Kolikrát vás napadla otázka, jak vybrat nádobí do kuchyně? Mýma rukama prošlo nádobí opravdu hodně. Z každého jsem měla nejprve velkou radost, ale postupem doby jsem si začala říkat: je to dobrý, ale… mohlo by to být ještě lepší. Začala jsem poznávat různé nedostatky a taky se s nimi smiřovat, protože nádobí na vaření není laciná ozdoba, kterou by člověk měnil každou sezónu.
U mého prvního nerezového nádobí mi například vadily špatně řešené poklice, plastová ucha a postupem času taky nemožnost použití na indukci. Poprvé jsem zjistila, že na indukci toho moc neuvařím, v živém televizním vysílání.
U nepřilnavých pánví jsem zase nikdy nedokázala udržet nepřilnavost povrchu navždy a myslela jsem si, že jsem jenom nekoupila tu správnou značku a že si musím našetřit na ještě kvalitnější výrobek s přesvědčivější televizní reklamou.
Po tolika letech a zkušenostech a vystřídaných značkách si ale myslím, že už vím, co od nádobí chtít, a ráda se o to s vámi podělím.
Podle čeho a jak vybrat nádobí do kuchyně
Výběr nádobí mi ze všeho nejvíc připomíná předmět, který jsem absolvovala na vysoké škole a který se jmenoval multikriteriální rozhodování. Spočíval v tom, jakými postupy se dobrat správného výběru, když se rozhoduje podle několika požadavků najednou a přitom víme, že natolik dokonalé řešení, které by vyhovovalo po všech stránkách, neexistuje. Vždycky se musí z něčeho ustoupit. Ale z čeho a proč?
S nádobím se to má přesně tak. Nejspíš nikdy nenarazíte na takový kus nebo sadu, u kterých byste si řekli: to jsem si přesně představoval a ta cena tomu taky odpovídá. Takže dojde na kompromisy, jenže u nádobí byste se jich měli dopouštět co nejméně, protože každý z nich pak dovede pokazit zážitek z vaření. Já osobně bych raději na pořádné nádobí dva roky šetřila a v mezičase vařila v provizoriu, než se spokojila s něčím, co mi tohle špatné rozhodnutí bude připomínat každičký den, kdy vařím. Naštěstí na dostatečně dobré nádobí není potřeba šetřit tak dlouho.
Co všechno tedy vzít v úvahu a jak vybrat nádobí s co nejméně nedostatky?
Cena
Čím nižší máte rozpočet, tím víc požadavků se budete muset vzdát. Zvažte, zda byste nezvládli půl roku počkat a mezitím ještě něco našetřit, případně si říct o příspěvěk třeba k narozeninám nebo pod stromeček – může to s vaší následnou radostí z vaření udělat opravdu hodně.
Anebo si nejprve pořiďte jen malou sadu opravdu nezbytných kousků, nikde není psáno, že si hned musíte pořídit takovou, co obsahuje třicet kusů, z nichž stejně většinu nepoužijete častěji než jednou za rok. Až se vaše kuchyně a nároky na vaření zvětší, můžete další kusy postupně dokupovat podle situace a podle toho, co by vám skutečně pomohlo.
Materiál
Materiál nádobí je hned po ceně další zcela určující hledisko. Nejde ani tak o materiál nádobí zvenku. Stejně jako pro ženu a ledničku, tak i pro nádobí platí, že nezáleží na vnější kráse, ale počítá se hlavně to, co je uvnitř. Materiál má obrovský vliv na pohodlnost při zacházení a taky na výslednou chuť jídla, proto bude následující část článku velmi podrobná.
Jaký materiál nádobí zvolit – první kolo výběru
Přehled výhod a nevýhod jednotlivých druhů materiálů bych shrnula asi takto.
Nerez
Nejodolnější materiál, nejbezpečnější, nenáročný na údržbu, přežije vás i děti vašich dětí. Nezničíte ho, téměř nehrozí, že zrezne, nepoškrábete ho, nevnucuje jídlu svoje pachy. Spousta lidí ho ale omylem považuje za přilnavý materiál, na který se všechno hned chytá a vaření na nerezi je pro ně opruz, utrpení – zejména, když dojde na rychlá jídla z pánve.
Nerezové nádobí je pak bohužel využíváno jen na vaření brambor, těstovin nebo polévek. I nerezová pánev však umí být dokonale nepřilnavá a usmažíte na ní parádní palačinky nebo bramboráky, stačí vědět, jak s ní správně pracovat. Už na toto téma bylo napsáno mnoho, proto vás odkážu na správná místa:
- můj recept na palačinky, ve kterém vás o tom přesvědčím: palačinky
- můj recept na bramboráky, kde jsou další detaily o práci s nerezovou pánví: bramboráky
- článek na blogu českého výrobce nádobí Fabini o tom, co způsobuje přilnavost nerezové pánve a jak úplně jednoduchým trikem docílit dočasné nepřilnavosti: Jak si udělat z nerezové pánve nepřilnavou
Připálená nerezová pánev se v 99,9 % případů dá umýt tak dokonale, že bude vypadat jako nová, proto se případných nehod zpočátku používání nebojte, určitě se postupně skamarádíte.
Snad každý výrobce nádobí má v nabídce nerezové kusy, včetně české Tescomy, Kolimaxu nebo Fabini, takže nabídka je velmi široká a je potřeba se nakonec rozhodovat nejen podle ceny a materiálu, ale taky několika dalších faktorů, o kterých se za chvíli zmíním.
Nepřilnavý povrch
Teflon, keramika, titan, diamant, mramor a další skvostné nepřilnavé materiály se hrnou z reklam ze všech stran, až by si člověk mohl snadno pomyslet, že se bez nich nedá dobře a moderně a odlehčeně uvařit.
Všechno to začalo povrchem, který dostal ochrannou obchodní známku Teflon a který se nanáší jako vrchní vrstva pro jinak obyčejnou hliníkovou nebo železnou pánev. V podstatě jde pořád o druh plastu a tedy s ním musí být takto v kuchyni zacházeno, přesto dovedl výrobce skvělým marketingem přesvědčit davy, že na teflonu není třeba používat ani kapku tuku, tedy že se díky němu může lehce hubnout nebo vařit dietněji.
Ostatní výrobci si museli vymyslet jiné pojmenování svých srovnatelně kvalitních povrchů, záhy vznikly pánve keramické, titanové, mramorové a další. Všechno funguje na stejném principu, kdy málo porézní, téměř perfektně hladká vrchní umělá vrstva zabraňuje mikroskopickému přichytávání potravin, proto po ní hned všechno klouže.
Ovšem jen nějakou dobu, žádný nepřilnavý povrch nevydrží navěky. Když s ním při pravidelném používání oslavíte pětileté výročí nepřilnavosti, oslavte to důkladně a se vší parádou. Obvykle už za rok nebo nejpozději za dva začnete pozorovat změnu zbarvení povrchu, dojde k jeho zmatnění a zdrsnění, někdy na něm mohou být patrné i škrábance, ale hlavně se nepřilnavost postupně snižuje, až se promění na téměř absolutní přilnavost.
Problémem se taky může jevit zdravotní závadnost, první vyvinuté nepřilnavé materiály už by dnes testem nezávadnosti neprošly a ty stávající – kdo vlastně doopravdy ví, jak to s nimi je. Vyhýbat se je potřeba hlavně látkám označovaných zkratkou PFOA.
Nepřilnavým pánvím lze částečně životnost prodloužit dobrou péčí. Nikdy například nepřilnavou pánev nezahřívejte na víc než 150-170 stupňů (to není tak moc, na hezké zhnědnutí masa to v podstatě ani nestačí), jinak se nepřilnavý povrch přepaluje a ničí. Nepoužívejte ji tedy ani v troubě a raději ani v myčce, i když to výrobce připouští. Agresivní prostředí v myčce povrch ničí rychleji, než když použijte houbičku a jar na rychlý a snadný ruční oplach. A přestože dřív se do nepřilnavé pánve smělo jen dřevěnou nebo plastovou míchačkou, aby se povrch nepoškrábal, zatímco dnes už se dovoluje i kov, držte se přece jenom měkčích materiálů a s razancí míchání to nepřehánějte.
