Ptáte se, jak vařit rychleji? Jak to udělat, aby vám v kuchyni všechno nepadalo z rukou a neztráceli jste čas ani koncentraci?
Začnu jedním čtenářským povzdechem (díky za inspiraci, Alice).
Vidím sama sebe, jak zručně a rychle krájím, jak s lehkostí házím suroviny na pánev, jak jimi prohazuji, jak je podlévám vínem a elegantně servíruji na talíř. Když ale vařím doopravdy, začnu propadat panice. Jak to, že mi všechno tak dlouho trvá? Proč jsem tak neohrabaná? Nechci strávit v kuchyni věčnost, ale často to tak dopadá. Jak dlouho mi bude trvat, než se z fáze začátečník dostanu aspoň na úroveň středně pokročilý? A kde se ty chybějící dovednosti naučím?
Tak za prvé. Žádný hotový zručný kuchař z nebe ještě nespadl. Ti, které vídáte v televizi (a z nich jen ti, kteří opravdu umí vařit, což jsou ti, kterým vidíte na ruce, především můžete sledovat, jak krájí, jak pracují s masem, jak se opravdu před kamerou dotýkají surovin i jinak než vařečkou), strávili ve své kuchyni dvacet let, den za dnem, přičemž denně servírovali nejmíň dvě stě jídel. Jestli dobře počítám, je to něco málo přes milion porcí. Jestli si myslíte, že za dva týdny usilovného domácího tréninku zvládnete totéž, proberte se. Je to jako věřit tomu, že váš sexuální život by měl odpovídat porno filmům.
Ale nepropadejte panice, samozřejmě se s tím vaším pižláním a nemotorností něco dělat dá. I já jsem si tím prošla, i já jsem se to dokázala naučit, takže to zvládnete taky. Přestala jsem si myslet, že dokážu jen upéct moučník (protože naučit se míchat vařečkou zvládne každý docela rychle), a začala jsem postupně věřit tomu, že ovládnu i maso, polévky, omáčky, rozmanité úpravy zeleniny, rychlé večeře v tisíci variantách.
Tyhle tři věci vám ze začátku celkem vydatně pomůžou.
1. Začněte tím, že si koupíte dobrý nůž, větší dřevěné prkénko a zlepšíte techniku krájení.
Pokud nevíte, jak na to, jistě najdete vhodné instruktážní video na internetu. O domácím krájení určitě ještě hodlám napsat velmi pečlivý elaborát, vydržte, dočkáte se.
(Pozn. k 4.9.2014: Článek už existuje, jmenuje se Pět kroků k rychlému a přesnému krájení nožem).
2. Dál vykažte z kuchyňské linky pryč všechno, co na ní nemusí být.
Nejen trvale odložené věci, jako loňský pohled od tchýně z Dubrovníku a náramkové hodinky, co už dva roky nikdo nenosí, ale taky použité nádobí od rána. Volný prostor vás neuvěřitelně zrychlí. Nezapomeňte udržovat pořádek i při vaření.
3. A do třetice, když vám něco opravdu nejde, když se u něčeho zaseknete, použijte google, podívejte se na všechny možné návody a především videa, a trénujte to.
Nesoustřeďte se na nic jiného, nesnažte se zároveň naučit ještě něco dalšího. Dejte si měsíc. Jestli chcete, natočte si na telefon své vlastní domácí video pro porovnání stavu předtím a potom. Myslím, že se nebudete stačit divit.
Pro tuhle chvíli mi ale můžete dát vědět, co přesně vás trápí a přes co se nemůžete hnout. Třeba přijdeme na něco, co si zaslouží samostatný článek, ze kterého budete mít radost a užitek nejen vy.
