Martino 🙂
„…Když to odmítání není zase až tak silné, je třeba opakovat, opakovat, opakovat.“ 🙂 To zní dobře, díky Martino za radu. Mám děti, které se učí novým chutí hooodně ztěžka.
Jinak můj recept na stoprocentně povedený recept je otevřít knížku od Flo. To je má jediná jistota poslední dva roky. Když jsem použila jiný zdroj, často se to nepovedlo. Např. recept na čočkové karbanátky: „uvařte červenou čočku dle návodu na obalu“ – těsto bylo úplně vodové. Anebo bylo v jiném receptu „namočíme datle do horkého čaje“ to jsem ještě zvládla. Ale pak tam bylo „do těsta přidáme datle zalité čajem“ jsem pochopila, že i s tím čajem, ale nebylo to tak, těsto byla úplná voda, tak jsem improvizovala a vytvořila úplně něco jiného, docela dobrého, ale úžasného moc ne.
Evi, naprosto ti rozumím. To jsou ty detaily, které se těžko předávají ve slovním popisu dál. Opravdu nejde jen o to mít dobrý postup, ale i dobré instrukce. A to se ve škole neučí, možná jednu hodinu v hodinách slohu, kde se to skrývá pod slohový útvar popis postupu 🙂
Milá Florentýnko, vše co jsi v těch 10ti bodech popsala jsou rady k nezaplacení. Moje kuchařské začátky byly občas experimentující, kuchařské knihy v době mého mládí byly nedostatkové zboží a tak se vařilo podle různých rad a doporučení od známých. Ne vždy to dopadlo dobře, časem se z toho stalo humorné vyprávění. Ale ani v dnešní době se nedá všem receptům věřit, protože kuchařky píše mnoho lidí a poměry ingrediencí nebo různá dochucovadla jsou na pováženou. Dnes už se spíš držím vyzkoušených receptů a při přípravě něčeho nového si dávám pozor jaké suroviny recept obsahuje. Přesto někdy nejsem s výsledkem spokojená. Tvoje rady jsou opravdu užitečné a asi by se měly dostat do rukou všem kuchařkách, zvláště začínajícím. Tvůj blog je skvělý, poučný, nápaditý a každý, kdo ho sleduje, si najde co potřebuje. Za to všechno ti děkuji. Vlasta
Vlasto, já děkuju! Myslím, že touhle počáteční fázi, kterou popisuješ, si každý musí ve větší nebo menší míře projít.
Ahoj Flo,
u nás se dělí recepty na opakovatelný a neopakovatelný kulinářský zážitek.
Tobě je to určitě jasné.
Naprosto 🙂
EXperimentuji nepřetržitě, prostě to mám v povaze.Měním recepty, upravuji technologické postupy a když už nevím co, tak si koupím novou hračku, která umožní další výzkum. Naposledy jsem objevila asi před dvěma roky roky techniku sous vide a teď ji kombinuji s klasickými postupy a to je vážně zábava a dobrodružství.
Je mi 72 let, vařím denně, takže bych se jinak nudila. Můj manžel je naštěstí docela odvážný a celá léta tvrdí, že mu to vyhovuje.
Ale také máme své „mrkvičky v alobalu“. U nás to byl falafel. Je to docela známé jídlo z cizrny. Poprvé se to nepovedlo vůbec, byla z toho divná haše, prostě peklo. Podruhé to vypadalo dobře a docela to i chutnalo, ale bylo to nějaké těžké do žaludku. Potřetí jsem to už nezkoušela.
Většina našich hostů ví, že možná bude klasika a možná spíš vůbec ne. A já vím hlavně jaké typy jídel jim nesedí. Tak experimentuji v “ dovolené oblasti“. Přeji hodně radosti z vaření a co nejméně „falafelů“.
Jani, klobouk dolů!
