Foodstyling na doma

Foodstyling je umění udělat jídlo na talíři pěkné. Pokud se říká, že jíme i očima, tak přesně o to tu jde.

Budu vám dnes vyprávět o tom, jak si udělat estetično na talíři v domácích podmínkách, každý den při večerním kalupu i během víkendového hodování, bez nějaké velké vědy, bez desítek let praxe v restaurační kuchyni a bez nároků na přílišnou zručnost.

Co to je foodstyling

Pokud už jste někdy zkoušeli najít nějaké rady o tom, jak pěkně upravit a naaranžovat jídlo na talíř, asi jste byli zklamaní, protože dostupné foodstylingové poučky jsou buď příliš profesionální, nebo příliš fotograficky zaměřené, nebo vyžadují speciální náčiní a nejedlé suroviny.

Třeba jste se už dozvěděli, že pečené kuře vypadá nejlíp, když ho upečete jen asi tak z poloviny a pak mu trochu opálíte kůži dozlatova, aby získala barvu. Pak se kůže nescvrkne, maso se neodtáhne od konců kostí, ale bude pěkně naducané a šťavnaté. Prostě rada, která se do domácích podmínek moc nehodí, protože v první řadě jde o jídlo k jídlu, ne na billboard nebo do časopisu.

Nebo jste si třeba všimli, že když profi kuchař nalévá na talíř omáčku, není u toho jedno, jak drží lžíci, protože jiný úchop vede k jinému aranžmá omáčky.

Domácí kuchaři a kuchařky jsou nadále ponecháni na pospas tomu, co kde na internetu pěkného zahlídnou, tak si říkám, že je možná čas pro pár základních pravidel, která vám můžou usnadnit váš kuchařsko-estetický život.

To, co vám teď předám, jsem si kdysi vytvořila sama pro sebe. Nemá to žádné vědecké opodstatnění, ani to nevychází z žádného výzkumu. Jsou to však pravidla, která podle mě dávají víc než dobrý smysl, protože jsou snadno použitelná, pochopitelná a nestaví vaření na hlavu. Nechávají jídlo, aby bylo opravdu k jídlu.

Zejména něžnému pohlaví by se mohl můj dnešní článek líbit, protože vychází ze zásad oblékání. Pánové snad prominou, anebo třeba díky tomu aspoň lépe pochopí záležitosti dámského šatníku, včetně všudypřítomné věty „miláčku, už zase nemám co na sebe.“

Čtyři pravidla

Přejdu rovnou k věci. Pokud nemáte co dělat, tak si třeba stoupněte před otevřenou skříň a opakujte po mně.

Univerzální pravidlo pro oblékání zní:

Zajímavé a přitom pěkně sladěné oblečení má aspoň dvě, lépe tři, ideálně všechny čtyři tyto vlastnosti:

COLOR (čili barva)
TEXTURE (struktura či textura)
PATTERN (vzor)
SHINE (lesk)

Poprvé jsem tohle pravidlo zahlídla v pořadu What not to wear, který moderují báječní Clinton Kelly a Stacy London. Od té doby jsem jim zůstala věrná, protože jejich přístup opravdu funguje.

Pravidlo těchto čtyř zajímavých prvků mě zbavilo každodenní kombinace modrých džínů a černé bundy, a taky modrých džínů a bílého trička. Z pohledu tohoto pravidla totiž jde o naprosto nedostatečné a fádní kombinace, a to až do doby, než je něčím vylepšíte.

Je to opravdu výborný oblékací vyprošťovák, takže pokud ho neznáte, rozvedu vám čtyři zmíněné body trochu blíž.

Pravidlo barvy

znamená, že byste měli oblečení oživit aspoň jednou barvou. Ale pozor, není barva jako barva. Pro tyto účely se barvy dělí na dvě skupiny: neutrální a barevné.