Opravdu nikdy v nepřilnavém nádobí nenechávejte ležet jídlo, a už vůbec ne, pokud má jemné kyselé tóny v chuti, například věci s rajčatovou omáčkou. Kyselé prostředí způsobí, že se tekutina může dostat těsně pod nepřilnavou vrstvu a při příštím zahřátí nádobí se tyto kapičky odpaří, čímž se pod nepřilnavou vrstvou objeví bublinky. Ty se časem odloupou a seškrábou a nejspíš tento odpadnuvší materiál nevědomky sníte. V nepřilnavém nádobí tedy jídlo uvařit, ale nenechávat stát.
Za sebe můžu s klidným svědomím říct, že nepřilnavé povrchy se v kuchyni hodí v podstatě jenom na míchaná vajíčka, vaječné omelety a chleby ve vajíčku, stačí tedy jedna menší nepřilnavá pánvička na celou domácnost. V ostatních případech se dá vždycky použít nerez, takže situace, kdy vám v nepřilnavé pánvi zůstane ležet nesnědené jídlo, se tak nějak z principu vylučuje sama.
Doporučuju brát nepřilnavou pánev jako spotřební zboží na pár let, které i při té nejlepší péči budete muset časem vyměnit za nové, protože prostě ztratí hlavní vlastnost, kvůli které jste si ho pořídili, a dál už nejspíš ani nebude kvůli degradaci povrchu bezpečné ho používat. Kupovat celou sadu nádobí – tedy nejen pánve, ale i hrnce a rendlíky – s vnitřním nepřilnavým povrchem mně osobně přijde jako nerozum, protože všechny kousky budete muset časem vyměnit, nikdy nevydrží věky. A nejspíš k výměně dojde dřív, než by se vám samotným líbilo, zejména pokud v nádobí budete skladovat jídlo v lednici.
Opět i zde mívá téměř každý výrobce nádobí nějaký nepřilnavý kus v nabídce, sortiment nepřilnavých pánví a rendlíků je značně bohatý. Vybírejte hlavně podle rozměrů pánve, aby vyhovovala vaším potřebám, a zejména se snažte zjistit, zda povrch nevylučuje ty škodlivé látky, o kterých jsem psala výše.
Železo a litina
Tyto dva materiály k sobě mají velmi blízko, jedná se o slitiny železa a uhlíku, liší se jen poměrem těchto prvků. Jak železo, tak litina mají černé zabarvení a surový povrch, který působí starým vesnickým dojmem. Vaří se na nich velmi podobně jako na nerezovém nádobí, tedy pro jejich přilnavost a nepřilnavost a přechod mezi nimi platí úplně stejná pravidla i finty.
Problematické je jejich umývání a skladování, neboť slitina neobsahuje nic, co by zabraňovalo korozi železa. Nádobí by tedy nemělo přijít do myčky a myje se jen ručně, ideálně taky bez saponátů, aby se příliš neodmastilo. Povrch byste totiž měli stále udržovat mastný, olejový film zamezuje kontaktu se vzduchem a tedy rezivění ze vzdušné vlhkosti. Vždycky toto nádobí hned po umytí nádobí vytřete dosucha a pak ho ještě přeleštěte papírovou utěrkou s trochou oleje.
Povrchová koroze je důvod, proč musíte nové litinové nebo železné nádobí vypálit, než ho začnete doma poprvé používat. Pro účely prodeje a skladování se na povrchu napouští voskem, aby nezačalo rezivět ještě v obchodě, tedy ho po zakoupení nejdřív umyjte pod teplou vodou, tím se část vosku smyje, a zbytek vosku vypalte zahřátím nasucho. Trochu to pochopitelně kouří a je cítit.
Litinové nádobí se velmi pomalu nahřívá, protože hůř vede teplo, ale když se konečně nahřeje, tak zase naopak teplo dlouho drží a ztrácí ho jen pomalu. Taky je hodně těžké, rozhodně si ho nenechte spadnout na palec. Když je teplé, funguje jako taková malá pícka kolem potravin, skvěle se proto hodí například na pečení chleba nebo na dlouhé dušení masa v troubě.
Někdy je povrch litinového nádobí pokrytý barevnou vrstvou smaltu (čili emailu), aby se lépe udržovalo a umývalo. Možná si vybavíte značky Emile Henry nebo Staub. Takové nádobí i nadále funguje stejně jako litina bez povrchové úpravy, jen se nemusí po nákupu vypalovat, neboť není napuštěno voskem.
Obezřetní buďte u kombinace indukční varná deska a litinové nádobí. Litina, když se nahřeje, umí být opravdu horká a sálavé teplo z ní přímo čiší. Oproti tomu indukční desky samy sebe nezahřívají, zahřívají pouze nádobí na nich stojící. Z horkého litinového kastrolu může vyjít tolik tepla, až vám sklo na indukční desce praskne. Týká se to zejména zapnutí plotýnky na plný výkon u kvalitních indukčních desek, které tento výkon nemají zrovna malý. Ta moje od De Dietrich má snad raketový pohon. Některé sporáky mají pojistku proti přílišnému zahřátí nádobí, aby se to nestalo, ale určitě v tomto ohledu čtěte pečlivě návod k vaší indukční desce. Totéž platí pro grilovací desky a pláty a pánve, které jsou z litiny a které byste chtěli na indukci použít.
Měď
Tohle je to nejkrásnější a nejdražší nádobí, které můžete mít v kuchyni, a které je taková princezna na hrášku. Měď má fantastické tepelné vlastnosti, vede teplo rychle jako blesk, ale musí se čistit ručně a občas vycídit, aby jí zůstal lesk. Pokud si na měděný kastrůlek našetříte, asi ho nebudete schovávat do skříňky, ale necháte ho někde viset všem na očích a na obdiv. Nejznámější výrobce je Mauviel.
Vnitřek měděného nádobí bývá obvykle nerezový nebo pozinkovaný, tudíž když už stojí na sporáku, platí pro něj stejné zacházení jako s nerezovým.
Smalt
Smalt je svým způsobem sklo, tedy v běžných podmínkách nemá teplotní omezení a na údržbu a čištění připálenin se jedná o velmi sympatický povrch. Pod smaltem bývá nejčastěji plechové nádobí bez nějakých zvláštních nebo výjimečných tepelných vlastností, tedy funguje úplně normálně, nijak výjimečně.
Na smaltovaný povrch se musí dát pozor, aby se neodštípnul nebo nepopraskal, protože jinak se voda a vzduch dostane k materiálu uvnitř a nastane dobře známá koroze, postupně vedoucí klidně i k prorezavění hrnce naskrz, pokud je plech uvnitř slabší. Dřív se smaltované nádobí opravovalo, letovalo se například cínem, možná si na tyhle kovové záplaty ještě vzpomenete. Dnes se spíš opravují jen odštíplá nebo popraskaná smaltovaná umyvadla nebo vany, a to akrylátovou barvou, ale na nádobí se tento postup nehodí.
Ke smaltovanému nádobí se chovejte stejně jako k nádobí z varného skla. Smalt by se tedy měl ušetřit zejména popraskání nebo odštípnutí nebo naražení. Hrnci byste neměli dopřávat šokové změny teplot (například postavením na příliš horkou plotýnku nebo nalitím studené vody do horkého hrnce), neměli byste ho zahřívat naprázdno a nebo ho drhnout příliš abrazivními prostředky, pískem nebo tvrdou drátěnkou. A ani ho po nikom neházejte.
V Česku vyrábí smaltované nádobí firma Belis, nástupce českobudějovického Sfinxu. Nebýt designu ve stylu chatař-chalupář z osmdesátých let, taky bych si od nich ráda nějaký kousek pořídila, a to klidně jen tak pro radost. Smalt umí být krásný. Takhle se poohlížím spíš po zahraničních značkách, nejznámější je asi Falcon.
Praktická kombinace materiálů
Kdo se vypracuje k uvědomělému domácímu vaření, bude mít nejspíš v kuchyni sbírku několika různých druhů materiálů, přičemž každý bude používat na něco jiného. Já například za základ vybavení kuchyně považuju nádobí nerezové, tedy hrnce, kastroly i pánve, ale podobně dobře může posloužit i smaltované.
K základní sadě doplňuju jednu nepřilnavou pánev pro vaječná jídla a pro první experimenty dětí v kuchyni. Značku takové pánve moc neřeším, protože vím, že za pár let se s ní stejně rozloučím. Nepřilnavá pánev do mé kuchyně musí mít spíš průměrnou velikost, celkem silné dno (viz dále) a dobře padnout do ruky.