Milá Flo, jako vždy úžasně napsané! Zavzpomínala jsem si na některé svoje nepovedené experimenty a musím uznat, že kdybych tehdy znala tvoje „desatero“, ušetřila bych si řadu zklamání. I dnes, když už jsou obě moje děti dospělé, se bavíme vzpomínkou na synovu diplomatickou odpověď: maminko, je to dobré, ale moc často to vařit nemusíš 🙂
Ty jsi ho skvěle vychovala 🙂
Ahoj Flo, naposledy jsem se spálila na tvarohové bábovce z „labuchtího těsta“ – dezert z kategorie geniálně jednoduché a šíleně dobré. Postup: Troubu předehřejte na 180°C. V míse ušlehejte ruční balonovou metlou, elektrickými metlami, případně v robotu s nasazenou metlou vejce s cukrem do pěny. Do ještě horkého rozpuštěného másla vlijte studené mléko, směs promíchejte s vejci s cukrem, přidejte ostatní suroviny (tvaroh, mouka s práškem do pečiva), a vše důkladně umíchejte do hladkého těsta…………. Bábovka vyběhla, zezlátla a byla pěkně propečená, mohla se nafotit do katalogu, do doby jejího nakrojení – plastelina, dala se sníst, ale do šíleně dobré to mělo daleko. Doma znělo: „Co to je“? Takže se vracím k osvědčenému receptu z Velké české kuchařky, kde se máslo s cukrem utře do pěny, zašlehají se postupně žloutky, pak tvaroh, mléko ……….
Ráda zkouším nové recepty, např. napěněná mrkvová polévka se stala rodinným hitem, krkonošský závin – super těsto, jsem si upravila do vegetariánské podoby a sklidil úspěch. Myslím si, že některé postupy nejdou obejít. Zdraví Vlasta!!!!
Tak to je dost originální způsob přípravy těsta, vůbec nevím, k čemu ho přirovnat. Taky se mi víc líbí začít ne jako piškot, ale na třené těsto, přesně jak píšeš. Když se něco nejdřív šlehá nebo tře, tak i ten prášek do pečiva jen zbytečně kazí chuť. Jsi dobrá, že vnímáš tyhle důležité základy pečení.
Srdečně zdravím a přidávám se k těm, co se při čtení usmívali !!! Ovšem nejvíc mě rozesmál příspěvek od hydraulik : „Pane řezník, prosím, dejte mi NĚCO na guláš”! Protože zrovna nedávno mě / starou babču a letitou domácí kuchařku / přivedl do rozpaků řezník, když jsem po něm požadovala :.. “ šikovný kousek “ vepřové krkovice !!! Podíval se na mě dost nevěřícně a pak opáčil : “ Když budete definovat pojem ŠIKOVNÝ KOUSEK , rád vám vyhovím !!! “ Teprve pak mně došlo, že netuší, co po něm vlastně chci ! Nicméně jsme se domluvili a já si opravdu odnášela “ šikovný kousek “ vepřové flákoty .
A k nevyzkoušeným receptům jenom tolik : Nesnáším NÁVODY k čemukoliv !! Nečtu je a všechno u mě funguje stylem – pokus- omyl . Takže neznámý recept si přečtu, do mysli si zafixuji suroviny a tím to hasne. Množství už řeším podle oka. A nemůžu říct, že by to nefungovalo . Pravdou je, že ale nikdy nezjistím, jak chutná jídlo uvařené PŘESNĚ podle zmíněného receptu ….
Heleno, díky tomu, že znáš základy vaření, si můžeš tento přístup směle dovolit. Opravdu stačí nechat se seznamem surovin jen inspirovat, to člověka nakopne, když ví, co dělá. Přináší to spoustu nové radosti do kuchyně.
