Vstupujete do své kuchyně s úsměvem na rtech, nebo se musíte dlouho přemlouvat, abyste vůbec otevřeli její dveře?
Vaříte večeře s láskou, nebo je přenecháváte nepříteli (a jejich přípravu taky)?
Zavrhli jste jednou pro vždy myšlenku, že se naučíte uvařit svíčkovou, nebo vám nedělá problémy vyzkoušet něco nového?
A hlavně – přemýšleli jste někdy o tom, proč na tom s vařením jste tak, jak jste?
Těmito otázkami začínal osobnostní test, který jsem v dobách svého spisovatelského batolecího věku připravila jako doprovodný tiskový materiál pro novináře k tehdy právě vycházející Kuchařce pro dceru.
Dodnes se vzpomínkou na tenhle kus textu bavím.
Dodnes ho mám uložený a ráda se k němu vracím.
Když jsem přemýšlela, čím vám dnes udělám radost, tak mě napadl právě on. Je to takový malý předvánoční dárek pro vás, něco pro pobavení, něco pro zasmání, něco, k čemu si můžete uvařit svařák s tím sirupem z předminulého článku a na chvíli se zastavit v předvánočním shonu.
Výsledky berte tak vážně, jak vám poryvy bránice dovolí.
Takže: Jaká jste kuchařka?
Všechno začíná v první samostatné kuchyni. Jakmile se mladá osoba ženského pohlaví poprvé ocitne ve svém vlastním bytě, z vaření už se nevykroutí. Je jedno, zda před sporákem postává sólo nebo čerstvě zamilovaná se svým vyvoleným (a hladovým) za zády.
Sice jsme v kuchyni každá jiná, ale jedno máme společné: navždy nás ovlivnila kuchyně našich maminek – a mnohokrát i jejich maminek. Znamená to tedy, že některé z nás mají výhodu jen proto, že jejich maminky byly vyhlášené kuchařky? Vůbec ne.
Naději všem, kdo prošli vzděláváním v maminčině kuchyni nepoznamenáni a s maximální možnou absencí, dává Kuchařka pro dceru, která právě vychází. (Pozn. ze současnosti: tehdy se psal rok 2007). Není to jen další sbírka receptů, ale osobní výpověď té, která toho doma v kuchyni také příliš nepochytila a svedla se svými hrnci a vařečkami nelítostný boj.
Nečekejte snadné recepty plné vychytávek z lahůdkářství, rychlé chvaty s drahými surovinami nebo ztřeštěné nápady pro prázdnou lednici a pět minut, které zbývají do zasednutí ke stolu. Knížka vás osloví, jen pokud se chcete naučit uvařit dobrý guláš, skvěle upéct obyčejné kuře a časem třeba i vyrobit dort k narozeninám. Dokáže vás přesvědčit, že všechno tohle zvládnete napoprvé (ano, i svíčkovou) a že špagety s kečupem patří minulosti. Provede vás vaší kuchyní tak, jak by to udělala vaše maminka, kdyby na to měla čas a nebo příslušné vlohy.
Zpátky k úvodním otázkám – jak že jste na tom s vařením? Stojíte o poodhalení některých temných stránek vaší kuchařské duše? Následující test vám pomůže. Vezměte si k ruce tužku, papír a hrnek s něčím dobrým k pití, začínáme.
U každé otázky si poznamenejte písmeno odpovědi, která je nejbližší vašemu stylu vaření. Až projdete všech deset otázek, podle tabulky si spočítejte dosažené body.
1. Je večer, čas přípravy večeře. Co uděláte ze všeho nejdřív?
a. Zavoláte kamarádce, postěžujete si, popovídáte a k večeři si dáte párky, instantní polívku nebo chleba s máslem.
b. Zavoláte mamince o radu a doufáte, že vás stejně vyzve, abyste si k ní došli pro kastrůlek s jídlem.
c. Večeři jste naplánovali už den předem nebo nejpozději dnes dopoledne a nákup obstarali po cestě z práce, takže si jen oblíknete zástěru a jdete na věc.
d. Vzpomenete si na jeden ze svých oblíbených vyzkoušených receptů a ten zrealizujete. Koneckonců příslušné suroviny máte stále při ruce nebo v mrazáku.
2. Podle čeho vaříte nejčastěji?
a. Podle své ohmatané, letité a spolehlivé kuchařky.
b. Podle nálady. Někdy na základě přání zbytku rodiny, někdy podle své chuti, někdy podle kuchařky a občas podle časopisu o vaření nebo internetu.
c. Podle svých zápisků, které vám nadiktovala maminka nebo které jste si opsali z jejích zdrojů.
d. Po paměti nebo z nejroztodivnějších útržků s ručně psanými recepty, které jste nasbírali po kamarádkách (a že jich je!).
3. Jak často kupujete potraviny?
a. Nenakupuji, dělá to za mne někdo jiný (a navíc mám přísun domácích surovin).
b. Do obchodu jezdím o víkendu, kupuju na celý týden dopředu. Polovinu věcí uskladním v mrazáku a koupím také dost trvanlivých potravin, takže mám vyřešené vaření na celý týden.
c. Do obchodu chodím 2-3x týdně, abych měla při ruce dostatek čerstvých potravin a pečiva. Některé věci ale ukládám na delší dobu do mrazáku, například maso, abych nemusela tak často k řezníkovi.
d. V podstatě každý den (po cestě z práce). Doma skoro žádné zásoby nemám, takže musím koupit aspoň to, co je potřeba na večeři.
4. Když vaříte podle nového receptu, očekáváte úspěch?
a. Po pravdě řečeno ano, ale mám strach, že se něco v průběhu přípravy pokazí.
b. Ne. Vaření podle nového nevyzkoušeného receptu je čirý hazard se surovinami. Ještě nikdy se mi nepodařilo dosáhnout takového výsledku, jaký jsem očekávala nebo jaký byl na fotografii.
c. Ano. Už podle receptu poznám, jestli se jídlo z něj dá uvařit nebo jestli se mě někdo pokouší mystifikovat. Recept jen letmo skouknu, nechám se jím inspirovat, ale postup, výběr a množství surovin si uspořádám podle sebe.
d. Ano. Pokud to snad někdy vypadá, že se jídlo při vaření chová jinak, než by mělo, postup upravím podle potřeby a výsledek zachráním.
5. Jak často zkoušíte nové věci?
a. Pořád. Stálic na domácím jídelním lísku mám velmi málo. Vařím podle momentální nabídky sezónních surovin, ať už je to cokoli, a neváhám kvůli nim hledat recept nebo ho dokonce vymyslet.
b. Vyjímečně, jen když mi někdo důrazně doporučí svůj vyzkoušený, úžasný a jedinečný recept a důsledně mi popíše jeho přípravu v kuchyni.
c. Docela často, ráda zkouším nové recepty od kamarádek a s chutí vařím nevyzkoušené věci podle kuchařek a časopisů.
d. Nikdy. Jsem ráda, že zvládám uvařit pár základních jídel a na další rozšiřování repertoáru nemám chuť ani čas.