Milá Flo,
chápu se nabídky v článku a ano, mám jeden letitý problém. Dokonce jsem si uvědomila, že už podvědomě vyřazuji recepty ve kterých je napsáno: nastrouhejte kůru z poloviny citronu. Nejde o tu polovinu, ale o to strouhání. Znáte to. Musíte strouhat na nejdrobnějším vzorku struhadla. No to jde. Ale potom z toho dlouho téměř nic a nic nepadá a člověk ostrouhá pro jistotu celý citron a do těsta sklepe mizivý zbyteček, který potom ani v pečivu není znát. A jak dostat z ucpaného struhadla ještě do těsta tu větší část nastrouhané kůry? Za posledních padesát let jsem vyzkoušela leccos, skončila jsem prošťuchováním jednotlivých dírek bambusovou špejlí (ta se nezlomí tak lehce jako obyčejná česká), ale nakonec rezignovaně propláchnu struhadlo pod vodovodním kohoutkem a je mi to líto. Nedávno jsem viděla na netu dokonce fotku, jak nějaká paní radí nejprve dát na struhadlo pečíčí papír, strouhat a pak sundáním papíru vše sklepnout do těsta. No a nejde to. Ten pečící papír (vyzkoušela jsem dva druhy) prostě na struhadle nijak nejde prostrouhat a předem nasadit také nejde, je moc pevný a neprotrhne se. Buď ta paní v návodu zapomněla nějaký podstatný detail a nebo já jsem nemožná. Tak kdyby měl někdo nějakou radu, budu vděčná. Protože já miluji vůni citronové kůry v buchtách, bábovkách, no prostě všude, kde se to dá. Na oplátku mohu prozradit jednu vychytávku při strouhání jablek na štrůdl. Kdo ji zná, taktně se prosím zdržte komentáře, já jsem se to naučila teprve před pár lety od jedné ještě staší paní. Jablka se slupkou nakrájí na čtvrtky či osminky podle velikosti a vykrájí jadřinec. A pak začne jednoduše strouhat, slupkou nahoru. Ke konci strouhání už prsty jezdíte jen slupkou po struhadle a nikdy se nemůže stát, že byste si ustrouhli prsty a také využijete dužinu do posledního kousku.
mně se na citronovou kůru osvědčilo takové malinké struhadýlko, měli ho u nás v kuchyňce a půvosně je asi na muškátový oříšek nebo parmazán (velikostí je jako ze servisu pro panenky a stojí pár korun). a stouhám to na klasickém stuhadle – na tom jemnějším (takové ty divné bodliny, co asi myslíte, jsem nikdy nepochopila a nepoužívám je). A taky prodávají sušenou citronovou kůru jako koření – není to úplně ono, ale v nouzi stačí;)
Na citron a jiné kůry zkuste buď jak píše Andulka, já mám tohle pidi (vysoké 8cm, myslím, že ho kdysi prodávali i v Ikee) a kůra z půlky citronu je fakt z půlky a ne špetka 🙂
http://www.4lol.cz/131075-mini-struhadlo-8cm
Milá Jitko, i já používám docela malé, i když obyčejné struhadlo, a nemám žádné zbytky – všechno z něj vyklepnu. Ale říkám si, jestli nepoužíváte špatný druh struhadla? Je důležité, aby otvory měly tvar slziček, tedy aby to nebyly ty ostré a rozšklebené čtverečky se záhyby ohnutými nahoru. To na citron opravdu vhodné není. V zahraničí jsem viděla něco jak rašpli, to taky funguje, ale v Česku se to myslím zatím neujalo.
Na strouhání citronové kůry doporučuji rozhodně takovou malou „rašpli“ – zest peeler. Mám tedy zkušenost pouze s jedním, od firmy WMF, ale jsem z něj nadšená.
A to dokonce tak moc, že poslední rok kupujeme jen biocitrony (pokud jsou k dostání) a loupeme kůru ze všech, co nám přijdou pod ruku. Pak ji suším a používám jen svou domácí. Dokonce si zest peeler nosím do práce a loupu i citrony v práci (tedy ty, co si dávám do pití, abych) nevyhazovala zbytečně do koše). Je to rychlé a čisté, nechává to bílou část kůry na citronu a bere jen žlutou. Za mě jeden z nejužitečnějších (a nejoblíbenějších) pomocníků v kuchyni (spolu s robotem a odstředivkou na salát :-D)
Výborné rady, Markéto, díky!
