Pečená řepa – jak si jednoduše upéct podzimní radost

Řepa nepotřebuje být pečená, aby chutnala dobře. Vlastně si klidně může zůstat syrová – pokud se nakrájí na tenoučké plátky, snadno se tak může stát ozdobou salátů, chlebíčků i jednohubek. Taky se může uvařit ve vodě. Ale pečená řepa je ze všech možností nejlepší.

Myslím řepa pečená jen tak, ve slupce, zprudka a dlouho.

Pečení ve vysokých teplotách probouzí v řepě sladké tóny hraničící s rozkoší způsobenou karamelem. Tohle se při vaření ve vodě nestává. Logicky – vždyť vroucí voda dosahuje pouze sto stupňů, zatímco trouba umí třeba i dvaapůlkrát víc. Dost na to, aby to pečené řepě zesílilo chuť i vůni a dodalo jí to zmíněný karamelizovaný tón.

Jak se pečená řepa peče

Nebudu vás nabádat k žádným složitostem. Řepu před pečením stačí jen důkladně opláchnout a troubu důkladně rozehřát. Berte cokoli v intervalu 200-220 stupňů.

Řepě ponechte kus kořínku i malou část listů, nic zásadního před pečením neodkrajujte. Smyslem tohoto počínání je zajistit, že bulva zůstane neporušená. Jinak by z ní při pečení zbytečně unikala šťáva. Totéž platí, i když řepu vaříte.

Ten nejjednodušší způsob pečení spočívá v tom, že omytou řepu nahážete do pekáčku, zakryjete alobalem, vložíte do trouby a na hodinu až na hodinu a půl na řepu zapomenete. Ona se vám sama připomene, až začne měknout, té vůně si nelze nevšimnout.

Mám ráda, když pak ještě nechám řepu dojít půl hodiny ve vychládající troubě, přijde mi, že líp změkne a taky se po vychladnutí líp loupe. Ale to předbíhám událostem.

Zapečného pekáčku se vůbec nemusíte děsit, i když to vypadá jako jeho definitivní konec, ve skutečnosti mu stačí odmočit minutu nebo dvě v horké vodě a je znovu jako nový.

Na pečení řepy nepoužívejte teflonové vychytávky, jejich nepřilnavý povrch tuhle vysokou teplotu neunese a začne se brzy na to loupat – nebo se stane částečně přilnavým. Pokud už musíte nepřilnavé pekáčky používat, nechte si je na jednoduché lité buchty, co se pečou při 180 stupních.

Vyplatí se kvůli pár kouskům řepy rozehřívat troubu?

Jak se to vezme. Dobré moderní trouby mají skvělou izolaci, takže sice spotřebují enegii, aby se rozehřály na požadovanou teplotu, ale potom už jí odebírají jen trochu na udržení. Když nedochází k velkým tepelným ztrátám z trouby do okolí, tak se neúspornosti bát nemusíte.

Jestli však vaše trouba topí na všechny strany jako kamínka a při průchodu okolo ní máte pocit, že protipožární obleky mají něco do sebe, s izolací to nebude žádná sláva.

Pokud se obáváte, že je to i váš případ a že se vám nechce investovat do udržení vysoké teploty v troubě po dobu jedné až dvou hodin, můžete řepu péct bokem zároveň s něčím jiným, co byste stejně pekli tak jako tak.

Protože dva pekáčky se do trouby spíš nevejdou než vejdou, zabalte každý kousek řepy pevně do alobalu a rozmístěte je na rošt kolem té hlavní pečené věci. Pokud máte rozmarnou náladu, klidně před zabalením zakápněte řepu pár kapkami olivového oleje a posypte špetkou soli, nezbytné to ale není. Při tomto stylu pečení občas zkontrolujte, zda z alobalu neuniká šťáva a nekape na dno trouby, ať nemáte zbytečnou práci s čištěním a větráním.

Co s pečenou řepou

S pečenou řepou můžete naložit úplně stejně, jako byste měli řepu uvařenou. Jakmile trochu vychladne, můžete ji oloupat, nakrájet a použít do jídla. Hodí se do salátů, do pomazánek, do polévek, klidně ji můžete propašovat i do sladkého těsta.

Pokud budete mít štěstí a potkáte nejen svěží čerstvou červenou řepu, ale taky řepy jiných barev, rozhodně je namíchejte. Světlejší řepy chutnají jemněji a na talíři vypadají zajímavěji, protože je líp patrné jejich vrstvení.

O upotřebení vařené řepy jsem už psala, takže další výčet by byl jen nošením dříví do lesa. Odkážu vás proto na starší článek, kde najdete receptů rovnou deset: Červená řepa – snadné recepty, které potěší.

Ze všeho nejraději mám pečenou řepu s listovým salátem a obyčejnou salátovou zálivkou letmo ochucenou hořčičí a medem. Salát doplňuju kozím sýrem a vlašskými ořechy, s kouskem pečiva se tak stane plnohodnotným jídlem. Je to dokonalý chuťový akord, na který vlastně vůbec nepotřebujete recept, protože si ho poskládáte sami.

Moje oblíbená vychytávka v tomto salátu je vzít do zálivky místo obyčejného nebo olivového oleje slunečnicový olej lisovaný za studena. Ten má totiž výrazně oříškovou chuť, takže ještě víc posílí dojem něčeho promyšleného, noblesního, hodného zlátnoucího podzimu.

Nepleťe si ho ale s obyčejným rafinovaným slunečnicovým olejem, ten chutná spíš neutrálně.

A ještě dávkování: Na jednu porci je třeba počítat s 2-3 malými řepami nebo jednou větší.

Kdysi dávno mi jeden zkušený kuchař řekl: jídla s červenou řepou jsou na jídelním lístku nezajímavá, moc lidí si je neobjedná. Zato kozí sýr je fičák a v kuchyni se moc dlouho neohřeje. Takže spojení kozího sýra a pečené řepy vytváří restaurační hit v každém ročním období.

Když ho zkusíte doma, věřím, že se stane hitem i ve vaší kuchyni. Hlavně teď, když je červená řepa v té nejlepší kondici.