6. Co vás na novém receptu nejvíc láká k vyzkoušení?
a. Suroviny
b. Fotografie
c. Zajímavý fígl v postupu, který ještě neznám
d. Snadnost postupu nebo doporučení kamarádky
7. Dělíte se o svou kuchyň?
a. Ochotně a kdykoli
b. Nerada, jen když není vyhnutí a někdo mě odstrčí od sporáku
c. Když za mě někdo uvaří, tak ano, jinak ji ale považuji za svoje království
d. To nepřipadá v úvahu
8. Právě jste položili základ dnešní večeře a hrnec teď trůní na sporáku. Co vám proběhne hlavou, než se jídlo dovaří?
a. Voní to báječně, už se těším na výsledek.
b. Konečně se večeře vaří, můžu jít splnit ještě další povinnosti.
c. Snad to dobře dopadne.
d. To jsem sama zvědavá, co z toho bude.
9. Dostanou se do vaší kuchyně neznámé a nevyzkoušené suroviny?
a. Vyjímečně si je sama koupím, ale potom většinou stejně nevím, co s nimi
b. Občas, když mi je někdo přinese k vyzkoušení
c. Nemají odkud.
d. Ano, když mám náladu, ráda zkouším nové věci a vyhledávám si kvůli nim zajímavé recepty
10. Co to znamená blanšírovat zeleninu?
a. Nemám nejmenší tušení
b. Pomalu ji vařit v olivovém oleji
c. Krátce ji povařit v osolené vodě, slít a propláchnout studenou vodou
d. Pomalu ji vařit v osolené vodě, aby voda příliš nevřela
Nyní si můžete test vyhodnotit a zjistit, jaká jste kuchařka.
Vyhodnocení testu
| Bodovací tabulka | ||||||||||
| Otázka | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| A | 1 | 2 | 1 | 1 | 3 | 3 | 0 | 2 | 2 | 0 |
| B | 0 | 3 | 2 | 0 | 1 | 0 | 2 | 3 | 1 | 2 |
| C | 3 | 0 | 3 | 3 | 2 | 2 | 1 | 1 | 0 | 3 |
| D | 2 | 1 | 0 | 2 | 0 | 1 | 3 | 0 | 3 | 1 |
0-7 bodů
Nezoufejte nad svými nekuchařskými sklony, máme pro vás dobrou zprávu! Nic není předem ztraceno, také z vás může být skvělá a opěvovaná kuchařka. Postupujte od snadných věcí ke složitějším, poslouchejte rady známých, a ze všeho nejdřív se naučte upéct kuře a uvařit guláš (třeba právě podle Kuchařky pro dceru). Koukněte se u kamarádky na video s Jamie Oliverem nebo Nigellou Lawson a dívejte se, jak vaří. Pokud vás někdo může naladit správným směrem, tak jsou to oni!
8-15 bodů
Výborně! Pár kuchařských úspěchů už máte za sebou, tak proč hned myslet na to, co se vám kdy nepovedlo? Přestaňte pátrat po nových druzích instantních polévek a raději se přibližte k regálu s ovocem a zeleninou, ty vás dokáží inspirovat mnohem lépe. Vezměte do ruky svoji oblíbenou kuchařku a zapátrejte, jak by se dala trocha zeleniny vpašovat do večeře, vaše kuchyně rázem dostane novou, lepší a jedlejší image. Časem se odhodlejte také k objevování nových kousků masa a ryb. Skoro vám závidíme, kolik chutných překvapení na vás ještě čeká!
16-23 bodů
Nechávat si mluvit do vaření opravdu nepotřebujete. Základní repertoár zvládáte na jedničku s hvězdičkou a někdy už možná máte pocit, že vaření zavání nudou a povinností. Nebojte se proto experimentovat, jste tak zdatná kuchařka, že případný neúspěch snadno zamaskujete! Zkoušejte nové techniky, nové postupy, nové suroviny, překvapíte nejen sebe, ale jistě i někoho dalšího.
24-30 bodů
Jste báječná kuchařka, která přivede na svět vše, co si zamane. Pětichodový sváteční oběd není výjimkou. Klidně byste si z fleku mohla otevřít kuchařskou školu. Ale ruku na srdce – jak je na tom vaše dcera?
Konec vysílání z archivu Kuchařky pro dceru.
Protože to dnes bylo spíš v humorném a odlehčeném duchu, klidně mi v komentářích napište, jaká byla vaše největší kuchařská katastrofa. Ať navzájem víme, že ani o Vánocích, ani kdykoli jindy během roku v tom nejsme sami.
Jejda tak prý jsem báječná kuchařka, to zvedne sebevědomí 🙂 ale pořád mám hodně co dohánět.. I když je pravda, že maminka ke mně už chodí na radu.. Dcera je ještě moc malá, maximálně si všimne, že mám nový krásný nůž a že mi pomůže sníst ty vyloupané ořechy, zamíchat těsto a olízat vařečku :-). Nebo obrat maso do polívky, ale to mi toho do polévky moc nezbyde..
Největší katastrofa.. Nějak si nevzpomínám, asi připálené řízky pro návštěvu..:-)
Hanko, jásám tady nad větou „… maminka ke mně už chodí na radu.“ To je super, ne? 🙂
Milá Flo, vyšlo mi 23 bodů, takže to se mnou není tak zlé:-)
Největší kuchařský průšvih se stal už kdysi dávno – na Velikonční pondělí jsem měla hotovou svíčkovou. Vše nachystané, ctrony nakrájené na kolečka… ale říkala jsem si, že omáčka by chtěla trošku dokyselit . Citron už jsem neměla, kápla jsem tedy trochu citronky… Ale po ochutnání jsem byla blízko mdlobám – dcery si do citronky rozmíchaly voňavku na kluky… K obědu bylo maso a knedlíky:-)
Přeji krásný adventní den a zítřejší akce ať přinese mnoho radosti!
😀 to tedy naštve …
Teda! 🙂
25 bodů!? Jak jsem to proboha udělala? Fakt jsem nepodváděla! Sama sebe pořád vidím jako kuchařskou začátečnici a podle testu bych měla být báječná kuchařka… Jsem v takovém příjemném šoku. A nějaká katastrofa… Byla to bábovka s velkým počtem vajec, nevím, jak se mi to povedlo, vajíčka se spíš začala péct, vybublala z formy, zašpinila celou troubu a navíc to chutnalo fakt jak pečená vajíčka. Nějaká vanilka, mouka, nebo jiné chutě, nic cítit nebylo.
Lenko, gratulace k výsledku a ještě dotaz: co to bylo za recept, prosím tě?