Budu se nad sebou muset zamyslet…poslední dobou nějak neexperimentuju, držím se svých osvědčených jídel, dokonce se mi ani nechce péct..ale to zase přejde. Moje slabost je, že vždycky uvěřím receptu, na kolik mám nastavit troubu…ať jsem se držela kuchařky, které jsem chtěla, nikdy to nesedělo. Buď mám vadnou troubu, nebo se tam nepíše, jestli s horkovzduchem, nebo bez…ale ve světlých chvilkách to odhadnu sama a to většinou dopadne;)
Andulko, tohle je detail, který se dá snadno vychytat, každá trouba peče jinak, termostatu se dá věřit jen částečně a všechny tyto dílčí problémy snadno vyřeší levný teploměr do trouby.
Já mám s experimenty velké problémy-Vařit snad trochu umím ale moc nových věcí už nezkouším.Jen mlsky-koláče moučníky a zákusky na nějakou příležitost. zkouším ráda. Ale—- vyberu si recept -vyzkouším je prima- Chystám ho pro návštěvu -návštěva za dveřma a já zoufale stojím nad zvláštním výtvorem který se tomu prvnímu vyzkoušenému vůbec nepodobá.
A to jsem chtěla překvapit tím samým i náš čtvrtletní babinec.Už jsem se těšila jak svoje bábinky potěším.Jak si u kafíčka pochutnáme.Nezbývá než se vrátit ke starému stokrát vyzkoušenému- ach jo -ale jak mi se některé ty nové líbí -stává se Vám to také nebo je to v mém případě už rokama? (Výmluva) jana 73let
.
Jani, já myslím, že za tím je hlavně stres, aby to bylo perfektní, protože vařit pro jiné lidi je určitě psychická zátěž a každý ji snáší jinak. Můžete zkusit, zda by nepomohl přístup „vaření je pro mě zábava a dobrodružství, užívám si tvorby a když to nebude dokonalé, tak to příště ještě víc vychytám.“ Důležité je se nezastavit a nerezignovat jen proto, že hrozí případné chyby a nezdary. To je cesta do pekel a značně člověka v kuchyni omezuje.
Velmi užitečný článek, děkujeme, Flo! Můj nejčastější error spočívá v tom, že si pořádně nepřečtu recept a nepočítám pak s tím, že mělo někde něco několik hodin odpočívat – jako když si na večer před odjezdem na dovolenou naplánuju upéct na cestu křehký koláč (s libovolnou náplní), začnu v osm večer a po pár minutách zjistím, že těsto by mělo nejlépe do druhého dne odpočívat v lednici. No nedá se, vytáhnu ho po dvaceti minutách, kdy si akorát stihnu sbalit věci, a na dovču odjíždíme s upečenou podrážkou 🙂
Jasně, to jsou ty neuvědomělé a nezmíněné prodlevy 🙂 Ale i tím se člověk učí.
Nádherný, přehledný a poučný článek. Čte se to tak hezky. Člověk se tam najde.
Já si nové složité recepty předem několikrát přečtu, rozpitvám na etapy a nádobí, které budu používat. Někdy tak důkladně, že si nalinkuji sloupečky a řádky. Co sloupek, to krok ve vaření, pečení, na jednotlivých řádcích pak čas a název příslušné operace. Nakonec by mělo být jídlo dokončeno ve stejný čas. Uvařené a pak opečené brambory, jíška do šťávy, pečení a obracení masa v troubě, salát, polévka.Ono se mi to utřídí v hlavě už když to píši.
A nepovedený nový postup byl nedávno, kdy jsem poprvé na nepečený moučník s boruvkami , do kterého přijde želatina, chtěla pro změnu polít modrou želatinou v prášku z krabičky. Bohužel jsem měla nepečlivě rozetřený krém , formu nepečlivě vystlanou pečícím papírem a želatinu příliš tekutou. Tak se stalo, že želatina protekla na dno formy a ztuhla tam. Místo nahoře bylo modro dole :). Předevčírem jsem poučena dělala podobný moučník s mangem a dopadl výtečně. Nemůžu se dočkat, až budu experimentovat s jinými kombinacemi. BTW – s želatinou jsem se naučila pracovat, jakž takž až poslední dobou. Nebylo by naškodu, abys nás vyškolila ty, Týnko, aspoň by to bylo zevrubné, jak to umíš jen ty.