Já mám vždy jeden citron v mrazáku. Zmrzlá kůra se dá nastrouhat velice snadno 🙂
Parádní nápad, Maky 🙂
Prý Vám nikdo nekomentoval tento článek – dovolte tedy starci několik nepřesných , vykradených myšlenek i vlastních poznatků.
Nekvaltovat víc než třeba – latiníci – FESTINA LENTE – spěchej pomalu, J.A.Komenský – prý“veškeré kvaltování jenom pro hovada dobré jesti“, no a jestli se oběd nestihne na dvanáctou, půl jedné je taky hezká doba.
V kuchyni je možné něco udělat s předstihem – do foroty- na to jsem přišel v posledních letech, když čekám návštěvu vnoučat a pravnoučat a konečně, nejsme v televizním „Prostřeno!“, aby všechno klaplo jako v TV přenosu /ten je sestříhaný stejně s mnohem delšího zaznamenání.
A konečně něco z klasika : Nenechte cloumat svým majestátem, naše miláí Florentýnko!
A je to! Jaroslav S.
Děkuju, Jaroslave, máte vtipné postřehy, jako vždy 🙂
Doplnila bych k tomu ještě jednu radu: předstih je důležitý, někdy dokonce zásadní, zejména pokud člověk hostí návštěvu a připravuje k tomu několik chodů. Jak se často říká: dezert se servíruje poslední, ale připravuje první.
Článek si komentář zaslouží, máš pravdu Flo, a tady je první. Vzpomněla jsem si na svoje začátky v kuchyni – všechno okoukané od maminky, čistě teoreticky, ale praxe? A tak bramborové placky byly tvrdší než kámen, knedlíky připomínaly plovoucí kousky čehosi… prostě čiré zoufalství. A jenom ledový klid a úsměv manžela nezpůsobil moje trvalé zanevření na místnost zvanou kuchyně. A nejspíš i moje neochota smířit se s tím, že co zvládly jiné a jiní, mě prostě nepůjde. Je to cca 18 let, co vařím, a pořád je co zlepšovat, ale až na opravdu výjimky si nikdo nestěžuje. Závěrem pro všechny jedno moje motto: „Nejsem o nic horší než ostatní a když to jde jim, já to zvládnutí taky!“
Tak než jsem dopsala a odeslala, jsem druhá. Ale to nevadí, nikam se za vítězstvím neženeme, že ☺ Krasného Silvestra i Nový rok všem. Evísek
Evísku, výborné motto. Pod to bych se hned podepsala.
Na nešikovnost, trému a obavy mi nejlíp funguje „je to (vaření, psychotesty, paličkování) jen hra a já si hraju ráda“
Tenhle program vypne v hlavě všechno negativní a zapne „jak lépe, efektivněji a radostněji“ 😉
To je pěkná duševní výhybka. Díky za ni 🙂
já vařím víc jak 40 let začátky byly určitě chaotické,ale ne dlouho.Jak jsem zjistila nic se nemá uspěchat pár krát jsem si uřízla kousek malíčku,když jsem se učila krájet nudle pár krát u cibule,když jsem chtěla být rychlá jak profesionál a pak jsem si našla svůj styl a řekla,proč vlastně spěchat vždyť není kam a vše má svůj čas.Teď co jsem v důchodu mám oběd dokonce dřív jak ve 12 hodin prostě si kuchyň užívám a vše krájím podle svého rytmu a poklidu.Čekám zase na další tvé články.
Juliannko, já jsem měla na mysli hlavně takovou tu počáteční chaotičnost a neobratnost. Kam položit použitý nůž, proč si uvědomit důležitost prázdné linky a velkého prkénka, kde odložit mísu s předkrájenými surovinami, jak to udělat, aby se to všechno na linku vešlo a nepletlo. Nejde o mega rychlost, spíš spořádanost. A ta přijde teprve časem, přesně jak píšeš.