Jo… To kdybych věděla, v naštvání jsem ho vyhodila s tím, že do toho už nikdy nepůjdu 🙁 Jen si vybavuju, že tam snad byly čtyři vejce, tak jsem je tam dala a bylo zaděláno na katastrofu. Od té doby při větším monožství vajec dělám sníh, který zapracovávám k těstu zvlášť a zatím (ťukám na dřevo) se podobná věc neopakovala. Škoda, že mi to tenkrát nikdo neporadila a musela jsem si na to přijít sama srovnáním receptů. Ušetřila bych si ten pláč. Ale i chybami se člověk učí, takže už to neberu nijak katastroficky. Spíš jako důvod k zasmání se.
Dopadla jsem k mému překvapení dobře.Nepovažuji se za úplného břídila, ale za super kuchařku taky ne.
Můj maxi úspěch: chlupatá knedlíková úplně rozvařená Něco.
:-))) Skvělý název pro nezapomenutelné jídlo!
Jo. A zapomněla jsem napsat, že opravdu dobrý kuchař je můj 23-letý syn, který velmi rád experimentuje a já jsem tak zasvěcovaná do různých kuchyní, chutí a ingrediencí.
18b … to taky jde. A průšvih? Možná přesolená (jakože hodně) vajíčková pomazánka pro celý tábor 🙂 Už nevím, jak to dopadlo, resp. co bylo místo toho 🙂
Udělala jsi ještě jednu dávku pomazánky a smíchala to? Nebo se jednalo o tábor pro 300 dětí a jen vaření vajec by zabralo tři dny?
Výborný test 🙂 Kdybych ho dělala v roce 2007, tak bych asi skončila v té první (málobodové kategorii), ale díky Kuchařce pro dceru (knížce) a tvojí prázdninové výzvě jsem se vyšvihla v tomhle testu nejvýše 😀
DÍKY!
A „nejhoršíL neúspěch – stále znovu a znovu neumím udělat dobré ovocné knedlíky tak jako dělá maminka mého muže. A taky jsem jednou udělala místo svíčkové spíše mrkvovou omáčku – byla chutná, ale nebyla to svíčková 🙂
Veroniko, tak to mě těší 🙂 (ta kuchařka, ne ty knedlíky!)
Nazdar Flo, podle bodů je to nyní se mnou docela dobré (27b.). Můj nejhorší počin: maminka mne k vaření skoro nepouštěla., takže můj první pokus po vstupu do vlastního bytu byl pokus o bramborové knedlíky. V předpise stálo, že se k bramborům přidá dostatečné množství mouky. Žádné další upřesnění. Po poradě s manželem jsme vypracoval větší množství těsta, rozdělili jsme ho na tři díly a do každé třetiny jsme dali (postupně) jiné množství mouky. První třetina se téměř úplně rozvařila, druhou by se dalo střílet prakem na nějaký středověký hrad místo kameny, no a ta třetí třetina se pak i docela dala jíst.
Se srdečným pozdravem Zdenka
Zdenko, jojo, to jsou ty vtipné recepty pro zkušené dcérenky. Vymyslela jsi to parádně, úplný vědecký experiment. Přiznám se, že jsem v podobné situaci byla mnohokrát a řešila to velmi podobně.
26 bodů – super
Můj průšvih? Když jse se vdala, vařit jsem neuměla. Učila mne tchyně mimo jiné přírodní kotlety. Muž vždy ochutnal a na dotaz odpověděl, že babička to dělá jinak. Přitom jsem vařila přesně podle ní. Jednou ale těsně před doděláním se mi syn pokakal a než jsem jej přebalila, tak se maso trochu chytlo… ne moc, honem jsem se to snažila napravit…., muž přišel z práce, ochutnal a vítězoslavně prohlásil „už to máš jako mamka“. Jo tchyně m i zapoměla sdělit, že vždy se skoro do něšeho zabere, trochu se jí to nechtěně chytne…. no a jak pak někdo kdo to dělá přesně podle popisu tam má dostat tu trochu nachytlou chut?
Ha! To je krásný 🙂
Zvládla jsem to na 18bodů. Myslím si, že to odpovídá mým schopnostem.
Nejhorší jídlo?- Ovocné tvarohové knedlíky: nedalo se to jíst.
Iveto, ale teď jsi tady a brzo z toho bude plný počet a dokonalé tvarohové knedlíky k tomu.
25 bodů mě potěšilo.Velmi mě pobavila ovoňená svíčková/nic ve zlém/.Jelikož vařím asi 7litrů omáčky,
asi by mě jeblo.No,jsou horší věci.Jako mladá jsem
jednou zadělala na vánočky,hned ze čtyř kilo mouky
a použila instantní droždí.Ve čtyři ráno leželo jako
„mrcha“.Ráno v 8 taktéž.Chtělo se mně brečet.
Nevzdala jsem to a zapracovala znova čerstvé droždí.
Vyšlo to.Od té doby instantní droždí u mě nemá šanci.
Broňo, taky jsem ti představila těch 7 litrů voňavé omáčky a zase jsem toho rychle musela nechat. To by teda bylo něco.
21 bodů, to potěšilo 🙂 … Myslím, že asi největší zásek, který ale dopadl dobře, se mi povedl na kynutých knedlících pro 25 lidí (občas vařím na skautských kurzech či táborech pro 20 – 50 lidí, obvykle na kamnech, pod která se musí hezky poeticky cpát dřevo, někdy i na kamnech, které jsem si týden před tím stavěla :). Ale zpět ke knedlíkům, bylo to již po týdnu vaření, kdy už trochu docházeli síly, hrdě jsem si přečetla poměr surovin, mouky, mléka atd. a zjistila jsem, že dávku je třeba vynásobit 4x, nahlas jsem si přeříkávala 1 dl krát 4, to jsou 4 litry………..no….omyl mi došel až po té, co jsem udělal kvásek a spolu s mlékem jsem přilévala k mouce (cca po druhém litru). Nastala panika spojená s odléváním mléka a tudíž i kvásku, dosypávání mouky a přidávání dalšího a dalšího droždí….. nakonec bylo těsto zaděláno, u kamen kynulo jak „hrnečku vař“. Shrnuto a podtrženo, těsto bylo dobré, jen kynulo a kynulo i při práci (už nikdy nebudu knedlíky pro tolik lidí plnit malinami). Při odklopení hrnce při otáčení jsem zjistila, že mám v hrnci co do velikosti takové malé míče. Knedlíky se dávali do dvojice a do malé ešusu se nevešli 🙂 Děti pak maminkám říkali, že si nutně musí vzít recept na nejlepší knedlíky…Raději jsem moc nevysvětlovala, že jen slečna kuchařka neumí počítat…Dita
Podobné táborové kousky znám taky 😉 I když já mám spíš zážitek z jedné víkendové akce, kde se také vařilo na kamnech. Měli jsme hotovou gulášovku a přemýšleli jsme, kam ji umístíme, aby se už na kamnech nevařila, ale spíš jen tak hřála, aby zůstala teplá. Tak nás napadlo, že nahoře jak je průduch ke komínu, je malá plocha, kam se ten hrnec s polévkou vejde, bude to hřát, zkrátka paráda. Kluci se nabídli, že nám to tam zvednou a co čert nechtěl – jednomu se z ruky vysmeklo ucho hrnce, část gulášovky se rozlila po plátech… Co budu říkat – dýmu jak v pekle, větrání doprovázel zpěv „poslední gulášovka vzplála“ 😀 Děti pak doma vyprávěly, že na víkendovce hořelo. 🙂
Koukám že zatím tu s naprostou převahou vedou veselé kuchařské táborové historky 🙂
Ahoj, já musím říct, že jsem opravdu pobavena a ještě víc můj partner. Páč ještě než jsem si sedla k internetu, ohřála jsem dětem párek k večeři a nalila si skleničku ciza no a zbytek je výsledek testu. Také jsem prý dobrá kuchařka, ale děti by asi mluvili jinak. Každopádně jsem zase o trošku veselejší a to je celá podstata vaření
mějte se Katka
ještě jsem nedodala kulinářský zážitek. Bylo mi zhruba 19let a zrovna jsem se rozhodla připravit lahodný nápoj na vánoce ze salka. Salko jsem dala na kamna a zavolala kamarádka že jedeme nakupovat no a salko se vařilo tak dlouho, až bouchlo a museli jsme malovat celou kuchyň….) takže bylo opravdu veselo
No, pěkný dáreček k Vánocům to asi byl 🙂
Opravdu srdečně se divím, jak jsem přišla k takovému výsledku (23)! Já si spíš připadám jako nemehlo. Vaření jsem vždy brala spíš jako nutnost, jistě že i s trochou radosti, kdyz strávníkům chutnalo.