Ke gurmánskému vaření pak může ještě přibýt například litinový hrnec nebo litinový rošt na sporák, případně luxusní měděný kastrůlek třeba na omáčky, ale to už jsou spíš rozmazlovací položky, které by si měl člověk pořídit, až když moc dobře ví, co přesně mu do kuchyně nového přinesou a jak obohatí jeho dosavadní kuchařský rejstřík.
Další vlastnosti nádobí – druhé kolo výběru
Teprve až budete mít jasno o ceně a materiálu, přijdou na řadu další upřesňující požadavky, abyste si doladili výběr z možných variant a výrobců. Patří sem následující důležité věci.
Tloušťka dna a váha nádobí
Dno je jedna z nejdůležitějších částí každého nádobí. Když je dobře udělané, dokáže nahromadit a udržet spoustu tepla.
To je důležité, když například chcete pěkně opéct maso nebo jiné suroviny dozlatova, neboť jedině vysoká a stálá teplota vytvoří křupavou kůrčičku s velmi výraznou a neodolatelnou chutí. Pokud při vložení surovin teplota dna klesne, suroviny se budou zahřívat podstatně pomaleji a místo toho, aby se opekly, začnou uvolňovat tekutinu, která se nebude mít sílu odpařit a jídlo se v ní začne namísto opékání dusit. Problém je to hlavně u křehké zeleniny a minutkových mas, které v teple nemohou zůstat moc dlouho, jinak ztuhnou a ztvrdnou a přijdou o šťavnatost.
Stejně tak se hromadění tepla na dně hrnce využije při dlouhém a pomalém dušení – nejen na plynových sporácích, jejichž plamen poskytuje buď tepla hodně, nebo ještě víc, takže i pomalé vaření a dušení může skončit připalováním. Silné dno tento problém vyřeší tím, že můžete plamen klidně na čas vypnout, aniž by obsah hrnce moc rychle vychladnul.
Dno, které má schopnost udržet teplo, má uvnitř nejčastěji strukturu sendviče, čili se skládá z několika vrstev různých materiálů. Zvenku bývá nerezová ocel kvůli odolnosti povrchu, uvnitř se schovává hliník, který vede teplo mnohem lépe než ocel, a někdy tu ještě bývá tenká vrstvička železa, aby nádobí dobře fungovalo na indukci.
Kvalitní nádobí se silným dnem je z podstaty věci těžké. Oproti tomu tenké modely nádobí jsou lehoučké jako pírko, ale teplotu ztrácejí tak rychle, jako ji naberou.
Tenké dno se vyznačuje ještě jednou nepříjemnou vlastností: při zahřátí dochází k rozpínání materiálu a dno se může vyboulit. I když to nemusí být na první pohled vidět, pokud takovou pánev nebo kastrůlek položíte na kuchyňskou linku, už při malém vyboulení na ní dobře nestojí, ale hýbe se a vrávorá ze strany na stranu. Takové nádobí si na sklokeramické nebo indukční varné desce moc neužijete, protože se bude zahřívat jenom v těch místech, která mají kontakt s plotýnkou. Můžete ho ale dál používat na plynu, tam nějaká boule na dně skoro nevadí, plamen si s tím poradí. Tenkostěnné nerezové nádobí je ideální nádobí na kempování s autem, protože neváží moc, nerez se dobře udržuje a na cestách se vaří na přenosných plynových vařičích. U nádobí s tenkými stěnami a dnem asi taky časem zjistíte, že se začínají viklat úchyty a že jeho držení je poněkud nejisté.
Silné dno se dá najít snad u všech druhů povrchových materiálů a u všech má stejnou funkci: nahromadit předem teplo, aby následující tepelná úprava proběhla plynuleji a bez tepelných výkyvů. Takže ať už si vyberete jakýkoli materiál pro vaše vaření – nerezový, smaltovaný nebo nepřilnavý – sledujte i tloušťku dna a jeho provedení.
Uchycení dna
Sendvičové dno se ke zbytku hrnce může připojit dvěma způsoby. První je lepený, kdy se dno vyrábí zvlášť, plášť hrnce nebo pánve taky zvlášť, a pak se to spojí dohromady. Dno může mít jinou povrchovou úpravu a pak to může někdy vypadat po čase nehezky (aniž by to mělo vliv na funkčnost).
Někdy je ale dno integrované do celého hrnce, to znamená, že se hrnec vlastně vymáčkne a vytluče z vrstveného sendviče. I když jsou stěny tenčí než dno, díky tomuto výrobnímu postupu obsahují taky tepelně vodivou vrstvu, takže teplo dokáže rychleji a ve větší míře vystoupat i po obvodu hrnce. Když v takovém nádobí budete dusit například guláš, výraznější chuť bude vznikat i nahoře po obvodu hladiny, kde se tekutina potkává se stěnou nádobí. A taky se v takovém nádobí všechno ohřeje o něco rychleji. Sympatická fajnovost.
Ucha a madla
Zde je několik věcí, na které byste si měli dát pozor. Ucha budete mít v ruce každou chvíli, musí proto svou funkci plnit co nejlíp.
Materiál bývá někdy plast, někdy nerez, někdy kombinace obou. Obvykle se výrobce snaží, aby se teplo do uchou nedostalo moc rychle, tedy abyste mohli s hrncem manipulovat pokud možno bez utěrky nebo chňapky.
Plast vede teplo hůř než kov, proto se z tohoto pohledu zdají plastová ucha praktičtější a pohodlnější. Kovová ucha se po nějaké době i přes nejlepší vůli zahřejí, někdy je to vlivem dlouhého vaření, někdy kvůli špatně vyřešenému úchytu, který dost nezabraňuje přenosu tepla, někdy kvůli tomu, že vám ucho zahřeje něco, co se děje na vedlejší plotýnce. Plastové úchyty mají jednu zásadní nevýhodu: nemohou do trouby. U hrnců to ještě tolik nevadí, u kastrolů už někdy může a u pánví by se plastová rukojeť vůbec neměla vyskytovat, pokud je zbytek pánve vhodný pro pobyt v troubě. Plastová rukojeť tedy dává smysl u pánví s nepřilnavým povrchem, ty do trouby stejně nepatří, ale u nerezových pánví může časem překážet kuchařským záměrům.
Technické uchycení úchopu je další věc, na kterou se určitě podívejte, protože časem uchycení může povolit a úchopy se mohou začít viklat nebo dokonce úplně upadnout. Pokud si myslíte, že se to nemůže stát, věřte mi, že jedna nerezová pánev bez rukojeti živořila v mojí kuchyni ještě docela dlouho potom, co se jí tohle neštěstí přihodilo.
Některé kusy nádobí mají úchytky pouze přišroubované, to je asi nejhorší možná varianta a týká se obvykle toho nejlevnějšího nádobí. Šrouby časem začnou reznout a do prostoru mezi úchytem a hrncem se mohou dostávat nečistoty.
Ucha mohou být i přivařená, a to buď jen zvenku nebo do mezivrstvy. To je pěkné řešení, které nikde nevadí a nezlobí, ale taky dovede časem povolit.
Nejspolehlivější a nejbytelnější bývají velké silné nýty, ale ty uvidíte zevnitř. Nemusíte se bát, že by se za nimi schovávaly nečistoty, uchycení bývá velmi pevné a těsné a jen tak nepovolí. A myje se to vzdor předpokladům dobře. U hodně těžkého nádobí bych toto považovala ze nejspolehlivější uchycení.
Existují systémy nádobí, které nabízejí odnímatelnou rukojeť, kterou můžete použít na všechny hrnce a pánve sady. K tomu mám dost zdrženlivý postoj, protože cokoli je odnímacího a má pohyblivé součásti, to se časem rozbije.
Dlouhé rukojeti oceníte nejen na pánvích, určitě bych doporučovala mít taky jeden rendlík – což je vlastně kastrol s rukojetí místo ucha.
Pokud často vaříte věci, které vyžadují intenzivní míchání, tak víte, že jednou rukou mícháte, zatímco druhou rukou držíte kastrol, aby se moc nevzdaloval od zdroje tepla. Zde se osvědčuje staré dobré pravidlo síly na páce probírané ve fyzice v šesté nebo sedmé třídě, které říká, že čím jste od středu otáčení dál, tím méně síly potřebujete. Takže když budete držet rendlík na vzdálenějším konci rukojeti, bude se vám při míchání držet lehce, nebudou vás chytat křeče a nebudete na jeho udržení na místě potřebovat tolik síly, jako kdybyste místo něj drželi kastrol za krátké ucho a stejně to bylo vůči jeho emigračním snahám málo platné. Na kaše, omáčky a krémové přílohy je rendlík s rukojetí velmi dobrý kamarád.