Zdenko, díky za námět, píšu si.
Ahoj Flo,
okamžitě se mi vybavily mé první kuchařské zkušenosti…no zkušenosti – spíše experimenty. Vařit mě nikdo neučil, ale vychovávala mě babička a tak jsem vyrostla na poctivé domácí stravě – myšleno bez ochucovadel a jiných chemických nesmyslů. Moje kuchařské začátky byly docela drsné a velmi intenzivně si uvědomuji jak jsem nadávala při čtení kuchařky…jak mám sakra vědět jak velká je střední cibule a kousek čehosi? Proto když jsem začal psát svou soukromou kuchařku pro dceru, vše tohle jsem si vybavila a velmi pozorně jsem pak psala následnou recepturu. Můj první experiment s neznámým jídlem bylo kuře s ananasem a byť suroviny nebyly levné, tak výsledná chuť mě nejen překvapila, ale naprosto otrávila a kuře i s ananasem bylo za stálého míchání vlito do wc. Neměla jsme odvahu to někomu nabídnout. Od té doby, když chci vnést do své kuchyně svěží vítr…nové suroviny, snažím se je ochutnat někde jinde abych měla alespoň představu jak má jídlo chutnat.Tvůj článek je naprosto výstižný a měla by to být povinná četba všech, kdo vaří.
Díky a hezký víkend
Dáša
Dášo, ten tvůj přístup nejdřív někde ochutnat a pak teprve se o to snažit doma je naprosto výstižný. Člověk by se neměl uzavírat jen do bubliny vlastní kuchyně.
Milá Flo, super čtení, při kterém jsem si vybavila svůj poslední neúspěch. V poslední době obdarovávám jedlými dárky a pro kolegyně ke sklenici domácího pečeného čaje jsem pekla ořechovo pomerančové Shortbread. Jedna kolegyně je veganka, tak jsem jí chtěla upéct Shortbread veganské, kdy záměna normálního máslo za máslo kokosové, které skvěle funguje při přípravě krému a polev, mi připadala jako dobrý nápad. Výsledek byly sice na pohled úhledné sušenky, ale tak příšerně tvrdé, že se nedaly vůbec ukousnout. Dárek pro veganku pak zachránily marokánky. Kde se stala chyba? Rostlinné máslo asi funguje při tepelné úpravě jinak než to klasické máslo.
Hlavně má rostlinné máslo jiný poměr tuku a tekutin než máslo z kravského mléka, takže se změninly proporce v receptu a vznikly úplně jiné reakce surovin.
Toto jsou super rady. Ale platí to i pro to kdy vyměnuji pouze jednu surovinu? Například, když vyměňuji polohrubou mouku pšeničnou za celozrnnou špaldovou. Protože v případě omáčky se mi to podařilo, ovšem v případě rohlíčků mi bylo sděleno, že jsou tvrdé jako kamen a nedají se jíst, což je dost podstatná záležitost:D
Jakákoli záměna surovin, i když jde jen o jednu položku, musí být podložena tím, že vím, v čem se tyhle dvě suroviny povahou a chováním liší. Je hezké si říct, že to je zdravější, ale to nestačí. Celozrnná mouka se chová při pečení jinak, potřebuje víc tekutiny, což vysvětluje, proč jako jíška funguje (v omáčce je vody dost) a proč těsto nedopadlo (tam už těch tekutin, které mouka může nasát, tolik k dispozici není).
Milá Flo,
nadelila som si Vaše tri kucharky ako darček a zistila som, že nielenže ste výborná kuchárka, ale ešte aj vtipná. Nevedela som, že pri čítaní receptu sa človek može i nahlas od srdca zasmiat:) ďakujem, prajem všetko dobré.