Průšvihů bylo jistě povícero. Docela zajímavé bylo zpopelněné kuře. Peklo se od soboty odpoledne do příštího rána. Ani to moc nepáchlo!
Dokonalá kremace. Znatelné byly jen dlouhé stehenní kosti, jinak šedivý popel, jen nasypat do urny.
První bramborové knedlíky! Ten mindrák mi vydržel do nedávna. Když jsem lovila rozvařené oslizlé kousky z hrnce, u stolu čekal můj nejdražší a sestra s manželem – ta hanba!
Kolik ještě malérů člověka čeká?
Libuše L.
Libuško, teď už jsi tady, tak snad se maléry postupně eliminují. Recept na bramborové knedlíky stačí vyhledat zde na webu, myslím, že ho zvládneš na jedničku.
A ještě mi prozraď, na to kuře jsi zapomněla nebo jak se to stalo?
já dostala za úkol jako školou povinná udělat buřtguláš, když nebyla mamka doma – no viděla jsem ji ho zahušťovat několikrát, ale stejně jsem to neodhadla, stála v něm naběračka a nedalo se to jíst! A katastrofy mě občas neminou i teď, ale to se poddá, většinou mě manžel chválí 😀
Ale tak třeba se dal krájet a položit na chleba…? 🙂
Páni, 26 bodů, to jsem ani nečekala. A to jsem se při odpovědích fakt nedělala lepší, než ve skutečnosti jsem. U mě je to totiž jak kdy. Někdy ráda strávím v kuchyni pomalu celý den, jindy nemám náladu ani ohřát ten párek :-).
A největší průšvih? Vyloženě katastrofu si žádnou nevybavuju, spíš škody menšího rozsahu, jako že třeba dvoubarevný pudink pro několik lidí jsem omylem osolila nebo se mi nějak nepovedla správně zpracovat plátková želatina do krému dortu, takže jsme ho z formy vyjídali lžičkou. Ale co mi rád manžel občas připomene jako jednu z nepovedených věcí, jsou jedny moje česnekové brambory, kdysi dávno. Byla jsem zvyklá na mdlý čínský česnek, že se ho musí dát hodně. Jenže tenkrát jsem zrovna měla český, pořádně silný. A nešetřila jsem s ním. Ty brambory se skoro nedaly jíst, ale byli jsme stateční a snědli je :-))
V podobné česnekové verzi znám jen dobře ochucená žabí stehýnka, ale tam to musela být záškodnická činnost ze strany kuchaře 🙂 Můj muž pak ještě dva dny pouštěl česnekové aroma i skrz kůži. Když zážitek, tak zážitek.
Tak to jsem se pobavila. Vyšlo mi 23, jsem spokojená. Mám ještě rezervu, můžu se zlepšovat. A to taky budu!
A zážitek – na ten v nadcházející vánoční čas vzpomínám. Byl to můj první bramborový salát. Všechny suroviny vzorně připraveny, krásně úhledně pokrájeny a pak přišla osudová chvíle zamíchání a vznikla z toho místo salátu hmota – podobná hrubé bramborové kaši… O letošních Vánocích to bude 50 let a vzpomínka mi zůstala.
Vánoční zážitky jsou nejlepší! Díky, že dáváš naději jiným, že v tom třeba nejsou sami a že na to budou jednou vzpomínat s nevětší láskou a milým úsměvem, i když je jim zrovna do pláče.
Tak mě vyšlo 25 bodů,cením si toho,ale mé kuchařské začátky nebyly nic moc,tak třeba když jsem vařila poprvé bramborové knedlíky,tak jsem je prostě nenašla,protože se rozvařily,ale život mě naučil,teď už se tomu jen zasměji,ale tenkrát mi bylo do pláče.
Jo, bramborový knedlík je důvodem pro mnoho slziček. Ale dá se na něj vyzrát, je třeba neztrácet naději a zkoušet, přesně jak píšeš.
PŘI PŘEČTENÍ A ODPOVĚDI NA OTÁZKY JSME SE NASMÁLI.DĚDA ODPOVÍDAL.UŽ ZNÁ MÉ SCHOPNOSTI A TAK JSEM DOPADLA DOBŘE.A PRŮŠVIH V KUCHYNI,TO JE UŽ DÁVNO.BYLA JSEM ČERSTVĚ VDANÁ A MŮJ MILÁČEK CHTĚK ČESKOU KLASIKU.VŠECHNO DOPADLO DOBŘE AŽ NA KNEDLÍKY.NEDALA JSEM DROŽDÍ. ALE I CHLEBA K MASU A ZELÍ CHUTNÁ DOBŘE.NO A TEĎ KDYŽ JDEME NAKUPOVAT TAK DĚDA PŘIPOMÍNÁ,NEZAPOMEŇ DROŽDÍ.ZDRAVÍM VŠECHNY JITKA A DĚDA
JEŠTĚ JSEM NENAPSALA O TÉ PÁTEČNÍ NÁVŠTĚTĚ V KLOKÁNKU.DO PRAHY TO MÁME DALEKO.NO ALE UŽ JSME POZVANÍ NA VÁNOČNÍ BESÍDKU DO DĚTSKÉHO DOMOV TADY NEDALEKO OD NÁS.TAKY TAM NOSÍME DOBROTY.KRÁSNĚ SI TU NÁVŠTĚVU UŽIJ.JÁ SI JÍ TAKÉ UŽÍVÁM JITKA
Jitko, jsi milá, děkuju ti za podporu potřebných.