Poklice
Nejméně v polovině případů budete při vaření potřebovat poklici, takže si určitě zjistěte, jak vypadají a z jakých jsou materiálů. Nejlepší je jen jeden materiál na jedné poklici, protože jakmile dochází ke kombinaci více druhů, v místech spojů se začnou tvořit problémy.
Dívejte se i na přichycení madla na poklici, nejhorší jsou šroubovaná, ta vlivem tepla časem povolí. Madla, která vypadají jako baculaté knoflíky nahoře na poklici, zase mají tu nevýhodu, že do nich může při mytí zatékat špinavá voda, obzvlášť v myčce. Nejlepší řešení bývá to nejobyčejnější, tedy nerezová poklice s nerezovým uchem. Ucho při vaření začne brzy pálit, protože je přímo nad zdrojem tepla, ale berte to jako malou daň za bytelnost a použitelnost.
Poklice na rozdíl ode dna hrnce vůbec nemusí být těžká, stačí jen tolik, aby dobře dosedla na hrnec, moc se na něm nevrtěla, ale zároveň neodlítla při prvním poryvu páry. Někdy se do poklic dávaly malé průduchové ventilky, aby v hrnci nevzniknul podtlak, když s těžkou poklicí chladne. Pak se sundání poklice může vyvinout v docela slušnou bojovku, neboť nejde odlepit. U lehčích poklic ventilky vyloženě potřeba nejsou a vyžadovat je tedy nemusíte, přicucnutá poklice jde vždycky nějak odlepit. Ve ventilcích se stejně spíš hromadí rez a špína než radost a účelnost.
Sporák a další drobnosti – třetí kolo výběru
Určitě se hodí, když se nádobí rozměrově vejde na vaši varnou desku. Tedy nejen že bude rozměrem dna odpovídat velikosti některé z plotýnek, ale taky pamatujte na to, že by se při plně obsazeném sporáku neměly hrnce navzájem vystrkovat ze sousedních pozic. Velikost plotýnky se může zdát v pořádku, ale zkazit vám to mohou třeba příliš velká ucha nebo rantlíky nahoře na hrncích. A pak jsou tu ještě další věci.
Typ varné desky
Dřív mohl být problém vybrat typ a značku nádobí, aby správně fungovalo na tom typu sporáku, který máte doma. Ne vše se hodilo na plyn nebo na indukci. Dnes najdete převážně nádobí univerzální, s použitím na všech druzích varných desek, takže si jen pro jistotu ověřte, že je podle výrobce vhodné i na tu vaši.
Myčka nádobí
Pokud máte doma myčku, určitě pro vás bude důležité, zda nádobí (i poklice!) mohou do myčky. U některých materiálů to sice nemá smysl řešit, ale u nerezového a smaltovaného nádobí si to raději zkontrolujte.
Vzhled
Budete někdy chtít jídlo servírovat přímo v nádobách, ve kterých se vařilo? Pak vám možná bude záležet taky na tom, aby nádobí vypadalo na stole pěkně a podle vašich přestav.
Skladnost a stohovatelnost
Než si pořídíte hrnce, promyslete si, kam se vám v kuchyni vejdou. Nejlepší jsou sady, kde jednotlivé kusy hezky zapadají do sebe, takže nemusíte skladovat každý kousek zvlášť.
Měrky a horní okraje
Někdy bývá uvnitř hrnců vygravírovaná stupnice, abyste věděli, kolik tekutiny máte uvnitř. Na vaření těstovin, vývarů nebo polévek je to prima usnadnění, ale jako nezbytnost to vidět nemusíte. Totéž platí pro horní okraj hrnců a kastrolů, který může nenápadně zahnutý, aby při vylévání nestékala tekutina po vnější stěně tam, kam nemá.
Velikost sady a velikost hrnců
Když už najdete něco, co se vám po všech stránkách líbí a vyhovuje vám, nejspíš zjistíte, že se to nabízí v několika různě velkých sadách. Berte v úvahu vaši stávající situaci v kuchyni.
Pro začátek budete budete potřebovat pouze jednu pánev na opékání a smažení a jeden hrnec, který dovede zastoupit i funkci kastrolu, jestliže teprve s vařením začínáte. Hrnec je vysoký zhruba tolik, kolik má dno hrnce v průměru, zatímco kastrol dosahuje třeba jen poloviční výšky. Kastrol je tedy nízký hrnec. Hrnec se hodí na vaření ve vodě, čili na těstoviny, brambory, zeleninu, vývary a polévky, oproti tomu kastrol má svůj smysl u dušených jídel, případně se v něm dá péct v troubě, je-li z vhodného materiálu.
Nejvíc vody na vaření vyžadují těstoviny, a to litr vody na porci těstovin. Jste-li doma jenom dva, bude pro začátek stačit, když váš největší hrnec pojme pouze dva litry vody plus ještě o trochu víc na 200 g těstovin a vzniklou pěnu. Až začnete vařit pro víc lidí nebo na víc dní najednou, budete potřebovat i větší nádobí.
Speciality jako hrnec na chřest, parní nástavec nebo wok
Tohle si dokupte, až to budete opravdu potřebovat a až si budete jistí, že minimálně jednou měsíčně tuhle věc vytáhnete na sporák.
Otázka Jak vybrat nádobí do kuchyně tedy může na začátku vypadat jako komplikovaný problém, ale postupným upřesněním možností se nejspíš doberete toho, že vaše představy mají jen jedno nebo několik málo řešení. Tak ať jste s ním spokojení na dlouhé časy.
To lepené sendvičové dno (jako dělá třeba Tescoma nebo levnější Ikea) je nejen nehezké, ale umí se odchlípit, vnikne do něj voda a pak hrozí roztržení hrnce tou rozpínající se vodou při vaření. Můžu ti to vyfotit, zrovna kvůli tomu jeden hrnec vyhazuju :-/ Naštěstí si toho muž všimnul.
Fabiniho potvrzuju. Je skvělý, skvělý, skvělý! Má to tam všechno: žádný plast, integrované dno, tlusté stěny hrnců, pořádné tlusté nýty. Poctivá práce bez těch „vychytávek“, co zkracují produktům život. A ty pánve – kdysi jsi mě ke smažení na nerezu přivedla přes palačinky, postupně u nás všechen teflon přestal bydlet a smažím na krásné, těžké nerezové pánvi. A ta Fabiniho je přesně ta ona. Často si přitom vzpomenu na to, jak s takovou pánví zabil ten kuchař medvěda v nějakém románu Johna Irvinga. Dřív dělala podobné hrnce Ikea, ale na Ikeu to asi bylo moc drahé, protože jsem chtěla dokoupit nový za ten tescomácký a už je nemají. Ty Ikea hrnce, co z té doby mám, miluju a neopoustím.
Dobrý den, Jano,
zeptám se, jak dlouho jste tyto hrnce od Tescomy používala, když se to stalo? Zrovna dnes mi od nich přišly nové hrnce, co jsem si objednala (řada President), tak jen ať mám představu, na co se případně připravit… Nebo to nebyl hrnec od zmíněné Tescomy?
Díky za info 🙂
Tak tenhle článek se mi teď opravdu hodí. Budu v létě komplet vybavovat svoji novou kuchyň a na některé věci by mě ani nenapadlo se dívat. Takže díky za něj!
Nejlepsi nadobi ktere na svete existuje je Le Creuset.
Souhlas, pěkná práce, Flo, celkem není co dodat.
Mám v kuchyni několik typů nádobí, postupně se mi vyselektovaly kousky na konkrétní účely. Takže mám jak nerez, tak smalt s litinou i ty nepřilnavý potvory. Sendvičová dna jsou skoro všude, kromě myslím woku a hrnce na pečení v troubě.
Takže to není efektní krásná sada, ale slouží k plné spokojenosti.
Jo a s těma uchama máš samozřejmě taky pravdu 🙂 Čím víc vymyšleností, tím větší problémy.
Až jednou pořídím indukci (ovšem kdoví jestli, stačí třeba jeden takový kardiostimulátor doma a na indukci nutno zcela zapomenout…), mrknu i po správných hrncích. Na sklokeramice classic je to fuk.
Díky C.
Obdivuji a smekám před obsáhlou prací,kterou autorka vypracovala. Záleží už na nás,co si která z nás vybere.