Dorota moja milá, díky, to mě moc potěšilo. Snažím se aspoň trochu povýšit slovní zpracování technologického popisu na něco, co se líp čte, tak jsem ráda, že to funguje 🙂
Jsem věčný experimentátor, recept, který dodržím, je u mě mimořádná událost :-D. Já ani netvrdím, že vařím podle receptů, zásadně používám spojení, že v nich hledám inspiraci. Někdy si říkám, že pro jednou bych to mohla dodržet,a zjistit, jak to má vlastně chutnat podle receptu, ale nakonec stejně přijde to škubání, si udělat něco po svým a já podlehnu. Prostě si nemůžu pomoc. Naštěstí oplývám slušnou kuchařskou zkušeností i intuicí, takže jen ojediněle to nedopadne ku mé spokojenosti a k jídlu, to zatím bylo vždycky, i když někdy s výhradama. Za stálého míchání jsem do záchoda už hezkých pár věcí sice lila, ale důvodem bylo obvykle zaseknutí se někde daleko od plotny, kam mě přivolala až nelibá vůně. Jsem pohroma pro hrnce.
:-)))
Tak já naposledy experimentovala, neexperimentovala. Koblihy. Už jsem je kdysi dááávno dělala určitě a určitě jsem měla větší úspěch než tentokrát. Potíž byl v tom, že ač jsem se snažila jakkoliv, prostě se nedalo. Na mírném plameni pomalu smažit. No tak mě okamžitě zhnědly. Smažený povrch hnědý a uvnitř syrové těsto…. Fakt jsem se snažila. A smažila. Na tom nejmenším hořáku, na úplně nejmenší plamen,co vůbec mohu ze své varné desky dostat. Prvních pět v pořádku, další letěly do koše. No, holt, zkušenosti, zkušenosti. Receptem to asi nebylo, předpokládám, že byl správný, potíž byl asi v použitém tuku. Tak příště zas!!!!!
Leni, naprosto jasně za to mohl příliš horký olej. Ono se to nezdá, ale jakmile se olej zahřeje, tak i maličký plamen ho stále zahřívá víc a víc. Stačí na chvíli vypnout, počkat, a dosmažit.
Dnes jsem „kupodivu“, uklízela v kumbále a našla kalendář od tescomy, 53 nejlepších receptů…
Obrázky vypadali hezky, tak jsem si řekla, že bych se mohla nechat inspirovat. Čočkový salát? Složení jde, fajn. Kari polévka, složení pohoda….
Pak jsem se začetla do návodu a všechny recepty šly do koše. ….
(Už vím odkud jsi měla ty zapečené těstoviny:-D)
🙂
Experiment, to je moje. Nikdy jsme doma nepekly buchty – ani babičky a tety, vždy jen bábovky a koláč přes celý plech. Tak jsem se rozhodla to změnit. Na netu jsem si našla recept a spáchala povidlový buchty. Byla to brnkačka a buchty zmizely z plechu dřív, než stihly vychladnout. Tak jsem se rozhodla pro dia-buchty bez mléka, tvaroh jsem nahradila krupicovou kaší ze sojového mléka + sladidlo, upekla buchty dozlatova, ale ouha, byly spálené uvnitř. Nevím, jak se mi to povedlo, ale těsto, navrch dokonale zbarvené bylo uvnitř černé, zřejmě to způsobilo sladidlo. Ale náplň byla k nerozeznání od tvarohu a ta byla v pohodě. Nicméně mě to proslavilo, protože spálit buchty umí každý, ale spálit je jen uvnitř, na to je potřeba mít talent :):):)