Děda se pomalu na tomto webu stává legendou, musí to být veselá kopa!
26 bodů mě opravdu potěšilo 🙂 dceru sice nemám, ale i kluci se rádi do vaření zapojí. Moje největší katastrofa byla poměrně nedávno. Pekla jsem do školy pro syna linecké cukroví a zapomněla jsem tam dát vajíčko a cukr. No byl doma zrovna šrumec, ale naštěstí jsme si to uvědomila v čas a zadělal nové 🙂 To původní se opravdu nedalo jíst.
Co ti z původního receptu zbylo? Jen máslo a mouka? 🙂
Tak mi vyšlo,že jsem báječná kuchařka !To mi udělalo radost ale stále se mám co učit.A průšvih byl,když jsem ještě za svobodna chtěla mému nastávajícímu uvařit cibulovou omáčku.Udělala jsem jíšku a pak jsem ředila a ředila …až z toho bylo cosi a bylo toho asi 3l .Dceru bohužel nemám,ale jeden ze synů vaří dobře.Ale mám 11 letou vnučku
a právě o víkendu sama dělala bramborovou kaši a byla výborná!! Ale ta kuchyň….!
Všechny vás zdraví babi Martina
Zvláštní je, že všechny kuchařské začátky jsou doprovázeny pořádným nepořádkem. Třeba by se to dalo nějak věděcky zdůvodnit 🙂
21 bodů, asi to odpovídá:)
Jednou jsem do něčeho na sporáku přilila víno a čekala jsem, až se všechen alkohol odpaří. Čekala, čekala… až se najednou ozvala rána, výbuch jako z děla… a bylo vymalováno:))
Ufff!
22 bodů mi vyšlo. Řekla bych že je to dost dobrý výsledek. Popravdě už se nemůžu dočkat, až se osamostatním a budu mít svou vlastní kuchyň. Jinak Ježíšek už objednal 5. vydání kuchařky pro dceru a dopolední kuchařku pro dceru, nemůžu se dočkat až je pod stromečkem rozbalím. Velmi pěkný článek. Čekala jsem sice nějaké povídání a pak recept, ale tohle se mi velmi líbí.
Ježíšek je teda hodný! Tak ať se ti knížka líbí a dobře se ti podle ní vaří! Flo.
Tak dodatečně – vychází mi 23 bodu, takže mám co dohánět, českou kuchyni se budu učit do konce života a navíc mám smolu, manžel má nejraději to co vařila maminka
doma a k všemu novému se se staví odmítavě, ještě než to dostane na stůl…
No a největší průšvih – snad když jsem si koupila novou formu na pečení korpusu s odnimatelným dnem a taky zkoušela nový recept s jablkovou náplni. To jsem opravdu nevěděla jak mám tu vytékající šťávu z formy rychle zastavit. Dnes již nevím jak to nakonec dopadlo, vím však jistě, že jsem na ten recept již nikdy nesáhla… Možno jsem měla štěstí, že manžel má rád jenom čerstvé jablíčka, protože se jinak vitamíny v nich ničí, a tak se na dort již od samého začátku netěšil a nehledal kde je jeho konec.
Mariko, neboj, já myslím, že ho jednou dokážeš přilákat na svou stranu (a stravu). Vydrž a nevzdávej to. Stůj si za svým, já pevně věřím, že ti v tom tento web může být velkou oporou. Nejsi ani první, ani poslední, kdo má tenhle problém, a věř mi, že se to dá postupně překonat a že pochvaly budou. Udělám pro to maximum. Flo.
Jé, to mi připomnělo mou katastrofu! Nebyl to žádný výbuch, tak jsem na nic nemohla přijít, ale myslím, že kvalifikací to projde: dělala jsem „kavárenský jablečný koláč“ podle Flo a nevšimla si, že se mi nedovřela dortová forma, nebo že to prostě dostatečně netěsní na takový recept (mám pocit, že normálně to dělám v remoskové – už dlouho nebyl). Zalila jsem to podle návodu smetanou, šoupla do trouby, a jak se to peklo, smetana prosakovala dolů a tekla škvírou u dna formy na dno trouby… a tam se připékala. Dalo to několik čištění, než to přišlo dolů!
🙂
Jo, vlastně podstatný detail: přetekla mi nejdřív přes okraj koláče, tím to celé začalo!
Spravedlivých 22 bodů… ach, tak o dva bodíčky mít víc… :).
Ne, ne, ne… jsem opravdu ráda, že se mám stále co učit, přiučit… a pak nedočkavě předložit… :).
Kdysi, kdysi, v začátcích mé „kariéry“ v kuchyni, usmyslela jsem si, že zvládnu „sachr“… vyšel z toho rozpláclý „Říp“… Bylo to sice jedlé, ale nevzhledné…
Prosím tě, jak vypadá rozpláclý Říp? Nějak si ten tvar nemůžu představit, buď vidím placku, nebo Říp, ale kombinace obou…? :-)))
Zdravím, mě vyšlo, že jsem zdatná kuchařka 🙂 taky dobrý 🙂
Dobrý!
Krásných 25 bodů 🙂 Moje dcery by na tom byly asi podobně, obě jsou skvělé kuchařky. Holt, co se v mládí naučíš….;-) Já jsem totiž na ně praktikovala stejnou výukovou metodu, jako moje maminka (i táta – skvělý amatérský kuchař) na mě. od mala jsem byla vedená pomáhat při vaření a pečení, z počátku pokyny “ podej, přines, zamíchej, oloupej,…i s účastí na nákupech, hlavně u řezníka, tam se tenkrát stály fronty ještě před otvíračkou, ve 13 jsem vařila každé prázdniny. Ráno ležel na stole lístek, v ledničce základní surovina s pokynem co to je (např. hovězí zadní, kuřecí stehna, sekaná,….) a kuchařky v knihovničce…. Nejvíc mi byla v začátcích rádcem ta „Vaříme zdravě, chutně, hospodárně“ Táta mě občas bral sebou na ryby a co jsme nalovili, musela jsem s ním i zpracovat včetně zabití, vykuchání, porcování a kuchyňské úpravy. Vlastně jsem se ani nijak nebránila až na pubertální záchvaty typu: Proč já??!! Ale vaření mě vlasně bavilo a baví do dnes.
Vdávala jsem se velice mladá, hned v 18 letech, ale vařit se ode mne učila moje tchýně i švagrová a to je dodatečná poklona mým rodičům.