Děkuji za všechny kuchařinky a máš můj obdiv. JANA
Zdravím Florentýnko, nádobí je opravdu velmi důležité. Jsem vdaná téměř 55 let a moje první nádobí bylo smaltované, po několika letech jsem ho vyměnila za nerezové a posléze postupně za litinové, se kterým jsem velmi spokojená. Moje maminka vařila vždy jen ve smaltovaném nádobí a o jiném nikdy neuvažovala, myslím že hodně záleží i na jakém sporáku se vaří, ale hlavně na hospodyňce co je pro ni nejlepší.
Přeji hezký víkend. Vlasta
Když já na ty palačinky nemohu mít tu „krásnou, těžkou nerezovou pánev“. Protože – jak dokážete na této pánvi postupně otáčet 20 či 25 palačinek? Jo, první jednu, dvě otočím, ale pak mám tak unavené zápěstí, že už prostě s tou pánví správně nevyhodím palačinku do vzduchu, aby se otočila…
Tak ji obracejte nástrojem, nemusíte ji vyhazovat. Vyhazovat je samozřejmě nejjednodušší způsob, jak palačinku jednoruč obrátit, ale u těžkých pánví je logické palačinky obracet obracečkou, nikdo si nechce urvat zápěstí…
Florentýnko,
dobré rady se vždy hodí. Díky, moc pěkně zpracované. Není co dodat
No musela jsem se hodně smát, jak vniká do úchytek skleněných pokliček voda z myčky…Taky je mám, miluju je, ale po pár pokusech už je myji jen v ruce, protože pokaždé je odšroubovat a vytřít by mě asi zabilo…díky za bezva článek, určitě časem, až se budu stěhovat do jiné kuchyně, přijde vhod!
Když upravíte ten plastový (kovový) kroužek tak, aby ta voda měla kudy odejít, nejlépe na několika místech po obvodu, tak následně nemusíte nic rozebírat, voda zmizí prakticky sama.
Ale já hrnce a pokličky v myčce stejně nemyju, zabere to moc místa a ne vždy se to umyje perfektně.
Děkuju moc! Hodit se bude nejen dvěma začínajícím hospodyňkám, ale i mně. Nechala jsem se „ukecat“ na nepřilnavou pánev – 3 ks a kastrol. Ten je zatím v pohodě, ale pánve, ač zvenčí pořád hezké, mě dost zklamaly – už po dvou letech změna barvy a míchat pouze hódně opatrně. Ale „keramický“ wok je v pořádku,ten se mi vyplatil.
Pěkně zdravím! Děkuju za krásný přehled, chci jen připodotknout, že pod nerezové úchyty na hrncích jsem nacpala rozpůlené špunty – a ty nepálí! 😀
Jo a pak – je v popisu nádobí vždy napsáno, zda je dno lepené, nebo integrované?
M
Nemusí být, ale stačí kouknout na fotku nebo prohlídnout v ruce a hned je to poznat.
Ty špunty jsou pecka 🙂
Dík za skvělý článek, zrovna si zařizujem novou kuchyň včetně nádobí, tak mi jde zrovna
do rány. Určitě tvoje tipy využiju. 🙂
Milá Jano,
moc děkuji za,jako vždy, podrobné a zkušenostmi ověřené rady k výběru nádobí. Sama používám nerez, smalt i litinu a s tím teflonem jsi to úplně přesně vystihla.
Přeji Ti hodně zdraví a tvůrčích nápadů, na které se vždy moc těším.
Marie
Ahoj Flori, to je dobrý námět. Čas od času se doplnit nádobí musí. Neodejde vše najednou,tak aspoň budu vědět kam nahlédnout. Máme taky jednu menší sadu nádobí co je skvělá a skvěle se v ní vaří. A teď potřebujeme dokoupit velký hrnec a pánvičku. Budu mít lepší představu kam se obrátit. Díky za skvělý tip. Zdraví Alča
Děkuji za hezký článek. Fabiniho nádobí je skvělé a to samé si myslím o jeho tvůrci. Vyzkoušela jsem si jeho nádobí na velké pánvi z první kolekce a už mám objednané další kousky z kolekce nové, vylepšené. Myslím, že už nemusím hledat, našla jsem nádobí, co mi vyhovuje a budu ho dále dokupovat do své nové kuchyně.
Flo, díky za tenhle článek, hlavně za zmínku o Fabinim.. Nedávno jsme rekonstruovali kuchyň, a řešila jsem jestli indukci – nechtělo se mi měnit nádobí. Měla jsem nerezové, sice tedy to co Ty zmiňuješ jako „startovací“ sadu, ale celkem jsem s ním byla spokojená. Nakonec mi dilema vyřešila ségra, věnovala mi smaltovanou sadu po naší babičce, novou, nepoužitou, takže indukce se u mě doma zabydlela a jsem za ní ráda. A za nádobí také, vaří se mi v něm dobře a navíc nemá žádné ozdoby, kytky ani jiné dekory, je krásně jednobarevně petrolejové 🙂 Ale co mi chybí – pořádná pánev. Oprášila jsem tedy jednu těžkou litinovou po tatínkovi kuchaři, na staré sklokeramice jsem s ní téměř nevařila, teď jí přicházím na chuť. A rozkoukávám se po pořádné nerezové. Reklamy na nádobí pana Fabiniho na mě vykukují čím dál častěji, takových je ale spoustu, přemýšlela jsem jestli jsou opravdu takové super nebo je to jen jeden z dalších zdařilých marketingových tahů. Tvůj článek mě potěšil, že to lákavý chyták nebude, takže díky za tip, určitě ho zařadím do svého výběru. Jana
Tak s nerezovou pánví jsem zatím moc úspěchů nezažila, přese všechno, co jsem o tom přečetla, pokud nepočítám smažení ve větší vrstvě oleje. Asi dělám něco stále špatně. Na sádle, které nejvíce doporučuješ jako pojistku proti přilnavosti, smažím velmi nerada (smrdí mi to a pak to ještě několik hodin v bytě cítím), takže tudy pro mě cesta nevede. Běžně dělám na olivovém nebo řepkovém oleji, případně přepuštěném másle, a s těmi mi to na nerezové pánvi moc nejde. Takže vítězí nepřilnavé pánve, jsem smířená s tím, že je to spotřební zboží a každé cca 3 roky se holt koupí nové. Mimochodem, o nerezu a kyselých jídlech prý platí totéž jako o teflonu, tj. že by v něm neměla pobývat moc dlouho.
Milá Florentýnko,já jsem před 25 lety prodávala hrnce Zepter. Sama jsem si koupila nejdříve jeden hrnec abych vyzkoušela zda budu spokojená.Později jsem koupila celou sadu Grande Zepter, mám ji dodnes a věřím, že ještě bude sloužit mé dceři, která má sice také celou soupravu a ještě dokupuje novinky.Ale hrnců v kuchyni není nikdy dost.Nejsou levné, ale jsou na celý život.
Tak tohle je opravdu skvělý a potřebný článek. Já vařím ve smaltu na plynu, ale budu potřebovat novou pánev, tak kouknu na Fabiniho. Ještě k těm „měrkám“ uvnitř hrnců – to bych si opravdu přála ve všem nádobí, to by tak krásně usnadnilo vaření i život.
Na “ hrnci “ opravdu tolik nezáleží . . . hlavně aby bylo vždy co do něj ! zdr. ad
Milá Flo, opravdu skvělý článek. Mám nerezové nádobí asi 20 let, krásně se udržuje, na tom není pro mě žádná věda 🙂
Ale typ jak pracovat s nerezovou pánví je pro mě skvělá rada, hned jsem mrkla na stránky p. Fabini, kde radí pánev tzv. vypálit, to musím hned při první příležitosti vyzkoušet, protože „chudák“ pánev z nerezu je nevyužitá pro nesprávné zacházení, též se mi na ní vše připalovalo.
Rendlík v sadě nechybí a musím říct, že i když se mi v něm přichytne krupicová kaše, stačí ho nechat jen odmočit a vrstvu přichycené kaše sloupnu vcelku, ale to se stává už málokdy. Na nerezové nádobí nedám dopustit, má silné dno, ucha jsou také nerezová,
ale zajímavé je, že nepálí. Poklice jsou skleněné, ale protože je umývám ručně, voda se mi tam dostala jen jednou, po zjištění toho je vždy rychle umyju, aby nebyly dlouho ponořené ve vodě. Moc děkuji za skvělý článek a ještě lepší rady.