• Za neutrální se považuje bílá, béžová, hnědá, šedá, černá, a pak taky ještě khaki, džínová modrá a námořnická modrá. To, co je neutrální, oblečení neoživí a nepočítá se to tedy jako barva. Tvoří to základ, něco jako malířské plátno.



• Za barevné se považuje všechno ostatní. Pokud se rozhodnete použít víc než jednu barevnou barvu, měly by spolu aspoň trochu nějak ladit dohromady. Jestliže si nejste jistí, aspoň slaďte sytost čili výraznost barev. Tak třeba tmavě žlutá a sytě fialová k sobě půjdou, světloučce žlutá a sytě fialová už nejspíš ne.

Když budete mít šatník plný jednoduchých kousků neutrálních barev, můžete je pak kombinovat v podstatě s jakýmkoli barevným výstřelkem a bude to fungovat.

Já za základ považuju: černou sukni, tmavě modré džíny, bílé capri kalhoty, béžové kalhoty, bílou blůzu, bílé tričko, bílé sako, béžové sako, džínovou bundu, černé sako, bílý svetr a námořnický svetr.

Dá se k tomu libovolně přidávat dál, třeba tmavě modré kalhoty, tmavě modrá sukně, džínová sukně, bílá sukně, béžová sukně, khaki kalhoty, khaki sukně, černé šaty, bílé šaty, a tak dále a tak podobně.

Protože to všechno jsou nejčastěji nošené kousky, rozhodně chci, aby byly kvalitní, dobře seděly a něco vydržely. Jsem ochotná za ně zaplatit víc než za barevné, sezónní a dočasné kousky.

Čistě teoreticky: kdybych teď k mému základnímu šatníku pořídila jedno jediné fialové tričko (samozřejmě v odstínu, který mi půjde k pleti a hlavně k vlasům! :-)), dostanu všechny tyhle kombinace:

Přidala jsem jedno jediné barevné tričko a mám 23 různých nositelných kombinací. Bylo by jich teoreticky 24, ale džíny, tričko a džínová bunda se nosí leda tak v Texasu.

Já bych sice nepořídila fialové tričko, ale blůzu, nicméně to je můj problém a s počtem kombinací to vyjde nastejno.

Pravidlo struktury

znamená, že byste měli v rámci oblečení kombinovat různé tkaniny a povrchy, čili různou hrubost látky. Něco by mělo být plastičtější, něco hladké.

Většina oblečení je spíš hladká, takže jde o to, jak oživit oblečení něčím hmatově zajímavějším. Třeba sakem, které je z hrubší látky á la Channel. Nebo pleteným svetrem. Nebo kožešinovým límečkem. Nebo kůží. A tak podobně.

Pravidlo vzoru

říká, že jeden kousek vašeho oblečení by měl mít na sobě nějaký vzor.

Proužky, kostičky, kytičky, sovy, lístečky, hvězdičky, je to celkem fuk, stačí, když to bude zapadat do současnosti. Vzory z šatových zástěr ze sedmdesátých let raději nechte ve skříni babičce.

Nejjednodušší je, když budete mít vzorovanou blůzu, případně nějaký doplněk jako třeba šátek.

Potisky a nápisy na tričkách se jako vzor neberou, pardon. Nechte je puberťákům, sportovcům a příznivcům motorek značky Harley.

Pokud chcete mít na sobě víc než jeden vzorovaný kousek oblečení, dejte si velký pozor, ať jdou oba vzory dohromady. Takové kombinování už je vyšší dívčí a ne vždycky to funguje. Respektujte aspoň pravidlo, že by každý z použitých vzorů měl mít jinou velikost (třeba jeden drobný a jeden středně velký nebo veliký) a že jeden by měl vycházet z jednoduchých geometrických tvarů, druhý může být divočejší.

Pravidlo lesku

dodává šarm i za bílého dne. Vezměte si na sebe něco třpytivého. Může to být metalický pásek či metalické boty, jednoduchý náhrdelník, svetřík se stříbrnými nitkami v přízi, jemné flitry zašité do okraje sukně, lesklé lemování kapes… To je jedno. Opět stačí, prosím pěkně, jedna jediná lesklá věc na den.