Jen ty knedlíky…..doma to byla výsada maminky a jako novomanželka jsem se do nich pustila naprosto sebejistě, že na tom přece nic není, vypracovat těsto, vykynout a uvařit…joooo, letěly do koše pečlivě zabalené v novinách, aby si toho mužíček náhodou nevšiml. Tenkrát to zachránil kupovaný knedlík z blízké prodejny polotovarů 😉
Daleko horší průšvih se mi stal před pár lety – dostali jsme domácí zabíjačku, já dala do trouby zapéct jelitový prejt a odkráčela věšet prádlo na terasu, po příchodu se mi zdál prejt nějaký takový suchý, tak jsem usoudila, že ho trošku promastím, sádlo jsem doma zrovna neměla, tak jsem ve špajzu chytla po lahvi s olejem, bez rozmyslu trošinku nalila a ……..byl to ocet!!! NO, jíst se to fakt nedalo…. a manžel se po návratu marně pídil po své oblíbené pochoutce 😀
Páni! Krásný příběh ze života. Díky.
Divné, chlap co získá 25 bodů. Je to ještě chlap? 😀 Dcera zatím nic, je jí teprve 5 let. Hezky jsem se pobavil u čtení, díky!
Bodový výsledek mne ale poněkud zaskočil. Ale je fakt, že se v bytě víc oháním vařečkou než vrtačkou… :)))
Lukáši, gratuluju!
Někdy je ta vařečka přece jen bezpečnější nástroj 🙂
Ahoj Flo tak mi vyšlo 24 bodů což je fajn. Celkem mě mé vaření a pečení baví a proč taky ne když mám doma 7 strávníků. Bohužel nemám žádnou dceru,ale pro recepty si ke mě chodí mé sestry,maminka a teď i má neteř, té jsem dokonce k jejím narozeninám věnovala sešit s recepty které jsem sama vyzkoušela.No a problém jsem měla hned po svatbě, vařila jsem bramborové knedlíky dle receptu z časopisu a vylezli mi z toho pinpongové míčky.
Alenko, krásný výsledek, jsi šikovná.
Tak největší kuchařská katastrofa? Katastrofou bych to nenazývala, ale když potřebujete roztopit čokoládu a svět Vám zatají, že se to musí ve vodní lázni…… Toho červeného kastrolku mi je líto ještě teď 😀 Čokoláda naprosto skvěle splnila funkci lepícího téru a odstranit by šla pouze za pomocí kovového kartáče na ploty… 😀
Och…
Nám se kdysi vlastně ve věku ještě dětském povedla podobná věc s karamelem…
Ten ale naštěstí šel z kastrolku vylámat jak led. Cucaly jsme tehdy nahořklý karamel aspoň týden.
16 bodů, ty jo! Pomaličku mě začíná bavit motata se v kuchyni. Minulý týden jsem se po x letech vrhla na svíčkovou podle tvého receptu. Masu se nedalo nic moc vytknout, ale v omáčce bylo hodně zeleniny. I když chuťově ušla. Hned jsem si k receptu dopsala poznámku. Vaření s tebou za zády je zábava 🙂
Držím ti palce, ať to bod po bodu vytáhneš až na nejvyšší příčku!
Úspěšných 23 bodů, jsem spokojená. Největší kuchyňskou katastrofu jsem si uvařila když mi bylo 13 a vařila jsme na oběd špagety pro celý tábor. Tak jsem vzala špagety pro 30 holek a šupla jsem je do studené vody. Na oběd byla kaše… ???? U nás doma totiž těstoviny vždycky věřil brácha a já jsem měla na starosti buchty. Ale na to jsem byla dobrá, pekla jsem co se dalo, kynuté, lité těsto i štrůdl, ale moje specialita byla tvarohová bábovka. Dneska špagety dělám jak pravá Italka aleosledně se mi moje tvarohová bábovka zdrcla.
Leni, hezký! Špagetovou kaši má za sebou myslím hodně z nás, i když, pravda, asi ne pro celý tábor 🙂
Zdrclá bábovka je často důsledek studených surovin z lednice, je třeba je nechat nejdřív vytemperovat na kuchyňské lince.
Dobrý den,
dobrý nápad vystavit vysvědčení. Nějakou krásu (myslím oběd,večeři )místo kalendáře by se hodil dát do kuchyni.
.Ahoj Danuše
Bezva nápad 🙂
Tak do vaření si prý nemám nechat mluvit 🙂 jsem spokojená s výsledkem !!
Zajímavé je, že si na žádné nepovedené jídlo nemohu vzpomenout, ne že by se mi vždy vše povedlo, ale fat si nic nevybavím. Ale něco přece jenom, nejde o výsledek jídla, ale o průběh vaření. Bylo to na táboře, polní kuchyně … horko …. bez ledničky v táboře 40 dětí. Vařila jsem polévku z masa, když jsem zaslechla „jde sem hygiena“. Popadla jsem ten obrovský hrnec a utíkala s ním – prostě ho někam schovat. Kam jinam v přírodě, než že do vysoké trávy a pak lážo plážo za paní hygieničkou, povyprávět o prkýnkách na co které používám atd… Když paní z hygieny odešly, rozběhla jsem se pro hrnec s rozvařenou polévkou. Nemohla jsem ho najít, trvalo to hodně dlouho, ta tráva byla prostě vysoká a já v tom „stresu“ zapomněla, do kterých míst jsem ho schovala. Nakonec se hrnec našel, polévka sedovařila, byla dobrá a žádné dítě po ní neonemocnělo 🙂 🙂
P.S. … snad to teď nečte někdo z hygieny 🙂 🙂 🙂
tzv. „zapomenutá polévka“ 🙂
Tak mne vychádza 22 bodov. Myslel som, že to bude horšie.
Najvačší neúspech bolo asi keď som zabudol pridať vajce do halušiek a ešte cesto urobli trochu redšie ako obyčajne, no, vznikla z toho kaša v ktorej takmer stála vareška. Stali sa aj že som pridal cukor do slepačieho vývaru misto soli.
S tým neporiadkom pri začínajúcich kuchároch je to asi pravda, mama stále spomína ako čistila cesto zaschnuté na kuchynskom lustry (ako sa tam sakra dostalo??!) ale to som mal 8 rokov 😀
Těsto na lustru? Hezký výsledek! 🙂
A ještě dodám rodinnou historku: Když se (myslím) praděda vracel s legionáři přes Sibiř z Ruska, dostal za úkol uvařit rejži. No tak uvařil, ale neměl potuchy, že rejže uvařením nabude na objemu. Bylo jí tuze moc a házeli ji z vlaku vlkům.
To by byly bezva novinové titulky v dnešní době 🙂
Projíždím teď staré články, tak ani nevím, zdali si tenhle komentář někdo přečte, ale mám taky v zásobě kuchařskou katastrofu.
Povedlo se mi flambovat brambory na pánvi a poopálit kus digestoře … 😀
Chtěla jsem si udělat domácí hranolky, nebo spíš smažené brambory. Rozpálila jsem olej na pánvi a mezi tím jsem opláchla brambory. No a když jsem ještě napůl mokré brambory vhodila do rozpálené pánve … najednou šlehaly plameny. 😀 Naštěstí mi jako první napadlo vypnout sporák a nepolévala jsem to žádnou vodou, takže se nic vážného nestalo. Jen to trochu ošlehlo digestoř. Od té doby si dávám bacha na tohle. 🙂
Přečte 🙂 Díky, že jsi se podělila, hasit olej vodou je jeden z největších kuchařských průšvihů. Uff, ještě že to dopadlo bez větších následků!