Měj se krásně J.
Díky za opravdu pěkný přehled. Mám jen poznámku k teflonu. Při zahřívání teflonu dochází k uvolňování toxických plynů, které člověk necítí, ale zvířátkům v kuchyni velice vadí. Především pro exotické ptactvo je zahřívání teflonu téměř okamžitě smrtelné. Chovatelé papoušků by mohli vyprávět. Bohužel se o tom nedostatečně informuje.
Dnes jsem si koupila pánev Orlandi (Fabini). Už se těším, jak nám to spolu půjde :-).
Díky za článek. Musím koupit nějaké nové kusy, tak je to dobrá inspirace. Soňa
Milá Florentýno,
tvůj výklad k nádobí je jako vždy dobře připravený a poučný.
Prosim mohu pozivat na indukcni sporak medene nadobi??
Ahoj. Pokud se nepletu, tak na indukci lze pouzit nadobi, ktere reaguje na magnet..
Pokud na nadobi (medi), nebude magnet drzet, nebude to na indukci fungovat..
Děkuji, děkuji. Právě jsem v rekonstrukci kuchyně. Změna z plynu na indukci. Přesně do rány ten Tvůj článek. Děkuji moc. I.
Milá Florentýnko,musela jsem se usmívat,jak jsem začala číst Tvůj poučný článek o nádobí,plně s Tebou souhlasím,to co píšeš,je svatá pravda,ale je fakt,že jak píšeš o dalších vlastnostech hrnců-druhé kolo,to už jsem nečetla,poněvadž mě už z počítače bolí oči,tak příště,to už mě tak nezajímá.Ale nádobí výběr,to je můj koníček,jen převážně nerezové mám a roky používám a na palačinky a řízky používám jen jednu jedinou pánev a to je ALUSPOR,tu miluji i sousedka mi říká,že palačinky nesmaží,protože je nemá tak slaboučké,že je neumí jako mám já.No ale jeden problém,již jsem tu pánev si chtěla koupit novou,ale bohužel,ta se nikde již koupit nedá,alespoň když jsem se před pár lety po ní sháněla.Na jakékoliv pánvičce,když jsem náhodou chtěla zkusit palačinky,tak nikdy ani slabé,ani vizáží,prostě nejde udělat,to tvrdím,tak nevím,zda mám pravdu,ale já to tak u sebe vidím,Přeji Ti krásný nastávající víkend a hodně zdraví a krásné články,Díky Olga
Děkuji za super článek. Také jsem hledala správné nádobí a nakonec mám v kuchyni několik druhů nádobí.Jenom s tou pánví mám stále problém, který nyní mohu vyřešit.
Díky! Jitka
Parádní článek!! Někdy minulý nebo předminulý týden jsem tady na blogu zrovna lustrovala nějaký podobný článek o hrncích. A vida, mé přání bylo vyslyšeno. Teď už vím, co vybrat. P.S. V myčce mi taky voda zatéká do poklic a hrozně mě to štve. Děkuji za rady! 🙂
Mytí skleněných pokliček v myčce jsem vyřešila. Před mytím lehce povolím úchyt, voda vyteče, při úklidu dotáhnu a je to. Jarka
Milá Flo,
již téměř osmnáct let jsem majitelkou obou sad, které jsi popsala v e-mailu 🙂 Skleněné poklice do myčky nedávám, plast na uchách stále jakž takž drží. Nádobí Fabini se mi moc líbí a už vím, co si budu přát k Vánocům. Začnu pánví a postupně budu obnovovat.
Milá Florentýno!
Celá léta s údivem zjišťuji, že tak jednoduchou věc, jako jsou DUTÁ ucha u hrnců a DUTÉ úchytky u pokliček nikdo nenavrhl k moderním sadám nerezového nádobí.
Mně moje babička koupila asi v roce 1955, ještě jako školačce, celou nerezovou sadu nádobí, kterou jsem později v kuchyni používala 40 let, dokud po listopadu se neobjevilo nádobí se silnými dny. Asi to bylo tehdy poslední nerez nádobí na trhu, protože desítky let se pak žádné neobjevilo. Tato sada šesti hrnců a pěti kastrolů má dutá ucha a úchytky, tudíž nikdy nepálí, ani po několikahodinovém vaření. Ucha jsou přivařená a za tu dobu jsem pouze dvakrát musela si nechat znovu přivařit úchyt u pokličky. Nádobí má ovšem tenká dna, kvůli vyboulení mají uprostřed kruhovou několikamilimetrovou prohlubeň. Kdyby nebylo toho tenkého dna, užívala bych nádobí bez opotřebování dodnes. Tolik k doplnění Tvého rozboru nabídky nádobí na trhu.
Díky za všechny Tvé nápady a rady, stále se učím…
S mnoha pozdravy a přáním všeho dobra Miroslava
Ahoj Florentýnko,
děkuji za článek, předěláváme zrovna teď kuchyň a budu muset některé nádobí kvůli indukci vyměnit. Spoustu věcí jsem nevěděla, takže díky za tipy, jak se orientovat při nákupu. Petra
Flo, neměla bys taky nějaké tipy na výběr robota a ponorného mixéru, prosím? Pořád hledám, koukám na vše možné… a pořád nemohu najít to pravé 🙁
Naposledy jsem koupila na doporučení Bosch Ergomix MSM67170 a je to hrůza :-((
Kenwood co mám zase dělá takový rachot, že raději strouhám ručně 😀
Děkujiiiiiii
To by sice bylo téma na samostatný článek, ale problém je ten, že můj stolní robot Kitchen Aid, který mám od samého začátku, nejspíš přežije i moje vnoučata a jen tak se ho zbavit nehodlám, tedy zde je za mě výběr jednoznačný. I přes vyšší investici je to ten nejlevnější robot, neboť vydrží a funguje, jak má. A ponorný mixér je podobný případ, jakmile se mi do ruky dostal Bamix, nic jiného nepřichází v úvahu. Co vím, vydrží i restaurační zacházení.
To by sice bylo téma na samostatný článek, ale problém je, že můj stolní robot Kitchen Aid, který mám od samého začátku, nejspíš přežije i moje vnoučata a jen tak se ho zbavit nehodlám, tedy zde je za mě výběr jednoznačný a nemůžu uvést žádné srovnání. I přes vyšší investici je to ten nejlevnější robot, neboť vydrží a funguje, jak má. A ponorný mixér je podobný případ, jakmile se mi do ruky dostal Bamix, nic jiného nepřichází v úvahu. Co vím, vydrží i restaurační zacházení.
Ahoj, tchyni jsem koupili Bamix a až mi odejde ten můj současný jiny (který jsem dostala a nejsem spokojená) tak jdu do něj taky. Souhlasím s Flo, je úžasný. Dražší variantu (myslím že Mixcy nebo tak nějak) má mamka a už kolik let.
Důležité je, že ty nože nejsou v žádné „skorapce“ zavřené, ale ta mixerova část je jen na „nožkách“ a tak se mixovane jídlo dostane krásně k noži. Je to rozmixovane během okamžiku… Bamix doporučuji
Ahoj Flo, díky za super článek. Obvykle sem moc nepíšu, ale tentokrát Ti musím složit poklonu za námět jako obvykle propracovaný do všech podrobností :-). Co píšeš o nádobí je svatá pravda, když jsem si zařizovala svoji domácnost, vyrazily jsme s kamarádkou na nákup a já si pořídila nerezovou sadu nádobí Tescoma Praktik, mám ji dodnes (už to bude 30 let) a je pořád jako nová, snad kromě jednoho hrnce, kde se kdovíproč objevují takové malé nahnědlé flíčky. V sadě byla i pánev, ale tu mi zcizil darebný švagr, když si ji půjčil a už nevrátil :-). Z té doby mám i pánev s nepřilnavým povrchem (také Tescoma), která je pořád v pohodě, nic se neloupe ani není poškrábaná, i když povrch je už matnější, než býval. V průběhu let jsem ještě pár kousků přikoupila, ale tenhle základ mám stále. Chci si ještě znovu pořídit nerezovou pánev, tak zkusím značku Fabini a uvidím, díky za tip 😉
moc krásné počtení a rady chtěla bych koupil wok pánev,ale nevím si moc rady nepřilnavou jsem dala pryč nějak mi nevyhovovala ach jo měj se pěkně a čekám na další počteníčko
Ahoj, moc díky za super článek, je tu zrovna v příhodnou dobu. Jen bych ještě nutně potřebovala něco podobného o tom, jak vybrat sporák a troubu, nechystá se to náhodou 🙂 Případně není už něco takového na světě a já to jen přehlídla? 🙂 Díky 🙂
Milá Flo, děkuji – stejně jako všichni – za krásný rozbor a klobouk dolů, už dlouho jsem nenarazila na rozlišení, co říkala moje maminka – hrnce jsou hrnce a kastroly kastroly… Její sadu smaltovaného nádobí zdědil syn a upřímně mu ji závidím. Polovina mého nádobí je smaltované po mojí babičce; další tu a tam nerez a litina. Dokoupila jsem si několik kousků v průběhu let a většinou jsou – na rozdíl od těch starých – vyhozené nebo na zahradě a slouží jako nádoby na květiny… Krásný víkend, díky 🙂
Před 5 lety jsem přešla na indukci, koupila jsem sadu Tescoma home profi (mimo mlékovaru používám vše) a jsem naprosto spokojená, ještě jsem dokupovala nerezovou pánev, ta v sadě nebyla. Jediné co mám jiné je jedna nepřilnavá pánvička na vajíčka (přesně jak píše Flo, na nic jiného ji vlastně nepoužívám). Hrnce používám každý den, dávám je i do trouby. Jídlo v nich v lednici nenechávám – máme malou lednici, tak jsem si zvykla vše uložit do skleněných nádob s plastovým víkem – je to skladnější a hrnce nejsou blokované pro další vaření.