Já sem třeba za každé urychlení velmi ráda. Snažím se, nevařím primárně proto že musím, a když jídlo příteli chutná tak mám opravdu radost, ale stát celé dopoledne, odpoledne, večer u plotny … to mě opravdu nebaví, máme jiné, pro nás důležitější zájmy, než jen celé dny vyvařovat. A skloubit to všechno dohromady ještě s prací není úplně jednoduché. Proto vítám všechny zrychlující vychytávky a jsem za ně velmi vděčná, děkuji ????
Mám to jednoduché – jsem sám a vařím si jen pro sebe. Takže na všechno mám dost času a když oběd se stane večeří, nevadí. Na týden dopředu si sestavím jídelní lístek. V předstihu si zajistím surovíny. Den, ale lépe dva předem se do detailu seznámím s postupem vařby podle všech Florentiných rad. Nejlépe hned ráno v příslušný den si sestavím
technologický „tahák“ a je-li mi vše jasné, dám se do práce – nejlépe ve 12:00, abych ve 14:00 mohl obědvat. A je to v pohodě. Nevařím, abych neumřel hlady, ale pro potěšení. To nejsou rady těm, které (kteří)
vařit musí. Snad jim poslouží, až budou osamělými důchodci.
Jirko, tady v tom článku nejde tak ani o načasování oběda nebo večeře, jako o pocit, že vaření občas trvá třikrát déle, než člověk čeká, když se do receptu pouští.
Je to mile počteni a mile vzpomínání. Vůbec si nevymyslim, když vypravim, ze před lety jsem musela začít ve středu, abychom v sobotu měli knedlo, vepřo , zelo. Za 30 let jsem se výrazně posunula, pro návštěvu děti mohu začít až ve čtvrtek, a v sobotu je to komplet, hovězí polévka s knedlicky a domácí nudle, a pak knedlo-vepřo-zelo či alternativa k tomuto u děti oblíbenému pokrmu(oni si to neuvaří). Včasný začátek zajistí mne víkendový klid a duševní pohodu. To je, myslím, třeba i k tomu nejlépe povedenemu jídlu. Ustvana kuchařka návštěvě pohodu nepřidá ????. Rada si čtu tvé články, Flo – děkuji za ne ????
Uštvaná kuchařka je pohroma pro návštěvu, hezky jsi to napsala. A děkuju za tvoje slova. Flo.
Neumím nakrájet cibuli. Vím, že se dělají zářezy a pak se to kraji, ale mě ta vrchní vrstva vždy klouže s prsty. Nikdy ta cibule není tak pevná pod prsty jako když ji kraji produkci na videu. Prostě nesnáším krájet cibuli na drobno, protož to neumím. Vždy se mi cibule pod prsty rozjede.
* profíci
Šárko, cibule se rozjede pod tlakem tupého nože. Jinak jí nůž projede jako po másle a klouzání a rozpadání nehrozí.
Ještě jedna výhoda ostrého nože:
Díky tomu, že vrstvy jen projede a nemačká je jako tupé ostří, uvolní se mnohem méně štiplavých silic, takže oko uroní i méně slziček 🙂
Taky mi to krájení cibule nikdy nešlo a tak už léta používám takový ocelový “ hřeben “ koupený v domácích potřebách . Za pár korun a tolik radosti že mám stále svoje prsty :o)
Ale na to, jak kuchaři v televizi nakrájí cibuli během několika vteřin se rád dívám a tiše závidím :o)
Ahoj Flo a vsichni,ja ted bojuji s kralikem.Jednak ho neumim naporcovat a pak take pripravit.Vzdy to je suche a nic moc.Kralik je momentalne muj nepritel.Radeji,vzdy kdyz dostanu kralika,tak ho nekomu z pribuznych venuji s tim“Vis,ja mam plny mrazak!“Namate nejake osvedcene rady a recepty?