Hm, 21 bodů… To se mi až nezdá, že tak moc… Když ono se to špatně počítá, když není žádná odpověď správná. Co udělám před chystáním večeře? Otevřu Kuchařku pro dceru a hledám, na co z toho máme chuť (a suroviny). Podle čeho vařím nejčastěji? Přece podle Kuchařky pro dceru. Očekávám úspěch při vaření podle nového receptu? No, když je podle Florentýny, tak to určitě k jídlu bude 🙂 A blanšírování znám taky jenom díky tobě… Nechci, aby to vypadalo jako rektální alpinismus, ale v posledních 5 měsících (co jsem si nechala nadělit 3 díly Kuchařek a před dvěma dny tu přistála další) se u nás vyzkoušelo tolik nových receptů, co za předchozích 5 let ne (jen z nové už byly 2 večeře). A troufla jsem si i na takové věci, jako je vepřová panenka (z takového masa jsem měla vždycky respekt) a teď ji dělám aspoň 1x za 2 týdny, protože muž se vždycky oblizuje a vychvaluje 🙂 U nás už se vaří skoro pořád jen „s tebou“ a i ségra, která je zkušená kuchařka, si libuje, že „podle tebe“ se to vždycky povede a je to lepší, než když to zkouší od oka a „to nemám, tak to tam nedám“.
A největší katastrofa? Vzhledem k tomu, jak málo jsem vařívala, si ani nevzpomínám, snad když jsem jednou dostala za úkol uvařit rizoto asi pro 4 lidi. Do hrnce jsem nasypala všechno, co bylo nachystané na stole (tzn. celé půlkilové balení rýže a hromada dalších věcí). Moc ochucené to nebylo, zato toho bylo hodně… pro celý regiment. Jednou jsem zkusila udělat hovězí steak… S mužem jsme se u přežvykování celou dobu smáli a říkali tomu „dobře opepřená podešev“. Teď už vím, že nebyla chyba ve mně, ale v masu, steakové rozhodně nebylo 😉 Ještě že je ten můj manžel tak tolerantní a bez větších protestů sní všechno, co na ten talíř nachystám, i když častokrát to moc k jídlu nebylo 🙂
Alčo, musím říct, že jsi mi udělala ohromnou radost. Jestli ti Kuchařka pro dceru takhle změnila život, tak jsi pro mě hvězda a zasloužíš si řád zlaté vařečky za zásluhy o blaho u rodinného stolu. Odvedla jsi kus opravdu dobré práce.
23 bodů – ještě že to nevidí manžel 🙂
Největší průšvih? Dostali jsme kančí hřbet, pustila jsem se do svíčkové, ale spálila jsem všechnu zeleninu, kterou jsem k masu přidala. Naštěstí jsem měla doma instantní svíčkou omáčku, takže jsem rychle zeleninu vyhodila, maso oškrábala a dala do čistého pekáče, omáčku dle návodu uvařila. Manžel si pochvaloval, že není nad domácí vaření. Bohužel jen do té chvíle, než objevil v odpadcích pytlík od Vitany 🙂
Heliko, vypadá to, že jsi tuto epizodu nakonec přežila ve zdraví. Každopádně moc pěkný příběh.
Krásných 27 bodů, mám ze sebe radost, ale manžel by se vztekal, poslední dobou v kuchyni dost soupeříme 🙂 Každý má jiný postup a když si do vaření navzájem „kecáme“, nedělá to dobrotu. Vzpomínám na svůj instantní svařák – instantní směs do ohřátého vína – děti spaly, manžel v práci, vzala jsem skleničku, nalila víno, nepřečetla si návod a nasypala směs do vína rovnou a šup do mikrovlnky….po otevření dvířek bylo víno skrz horní dvířka linky až na stropě (cca 3,5 m). Nebo manžel do rozpáleného oleje nasypal celý kmín – taky byl úplně po celé kuchyni. Nebo na troud vyvařené maso na vývar i s kastrolem po celé noci a sobotním ránu – všechno šlo do popelnice a smrad jsme větrali ještě hodně dlouho. Hořící utěrka, kterou průvan zavál až na plotýnku k polívce. Naším tehdy dvouletým synem zapálené korkové podložky na všech čtyřech plotýnkách sporáku. Nejtvrdší bramborové placky na světě v mých začátcích – cca 1/2 roční dceři ale chutnaly, zrovna jí rostly zoubky, tak asi proto….je toho ještě moc a moc 😀
Hezky pěkně!
22- jsem spokojená a jelikož už mám Vaši kuchařku, tak co nevidět počítám s plným počtem. 🙂
Prlůšvihů bylo nespočet, ale vzpomínám si spíš na trapas.
Kryž jsem poprvé pozvala rodinu(6 lidí) na oběd, bylo mi 19 a rozhodla jsem se udělat panenku s americkým bramborem.Bohužel jsem neměla pojem o množství surovin, musel každý dostat jeden plátek panenky a cca 3 brambory.
Ale aspoň máte na co v rodině vzpomínat, vždyť i to je pěkné. I sebelepší jídla jsou často zapomenuta, ale takové zážitky nikoli.
22… vtipný kvíz! 🙂
Sice si nejsem jistá, jestli dokážu vždycky zamaskovat vzniklý průšvih, ale budiž 🙂 Často zkouším něco nového a tak se mi taky častěji stává, že se něco nepovede. Např. jsem dělala recept na králíka podle pana Polreicha a i když jsem si říkala, že je divné, aby mu stačilo být v troubě jen hodinu, tak jsem receptu věřila. No, a králík nešel moc dobře od kosti…:)
Ale největší katastrofa…to bude určitě moje první (a zatím i poslední, takový respekt z ní teď mám) vánoční štola. Asi druhý rok manželství jsem se rozhodla, že zkusím vánoční štolu. Všechny suroviny jsem měla skvěle vybrané, vše podle receptu, ale po upečení z ní byla placka. Sice velmi chutná placka, ale placka. K dovršení všeho ji moje tchýně, bez mého vědomí, donesla ochutnat do práce 😀 Takže teď, když upeču něco, co se povede, hned dám tchýni (a vím, že to vezme do práce), abych si tam spravila pověst 🙂
Také musím říct, že se mi spousta receptů povedla také díky Vám. Popisujete to tak, že my, kteří se nemáme kam obrátit pro radu, se obracet nemusíme, protože u Vašich receptů to není potřeba. A já jsem za to moc vděčná! 🙂
Jinak se mi taky často stává, že to na pohled není takové, jaké by mělo být, což mě moc mrzí, ale poradit si s tím moc neumím. Vánočku mám taky dobrou, ale i když jsem ji uchytila špejlema, tak se mi rozjela. No, klasické starosti, když se člověk něco učí…
Snad budu jednou tak dobrá kuchařka, aby se moji synové (mám tři) i po svatbě občas vrátili na své oblíbené jídlo 🙂
Kristýno, krásný výsledek, gratuluju. A na tu nepovedenou štólu klidně zapomeň, to je vyšší pekařská, těsto se rozjíždí velmi ochotně a rádo. Tak šťastné vaření bez obracení se na radu, ráda pomůžu, jak jen to tento blog umožňuje.