Milá Fló, jako vždy výtečný článek. ?
Trochu mne ve výčtu chybí nádobí z litého hliníku. Sám jsem si pořídil takové nádobí v Tescome (řada President) a od té doby přicházím na chuť vaření v troubě. Ale mám ho zatím jen 3/4 roku tak uvidím jak dlouho vydrží.
Miloši, litý hliník se přestal používat vzhledem k jeho toxickým vlastnostem, které se přenáší při styku s potravinami. Proto se na hliníkové nádobí dává nějaká vnější vrstva, která vyřeší dotyk s jídlem, zatímco hliníkový vnitřek skvěle vede teplo.
Miloši, hliník jako samostatný materiál pro nádobí se přestal používat vzhledem k jeho toxickým vlastnostem, které se přenáší při styku s potravinami. Proto se na hliníkové nádobí dává nějaká vnější vrstva, třeba teflon, která vyřeší dotyk s jídlem, zatímco hliníkový vnitřek skvěle vede teplo. U některého nádobí je povrch z takzvaného anodizovaného (eloxovaného) hliníku, který funguje nepřilnavě a je docela odolný, viděla jsem ho například na kempovacím nádobí, kde má význam kvůli lehkosti a snadné údržbě.
Na indukci hliníkové nádobí fungovat nebude.
Prosím, neurobíte článok ako vybrať tlakový hrniec?
Zatím ne, sama ho vůbec nepoužívám, naopak jsem ten, co jsem měla, poslala do světa.
No prima děkuji za článek ,taky si už musím koupit wok tak vzhůru do obchodu s nadějí,že vyberu opravdu ten ,,dobrý“…
Bez okolků tady hned napíšu – kupte si každý aspoň jeden kousek nádobí od Honzíka Fabini, třeba jako doplnění stávajícího nádobí. Krk dám na to, že ten kousek ani nestihnete ukládat, jak ho budete pořád používat a stane se stálým doplňkem vaší kuchyňské linky.
Sama si postupně dokupuji jednotlivé kousky, teď se těším na velký hrnec z nové kolekce, ktrerý potřebuji a na wok, který též „potřebuji“. Jinak je to báječný dárek pro naše mladé k Vánocům, svátkům, narozkám, kolaudaci kuchyně…dostanou vždy výbavu od Fabini. Úplně zírám, jak můj kluk najednou vaří a jak rád…
Doufám, že se i já sama jednou dostanu do stavu, kdy svoji původní sadu úplně nahradím nádobím Fabini.
Ahoj Flo, díky za úžasný výklad o nádobí, nemám co dodat, jen to, že máš ve všem pravdu. Mám za život třetí sadu nádobí, dříve smalt, potom nerez, na kterém vařím stále.
Důležité je též na čem se vaří, zda na plynu, nebo elektřině. S pánvemi je problém, ty měním, nechce to dávat do myčky vyjma nerezu. Uvažuji o koupi nové pánve, zaměřím se tedy asi na Fabini. Ještě jednou velké díky,Zdena
A nazor na nadobi Delimano? Jde o kombinaci mnoha materialu – smalt, ocel, vrstva s kamennými, titanovými a dalsimi sloučeninami,… dostala jsem pred lety jako darek pekac a uz mam postupne skoro celou sadu.
Mycka prozatim povrchum neskodi, povrch zvladne i dotek ostreho noze nebo vidlicky.
Jinak mam kousky od Tescomy, Orionu (priznam se, ze jejich „babickovsky“ styl nadobi se mi libi) a dokonce jeden papinak od Zepteru. Ale je pravda, ze na kazde vareni se hodi jiny kousek nadobi s jinou velikosti a povrchem a tak je dobre mit v kuchyni na vyber.
P.S. prekvapila me poznamka, ze neni dobre nechavat nektera jidla primo v panvicce – coz tedy delam a je pravda, ze povrchy panvicek po par letech skutecne nejsou to co byvaly..
Mně jen u Fabiniho zlobí, že je to vyrobené převážně v Číně. Takže opravdu české nádobí to taky není.
Co vím, tak Honza se snaží přesunout výrobu do Evropy, taky mu to v mnoha směrech úplně nevyhovuje. Bohužel zatím nikde jinde jeho představám vyhovět neuměli.
Ahoj Flo,
krásný článek 🙂 nerez nádobí je k nezaplacení. Mám 20 let sadu Zepter a neumím si představit, že bych vařila na něčem jiném.
Dobrý deň milá Flo,
tak za tento príspevok sa ti chcem osobitne a naozaj véééééľmi poďakovať. Vo vhodnejšej dobe sa ani nemohol objaviť – keďže starý riad je už okrem nerezových častí ošumtelý, rozhodli sme sa vynoviť si vybavenie kuchyne. Posledné dva týždne som blúdila po internete a snažila sa zorientovať v ponuke. Nakoniec som si už jeden typ takmer vybrala – takmer preto, lebo predsa len kdesi vo vnútri mi hlodala malá pochybnosť o tomto type. Potom prišiel tvoj článok, ktorý to len posilnil a potom som na tvojej stránke objavila riad Fabini, o ktorom som dovredy nemala ani páru. Po naštudovaní stránky ma uchvátilo všetko – základná myšlienka, prieskum trhu, filozofia firmy, spôsob komunikácie, osobnosť majiteľa ale hlavne samotný riad. Dnes idem vyplatiť objednávku, a nesmierne sa už teším na to, kedy mi dorazí balík a ja si z neho prvý krát vylovím tie krásne kúsky. Ďakujem ti ešte raz, lebo som tento super riad objavila vďaka tebe.
Moc děkuji za skvěle propracovaný článek a odborné rady.
Protože se chystám pořídit si nové nádobí, přišel mi jako na zavolanou.
Jitka
Děkuji, pěkný článek, jen bych dodal k tomu Belis, že jejich chalupářský styl se mi naopak líbí a toto nádobí opravdu vydrží;)
Pěkně napsaný článek, před nějakou dobou jsem řešil výměnu teflonové pánve a nakonec zvítězila železná pánev Pintinox s cca. 3 mm tlustým plechem. Naprostá spokojenost, má svoje specifika, musí se vypálit s olejem, to pak tvoří něco jako nepřilnavou vrstvu.
Jinak mám rád smaltované nádobí Belis řada BSE, kde je plech 2mm, černý s modrým vniřním smaltem. Dokonce mamka má jeden, který je starý minimálně 25 let a pořád dobře slouží.
Zdravím,
je to výborný článek a gratuluji k němu. Sám teď hledám novou sadu nádobí na indukci a článek mne inspiroval. Fabini se mi zdá jako dobrá volba, ALE… Ale má nýtované madla. to sice může být odolné spojení, ale když hrnec chcete objet zevnitř stěrkou tak narazíte na nýty. Když nýt není na 100% dokonale udělaný tak se za ním drží nečistoty a to je případ i Fabini. Proto hledám nádobí jako Fabini s integrovaným dnem, s nerezovou poklicí, ale svařovanými madly el. obloukem. Máty prosím nějaký tip?