Když se vrátím k případu zvanému obyčejné džíny a bílé tričko: samo o sobě to nesplňuje ani jednu z podmínek zajímavosti. Není to ani barevné, ani vzorované, ani to pořádně nemá zajímavou texturu, ani to nemá náznak lesku. Ale když přidám úplně obyčejné červené sako nebo červený rozepínací svetřík (barva) z trochu hrubšího úpletu (struktura), uvážu si kolem krku šátek v modro-bílé barvě s motivem námořnických provazů a uzlů (vzor) a natáhnu na nohy tenisky se stříbrnými tkaničkami, mám na sobě pořád jen džíny s tričkem, ale výsledný dojem se značně posune. Bude to vypadat promyšleně a uspořádaně a sofistikovaně. Každý den můžu tyhle džíny a tričko doplnit něčím jiným a každý den budu vypadat jinak. A to už je docela zábava.

Jak tyhle pravidla používám? Začínám den tím, že si vytáhnu ze skříně libovolné dva kousky oblečení v neutrálních barvách, jeden na nohy, jeden na horní polovinu těla. Bez přemýšlení, prostě podle počasí. Pak k tomu zvolím něco barevného podle nálady. Pak vyberu aspoň zhruba ladící doplněk (nebo dva). Nakonec to vždycky bez velké vědy funguje dohromady.

Problém s oblíkáním jsem kdysi měla proto, že kromě modrých džínů a bílého trička jsem nevlastnila žádný jiný neutrální kousek oblečení. Neměla jsem dobře položené základy šatníku. Stejně jako jsem neznala základy vaření.

A teď konečně domácí foodstyling

Vzhled jako vzhled, že? Tak proč tuhle oblékací teorii nepřenést i na talíř.

Když se budete v kuchyni držet stejných pravidel jako u skříně, bude váš talíř vždycky vypadat živě, chutně, promyšleně, k nakousnutí. Takhle se dají ty čtyři zmíněné body aplikovat:

BARVA

Rozlište potraviny na dvě skupiny: na neutrální a barevné.

Na jednu stranu dejte všechno, co má barvu bílou (rýže, bílek), béžovou (kuřecí a králičí maso, ryby, bílé fazole, těstoviny), hnědou (celozrnné těstoviny, tmavší maso, houby), šedou (některé houby), černou (fazole, chia semínka, černá quinoa, sepiový inkoust) a barvu khaki (loupaný půlený hrách, kapusta, zelí). Asi tušíte, jak to myslím.

Na druhou stranu dejte všechno ostatní. Mrkev, žloutek, brambory, borůvky, zelenou petrželku, hrášek, jahody, pomeranče… Jinými slovy, hlavně všechno ovoce a zeleninu. Jaké překvapení 🙂

Když budete přemýšlet o vašem budoucím jídle, dejte tam aspoň jednu barevnou barvu. Pokud má být barev víc, držte se sezónní produkce, protože to pak snadno ladí dohromady.

STRUKTURA

Vyložím vám ji jako texturu vzniklou jednotlivými druhy tepelné úpravy. Jinak vypadá a chutná brambora upečená oproti bramboře uvařené.

Když dáte na talíř všechno pečené, bude to fádní. Když tam dáte všechno vařené, opět to bude jen fádní. Takže prosím, vyvarujte se pečeného masa s pečenou zeleninou a pečenými bramborami, stejně jako na páře vařené zeleniny s vařenou rybou a vařenými bramborami. Chce to rozmanitost v tepelných úpravách.

VZOR

Určitě čekáte, co vymyslím na téma vzor, protože ten se v jídle špatně hledá. Vysvětlete si ho tu jako velikost. Rýže je drobná, maso je na kostky nebo na plátky, zelenina na kostičky velikosti ořechu, brambory zůstanou třeba v celku.