Míšo, a zkusila jste králíka, celého a ochuceného, péct pomalu a dlouho při 120 stupních? To by mohlo v tomto případě docela pomoct, pokud si neporadíte s naporcováním a oddělením jednotlivých druhů mas. Je potřeba v tomto případě péct králíka zakrytého, aby se nevysušil.
Těším se na každý čtvrtek a tahle středa mě moc potěšila. Budu zkoušet krájení dle Tvého návodu, Florentýnko. Část o soli je velice zajímavá, člověk se učí celý život, viď? Přeji hezký den.
Alena
Souhlas! Dokonce bych řekla, že jak se člověk přestane učit, tak život v jistém smyslu končí.
Milá Flo, teprve před měsícem jsem narazila na Kuchařku pro dceru. Přihlásila jsem se a jak mám chvíli času čerpám a čerpám Tvé cenné rady, Člověk se musí stále učit, aby nezakrněl, nebo neusnul na vavřínech. Myslím, že jsem dost vyvařená a hlavně „vypečená“, myslím tím buchty, zákusky, dorty a všelijaké jiné laskominy. Posledně jsem využila Tvůj recept na zrcadlovou polevu. Povedla se a měla jsem s dortem velký úspěch. Zase něco trochu jiného. Velké díky, jsi kouzelnice a hodně toho víš a s podrobnostmi předáváš dál… Moc ráda čtu vše co předáváš nám lidem zajímající se o vaření a pečení. S velkým vděkem, pokorou a hlavně s pozdravem!
Pěkné dny Vlasta.
No, že je králík suchej…zkus ho našpikovat (dost hustě) špekem a česnekem, špekové nakrájené tyčinky (tak 0,5 až 1 cm x3-5, předtím hodinu v mrazáku) je třeba zpracovat po vynětí rychle. Králíka péct zakrytého, odkrýt až nakonec.
Po letech jsem se dostala k tomuhle článku a vzpomněla jsem si na nejúžasnější kuchařské video, které jsem kdy viděla.
Byl to vlastně kurs francouzštiny v TV. Babička čekala mladé na nedělní oběd. Dopoledne sjela na trh, koupila všechno čerstvé a pak začala vařit. Všechno dělala tak klidně, pomalu, s úsměvem se s tím mazlila. Nikam nechvátala, udělala maso a zeleninu, opekla brambory, předkrm sýrove pečivo, a jako slavnostní dezert připravila jahody se šlehačkou. Když rodinka přijela, s úsměvem je přivítala, vrátila se do kuchyně ještě něco dodělat a mladí zatím prostirali a nosili postupně na stůl.
Možná i v tom to je. Chceme dělat všechno rychle, mít ve 12 všechno hotové a připravené na stole, a zbytečně se stresujeme. Nikdy jsem neviděla pomalejší krájení, než v tomhle videu, ale ani větší pohodu při přípravách a pak při jídle.
Asi už s křížkem po funuse, ale chtěla bych poradit paní Jitce z prvního komentáře. Po ostrouhání citronu na malém i velkém struhadle vezmu větší špetku cukru krupice a tu vetřu do „zalepených“ dírek struhadla, třeba i 2x za sebou. Cukr nasákne to dobré a voňavé z dírek a většinou tam stejně patří. Lépe se pak oklepne nebo setře prstem.
Mám dotaz ke strouhání citronové kůry: Standardně používáme citrony (např. k vylisování šťávy) koupené v supermarketu. Ty jsou ale s největší pravděpodobností nějak chemicky ošetřené. Dá se nějakým nesložitým a zaručeným způsobem citron povrchového ošetření zbavit, aby byla kůra nezávadná?
Odstránenie chemických látok z povrchu citrónov sa dá riešiť ich očistou v roztoku vody a potravinovej sódy alebo vody a jablčného octu. Nakoniec vykonať oplach v čistej vode.
U nás doma se omytý citron namáčel do roztoku vody s octem v poměru 1:1 a nechal se tam alespoň 30min, pak se opět důkladně umyl a kůra se použila. Mělo by to právě snížit množství chemických postřiků na povrchu. Ale nemám jak ověřit, že to opravdu funguje 🙂