Díky a gastronomii zdar,
Jan
Honzo, bohužel, o takovém nádobí v podobné cenové relaci nevím. Každá volba nádobí je otázkou kompromisu a většinou se musí z něčeho ustoupit. Ty nýty u Fabiniho jsou velmi bytelné a pevné a hodně stažené, tedy nepřijde mi, že by za nimi něco zůstávalo, ale chápu ty obavy.
Ahoj Flo,
Báječný článek. Zatím se sice dokupovat nechystám, ale brzy budu muset. Rodina se totiž rozrostla o dalšího chlapa a pokud bude za dva roky jist jako ti dva starší bratři, tak mi mé současné hrnce a pánve stačit nebudou… ???
A ještě mám dotaz? Bude dotisk knihy Hovory s řezníkem? Marně hledám a nikde nenacházím… Brzy budu vařit pro bandu hladových krků, kteří už teď volají zda bude masíčto….
Díky moc
Monika
O Fabinim jsem zatím neslyšela, takže díky. Mám kolimax, který se na rozdíl od Tescomy vyrábí u nás. Novější hrnce mají i mírku a ucha nepálí. Paráda. S nerezovou pánví jsem testovala jednou placky na sádle a ten puch jsem větrala dva dny. Nevím zda se budu pouštět do dalších pokusů. Mám ji víceméně jen na fritatu a opékání masa.
Zajímalo by mě jaký koupit cedník např. na cezení vývaru. Má někdo zkušenost? Kupuju obyčejný nerez v kuchyňských potřebách no name, dříve Tescoma. Pokaždé mi docela rychle zrezne a to se ho snažím utřít jak to jen jde. Jeden odolnější mám v sadě Joseph and Joseph, ale ten se mi mastným ničit nechce.
Dobrý den, paní Zatloukalová,
v předmětném článku o měděném nádobí Mauviel, máte zřejmě chybně napsáno, že vnitřek nádobí je pozinkovaný (správně zní „pocínovaný“) ? (hrnec z pozinkovaného ocelového plechu, vně i uvnitř, znám pouze na zavařování sklenic okurek, ovoce a pod., který byl v domácnosti mých rodičů). S pozdravem Zdeněk K.
Zdeňku, máte pravdu, opravím to, děkuju za upozornění. Některé kousky měděného nádobí jsou uvnitř pocínované, nikoli pozinkované.
Dobrý den,
můj dotaz byl smazán? Jsem profesionální kuchař a zajímalo mě Vaše doporučení na jinou značku s integrovaným dnem a bez nýtů. Namísto odpovědi je můj dotaz fuč. Že by tedy šlo jen o promo Fabini??
Děkuji,
Jan
Heleďte se, Honzo, dotazy a komentáře nemažu, pokud jsou položeny se vší slušností a s respektem k ostatním. Jen tu mám takovou vychytávku, že musím ručně schválit každý první komentář nově komentujícího čtenáře, protože jinak by byl každý článek zahlcen asi tak milionem komentářů se spamovým obsahem z celého světa. Už jsem to tu vysvětlovala mnohokrát. No a někdy mi trvá, než se tou frontou komentářů čekajících na schválení nebo na vyhození do spamového odpadkového koše prokoušu. Předpokládám, že taky asi nevaříte 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Z Vašeho článku jsem nabyla dojmu, že ze všeho vychází nejhůř nádobí s nepřilnavým povrchem, tedy i to titanové.
To mě dost zaskočilo. Mám titanové nádobí Baf, některé kousky již hodně dlouho, a spokojená jsem s nimi stále.
Co je kde špatně?
Dobrý den, jaký byste doporučila typ materiálu pro pekáč? Nebo jaký vlastníte Vy sama?
Děkuji
Ahoj,
nejsem žádná pravidelná kuchařka, často vařím rychlovky, nad kterými nepotřebuju přemýšlet. Ale pak mám dny, kdy ráda experimentuju (pomáhají mi i tvoje kuchařky s podrobnýma instrukcema – a mimochodem i mami si pochvaluje, že tam je spoustu vychytávek, o kterých dodnes nevěděla). Zrovna na zítra mám vymyšleno Pad Thai a i do budoucna uvažuju o koupení wok pánve (zatím si vždy půjčuju od rodičů).
Dlouhodobě používám titanové nádobí (zatím vypadá dobře), ale po 3 letech pravidelnějších pokusů a více či méně pozitivních výsledků jsem se rozhodla zkusit vyšší level a objednala pánev a rendlík od Fabiniho.
No, moje otázka – myslíš, že i wok pánev je nejlepší z nerezu? Mám to vymyšleno jako potenciální návrh na dárek k Vánocům, tak do té doby snad zjistim, jestli mi to na nerezu jde nebo ne 😀 Ale celkově – je používání wok pánve v něčem specifické (nemám s ní zatím moc zkušeností)? Díky
Ahoj! Díky za bezva článek. Mam dotaz a zároveň prosbu: jaké litinové nádobí (značku) byste doporučili pro začínající kuchařku-teenagerku? Dcera si zatím přeje litinovou pánev. Nějaké litinové nádobí a malou pánev máme u babičky a příležitostně ho používáme. Pánev je stará několik desítek let a je hezky „vypečená“. Báječně se na ní připravují bramboráky nebo maso. Bude mít podobné vlastnosti i nějaká levnější litinová pánev v ceně cca 500-1000kc?
Moje máma spoustu let vaří na nádobí, které dostala jako dárek a pochází od Vietnamců, falešná značka Zepter, ale je s ním naprosto spokojená 🙂 tenké stěny, ale na spoustu jídel to obě preferujeme, provedení překvapivě kvalitní, nic se nevyklá, všechno drží.
Před pár měsíci jsem se stěhovala a řešila jsem, čím si vybavit kuchyň, bezradně jsem šmejdila po internetu… Kdybych tehdy narazila na tenhle článek, moc by mi pomohl 🙂
Nakonec mám sadu nerezových hrnců z Tesca, které našla někde zahrabané babička, a jsem s ním naprosto spokojená 😀 hrnce mají odměrky, jsou přiměřeně silné, jdou na indukci, mají zaoblené okraje, ucha jsou přinýtovaná, pokličky skleněné, což se mi líbí, protože vidím dovnitř
Takže i „nekvalitní značky“ občas překvapí 🙂
Zato dluhodobě máme špatnou zkušenost s nádobím od Tescomy
Já mám v kuchyni takového nádobí, že mi rozhodně vydrží navěky 😀 . Manžel je ze mě dost nešťastný, protože mu to přijde zbytečné, ale já mám na každý kus nějaké využití. Dokonce i na takové velký hrnec, který jsem si objednala z https://www.smaltovane-nadobi-sfinx.cz/konvice-na-mleko/62/ . Původně sloužil jako konvička na mléko, ale my nemáme krávu, kterou bych mohla podojit a nalít do něj čerstvé mléko, tak do něj dávám polévku 🙂 .
Litinove nadobi nema rado prudke zmeny teploty, a maximalni teploty sporaku taky nejsou to prave – sam pouzivam max. stupen 4 ze 6 kdy se mi odparuje olej. Pouziti maximalniho vykonu u indukce ve spojeni s litinou proto povazuji za nesmysl, ktery snad ani nema cenu zminovat.
Nebylo by od věci, kdybyste kromě toho, že máte ráda výrobky od Fabiniho i uvedla, že v té jeho firmě vlastníte podíl.
Dokud jsem ten podíl měla, byla to naprosto veřejná informace, kterou do své e-mailové schránky dostali mimo jiné všichni, kdo v den publikování tohoto článku byli členy E-mailového klubu, čili asi tak 40 tisíc čtenářů.
Hezký den
Ne že by si člověk sám spoustu zde uvedených věcí neuvědomoval.. ale pod potřebou rychle zakoupit náhradu jsem asi udělal nákup který budu brzy nucen obměnit. Naštěstí je to jen jedna pánev průměr 26..
Ale pro doplnění bych ještě rád doplnil jeden požadavek, zvláště k té jedné doporučené pánvičce s nepřilnavým povrchem pro potomky co se s vařením teprve seznamují..
VYVÁŽENÍ ! Pánvička s masivním dnem průměr 24 co mám je osazena tak těžkým madlem, že, pokud není plná a zatížena skleněnou pukličkou velice lehce převrací. Pozor na to.