Vyvarujte se stejné velikosti kousků u přílohy, masa i zeleniny. Neděláte dětské jídlo, aby to všechno bylo na drobno nebo na kaši.

Jinými slovy se to ještě dá vysvětlit i tak, že byste na talíři měli chtít vidět různé konzistence. Něco by mělo mít vidět strukturu (těstoviny, maso, knedlík), něco by mělo být hladké (omáčka, brambory). Od každého něco. Taky to ale znamená, že by na talíři vždycky měla být nějaká šťáva nebo omáčka, myslete na to.

Dovolím si tu ještě jednu odbočku na téma použitý talíř. Když máte talíř se vzorem, nikoli jednobarevný, vstupuje tenhle vzor do celého vizuálního schématu taky. Musíte na něj brát ohled a přizpůsobit se mu. Ozdobný okraj talíře je naprosto báječný, pokud do talíře naléváte hladkou krémovou polévku, a je naprosto k ničemu, jakmile se na talíř pokusíte naservírovat klasický trojboj maso + příloha + zelenina. Totéž platí pro talíře vesele barevné. Proto hladké, jednobarevné, neutrální talíře s jednoduchými okraji fungují nejlépe a za všech podmínek.

LESK

Tohle je moje nejoblíbenější část domácího foodstylingu. Dokázala bych o ní napsat celý další článek.

Je mi jasné, že na jedlé plátky z pravého zlata vás nedostanu. A to je dobře.

V mém pojetí lesk vyvolává i pár dobře mířených kapek tuku. Třeba když tak dlouho provařím jíšku v omáčce, až se z ní uvolní tuk a udělá mastná oka na hladině guláše. Když zakápnu krémovou polívku olivovým olejem. Když salátové listy promíchám se základní zálivkou, aby se v ní všechny jemně obalily. Když uvařím glazovanou mrkev. Když jídlo posypu opraženými semínky.

Za lesk v kuchyni ale beru nejen odlesky tuku, nýbrž všechno, co se dá použít na ozdobu jídla. Je to takové závěrečné vyšperkování. Dělím ho do tří kategorií, protože tak jsem to odkoukala od profesionálních kuchařů, aniž by si toho oni sami byli vědomi. Použít můžete klidně všechny tři najednou, ale stačí i jedna samotná.

1. Něčím zakápnout: olivovým olejem, ovocným pyré, zakysanou smetanou, smetanou, dýňovým olejem, zeleninovým pyré, rozpuštěným máslem.

2. Něčím posypat: nasekanými oříšky, celými semínky, nasekanými bylinkami, malými lístečky bylinek, mákem, strouhankou, tvarohem, cukrem, kakaem, paprikou, pepřem.

3. Něčím tvarově výrazným ozdobit: lístkem šalvěje, plátkem karamboly, mučenkou, snítkou petrželky, plátkem citronu, srolovaného do osmičky, kouskem maličké naložené kukuřičky, velkými kapary i se stopkou, malými naklíčenými rostlinkami i se semínky, rukolou, kopečkem šlehačky, zeleninovým chipsem.

To by pro dnešek bylo. Jak vidíte, foodstyling začíná už u lednice. Vůbec sice neřeší, jak jídlo chutná, ale tak trochu mluví do toho, z čeho budete vařit, jak to budete vařit a co nakombinujete dohromady.

A pokud vám to pořád nic neříká, tak se hezky oblíkněte a posaďte se ke stolu. I to je způsob, jak spojit pěkné oblečení a pěkné jídlo.

PS. Zkuste někdy zabrousit do fotek jídla, které jste si dřív pořídili pro radost, pro vzpomínku nebo jen tak do záznamu. Vyberte ty, které se vám opravdu líbí. A řekněte mi, kolik z toho, co jsem dnes popsala, tam vidíte. Vsadím se s vámi, že na těch opravdu pěkných toho bude k vidění dost.