Teď skoro po roce, jsem buchty dělala znovu. Chlapeček jel na hory, tak aby tam netrpěl nouzí. Měla jsem hlavu jak střep, zánět v uchu, do toho mě vzaly zuby, no byla jsem ráda, že se držím na nohou, ale slib je slib. Tak jsem vzala velkou mísu, nasypala mouku – no hodně, půlku droždí, zalila tak nějak mlékem, cukr zbytek z cukřenky, nechala vykynout , z posledních sil jsem uplácala buchty a upekla. Ráno jsem je nastrkala do krabice, aby byly transportabilní a jen jsem si říkala, jakou si asi střihnu ostudu. Večer, když jsem dostala odvahu, jsem ochutnala tu poslední buchtu, která se mi do krabice už nevešla a tak zůstala na plechu v troubě. Tééééda tak fantastickou buchtu jsem nikdy před tím neměla, krásně vláčná, doslova se rozplývala na jazyku, sladká tak akorát, na horách byli všichni nadšení. Jen mě mrzí, že už se mi takhle asi nikdy nepovede. Vše bylo jen od oka. Navíc nejsem žádná extra kuchařka, vařím a peču, protože musím (3 mlsní chlapi v domě) a občas se mi stává, že najdu recept, přečtu zběžně nebo jen do půlky, vezmu suroviny, nasypu vše do mísy a teprve pak si přečtu, že z bílků měl být sníh a žloutky se měly šlehat ve vodní lázni. Takže většinou každý pokus je originál 🙂 ale zatím vždy chutnalo
No vidíš, Ivano, a kdybys neměla dost předchozích zkušeností a neznala zákonitosti kynutého těsta, tak se ti takové buchty od oka prostě nepovedou. A o tom to je 🙂
Já jsem naprostý kuchařsky antitalent a přítele to přivádí k šílenství a tak radši vaří on. Nemám v podstatě žádné základy a z každého receptu jsem zmatená už při přečtení, žádný není dostatečně podrobný, zkoušela jsem i videorecept a taky fiasko. Teď co se mi narodil prcek, tak mi tahle kuchařská neschopnost začala značně vadit, ale stále se mi nedaří to napravit. Neplánujes nějaké kurzy pro takové antitalenty? Že bych se věděla co si přát k narozeninám 🙂
B., každopádně vypusť z hlavy všechny myšlenky na to, že jsi antitalent na vaření. To tě jen vrací pořád zpátky na začátek nebo ještě hlouběji. Prostě jen nemáš potřebné informace, aby se ti jídlo povedlo. Zkus vařit zpočátku jen podle těch receptů, které jsou jednak ověřené lidmi před tebou a kterým doslova rozumíš, musí být pro tebe pochopitelné. Nejde zde o složitost jídla, jde o podrobnost slovního popisu. Na to si dej velký pozor a uvidíš, jak rychle se v kuchyni najdeš. Přísahám na holý pupek. I svíčkovou může zvládnout naprostý začátečník, když k tomu dostane ty správné instrukce.
Začínám si myslet, že jsem blázen. přísahala bych, že Flo napsala nějaký boží recept na květákovou polévku….. Ale nemůžu ho zaboha najít. Problém je, že se bojím uvařit ji podle receptu někoho jiného, právě kvůli důvodům popsaným v článku. Ach jo. děti chtějí květákovou polévku. budu je muset přemluvit na něco jiného…..
bylo tam vajíčko….
Neee, já jsem v tom tentokrát nevinně, o tom nic nevím 🙂
Jé, vy budete asi nějaká chytrá, ne? Já bych to vaření tak nehrotila, má to být radost a nejenom naprosto slepé dodržování mililitrů a gramů 😀 Mám ráda několik přátelských pohodových blogů, ale tady to moc přátelsky nevypadá. Na mě až moc poučujete. Jo a mohla bych vědět, proč podle vás ten, kdo dá do moučníku kypřící prášek, neumí vařit?
Mějte se a neberte se tak vážně 😉
Báro, díky za komentář, vůbec by mě nenapadlo, že moje texty můžou znít povýšeně, dám si na to příště větší pozor, protože to opravdu není cílem. Ráda bych vás přesvědčila, že vaření je radost a pohoda a že o tom (zřejmě až na výjimky) píšu ve stejném duchu. Když mi e-mailem sdělíte svou poštovní adresu, ráda vám na své náklady zašlu moji kuchařku a udělá mi radost, pokud mým textům dáte ještě jednu šanci.
Přinejmenším tuto nabídku beru vážně 😉
Můžu vědět proč je můj komentář smazaný? Na mou otázku se evidentně odpovědi nedočkám, zato jsem zjistila proč tady jsou jenom pochlebující komentáře. Jinak, pokud tedy tak bojujete proti chemii, velice bych vám doporučila smýt tu fialovou katastrofu z hlavy, paní přechytralá.
Báro, komentář rozhodně nebyl smazaný, jen čekal ve frontě s ostatními komentáři na schválení – stejně jako první komentář kteréhokoli jiného čtenáře. Je to taková účinná ochrana proti spamu a proti komentujícím, kteří nemají povědomí o slušném chování vůči jiným čtenářům. Omlouvám se, pokud vás toto zdržení rozladilo.
Flotentynko, Ty jsi tak skvela, ze i na takove komentare reagujes tak krasnym zpusobem. <3 Jinak z meho pohledu je clanek napsany krasne. Vzhledem k tomu, ze od Tebe ctu uplne vse, tak uz jsem tak vycvicena, ze to intuitivne vse uz delam. A podle me to muze rozcilit jen cloveka, ktery ve vareni dost plave (prasek do peciva, vegeta, bujon v kostce apod.) a soucasne neni otevreny zmene.
Obdivuji každého kdo umí napsat dobrý recept. Když narazím na věc, kterou neznám, tak se u receptu taky občas vztekám, že k němu měli přidat křišťálovou kouli, protože fakt nevím kde mám vyčuchat velikost autorova kelímku jogurtu.
Na druhou stranu jsem úplně stejná. Když chce ode mě někdo recept tak musí přijít a podívat se jak vařím. Kamarádce jsem se nedávno snažila trpělivě vysvětlit postup na podle mne blbuvzdorný zákusek a smažené nudle. Kamarádka vše odkývala, že jasnačka. V životě by mě ovšem nenapadlo, že musím zdůraznit, že puding se do másla přidává vychlazený a čokoládová poleva se rozpouští ve vodní lázni s tukem 🙁 Hysterický telefonát, že zelenina je rozblemcaná a maso syrové jsem vzala jako jasný doklad toho, že asi umím, protože neumím učit 😀 Vy jste jistě světlá vyjímka, takže jsem předala kamarádce Váš blog a od kuchařské výuky dávám ruce pryč. 😀
PS: Komentáře slečny Báry jen dokazují, že pácháte dobrou práci, protože nic zakomplexované neumětely nenaštve víc, než někdo kdo není líný, něco se naučil a má s tím úspěch. 😉 Doufám že si udržíte nadhled, dobrou náladu a úsměv.
Veru, ono to není jen o tom někomu něco předvést v kuchyni. Na vašem příkladu je krásně vidět, že i přes nejlepší vůli, pečlivost názorné ukázky a čas věnovaný kamarádce to neklaplo, protože jste si neuvědomila, na jaké kuchařské úrovni kamarádka doopravdy je oproti vám. Navzájem jste se nesešly s potřebami a očekáváními. Já jsem se se svým psaním rozhodla, že snížím očekávání na minimum a že budu předpokládat začátečnickou úroveň znalostí. Mohla jsem si vybrat jinou výchozí úroveň, ale neudělala jsem to. Pokročilé kuchařky tím sice odradím, ale to je v pořádku, najdou si recepty jinde, kde je nikdo nebude zdržovat a rozčilovat zbytečně podrobným výkladem. Takže díky, že jste ke mně přivedla kamarádku, pokusím se o ni postarat se vší láskou a péčí, jaké mi tyto stránky umožňují. A děkuju.