Milá Flo -tak u nás je to složité – potraviny nakupuje manžel jelikoš bydlíme na vesnici a máme tři dítka , popravdě dokud jsem se neodstěhovala od rodičů tak jsem ani do kuchyně nepáchla -až jsem měla vlastní tak to začala alchymie -a nejspíš jsem po mamince a jde mi to -navíc asi čím víc dítek tím mi to jde lépe ,ale máme to doma rozdělené -já nejraději peču a manžel vaří( navíc jdu totálně do vývrtky,když manžel si čichne k pánvy a začne vyjmenovávat co mu tam chybí za bylinku či koření a čeho je tam nedostatek -to já nepoznám nic ).ALe Elinka má 4 roky a už zvládne všechny ingredience na hrníčkovou buchtu – nachystat a rozklepne i vajíčka , synek má 2,5 roku a už vymazává plech a začíná se také plést k dílu -takže věřím , že zachvilku budou lepší než my ,protože hned po jídlech hlásí -maminko bylo to dobré a nebo tatínek to měl minule lepší . PS. já pořád zkouším nové a nové věci a doma jsou všichni chudáci pokusní králíci ,ale většinou dostanu tak 9 z 10 bodů – jen vždycky ještě zkontroluji po telefonu s maminkou jestly to opravdu jde upéct a pak už hurá nato :))))
Jani, pevně věřím, že po pár vyzkoušených receptů (na vaření) z tohoto blogu začnou děti říkat: maminko, bylo to dobré, ještě lepší, než to měl minule tatínek 🙂
Pekla jsem kachnu přes noc z opatrnosti na padesát stupňů.
Pro začínající kuchaře: ráno byla samozřejmě syrová, ohřátá
To je vtipné 😀 I když věřím, že ám to ráno vtipné nepřipadalo… 🙂
:-))) I takovými chybami se člověk učí a kachna se jistě nechala následně dopéct hezky dozlatova.
Ani se mi nechce verit-22 bodu…
Katastrofa me ted nenapadla,ale humorna historka,nekdo me tenkrat videt,asi si klepe na celo..
Pote co jsem se sestehovala s pritelem,byla jsem nucena se seznamit s jeho kuchyni a jala jsem se k ni pristupovat,jako k jedine kuchyni kde jsem doposud sem tam neco tvorila-k mamincine. Doma byl sporak i trouba na plyn
Kdyz jsem se prvne rozhodla neco pect,zaboha jsem nemohla najit,kde troubu zapalit (doma jsem do skvirky strkala zapalenou sirku). Fakt nic! Nakonec jsem tedy otocila koleckem,vlozila kolac dovnitr a co 10 vterin troubu ocuchavala a zjistovala,zda se zahriva
A ANO byla ELEKTRICKA!
Haha! Super příhoda 🙂
26 🙂 po deseti letech ve vlastní kuchyni už to se mnou není zlé. Ale ty začátky, kdy jsem se podle Kuchařky pro dceru učila vařit ty nejzákladnější věci… 😀
Moje největší kuchařská katastrofa určitě byla, když jsem kdysi dávno na vandru přesolila poslední jídlo, které jsme měli. Bylo to společné jídlo pro 25 lidí a nedalo se pozřít. K večeři jsme měli zbytky musli tyček a tatranek, co kdo vylovil z batohu. Byla jsem v partě nová a moc dobře jsem se neuvedla.
A z těch pozdějších, to byly spíš takové ty pokusy nahradit chybějící surovinu nějakou jinou, která doma je. Prakticky jsem si ověřila, že drobenkový koláč se s olejem místo másla upéct nedá. Fakt to bylo nedobré. Chlapi to snědli i tak, ale já jsem si následující víkend dala reparát 😀
uáááá, pěkně 🙂
Před mnoha lety jsem jako čerstvá novomanželka nasypala do bramborového guláše místo papriky zázvor. Výsledek nebyl schopen pozřít ani velmi zamilovaný a neobyčejně tolerantní novomanžel. Myslím, že to bylo jediné jídlo, proti jehož vyhození neměl sebemenší námitku.
No, nedá mi to, a můj první koment zde na stránkách bude taky můj průšvih, ne že by byl ojedinělý, ale nejlíp si ho pamatuju. Bylo mi asi 14 – 15, mamka šla do práce a řekla mi, ať uvařím koprovku, popsala mi postup, který mimo jiné zahrnoval půl lžičky soli a slova „nakonec dochutíš cukrem a octem“. Uvařila jsem a dochucuju, furt to nebylo ono, už tam bylo asi půl kila cukru a litr octa, takže už jsme to zoufale vzdala, ale jíst se to nedalo. Já to nejedla. Brácha to snědl, taťka mi to dokonce ještě pochválil…. Odpoeldne přišla mamka. ochutnala a povídá „Ale jo, dobrý, ale málo slaný.“ Přidala lžičku soli a omáčka byla dobrá…
:-)))
Vzpomínám na rybu (možná měla být zapečená se sýrem), kterou jsme dali do trouby a pořád to nějak nebylo upečené… trouba zapnutá, správně nastavená…. až po několika hodinách jsme zjistili, že se právě teď pokazil termostat ..
Tak trošku s křížkem po funuse, ale přece. 26 bodů, asi nějaké kouzlo 😀
A největší katastrofa? Rozmrazování hluboce zmraženého listového těsta.
Velmi nutně jsem na druhý den ráno potřebovala upéct koláč, ale zjistila jsem to az při večerním příchodu domů (jak už to tak chodí). Takže jsem volila nouzovou variantu listové těsto -náplň. Jenže jsem neměla těsto rozmražené a nenapadlo mě v kuchařských začátcích nic chytřejšího, než strčit věc inkriminovanou do mirkovlnky rozmrazit. Vřele nedoporučují!
Pohled na me musel být k nezaplacení: devět večer, utahana z prace, hotova náplň a …těsto, které se rozjíždí na jednotlivé listy a nechce držet. Koláč měl happyending, ale těsto už jen po opravdu správném rozmrazeni nebo vůbec. 😀
15 bodů, což tak odpovídá mému sebehodnocení. Něco se mi povedlo, něco méně. A průšvihu v kuchyni bylo mnoho, ale asi úsměvný bylo, když jsem mamce pomáhala s kolacem. Dostala jsem názornou ukázku, jak vyrobit drobenku, přesto jsem si to udělala po svém, až z neustálého přidávání mouky vzniklo druhé těsto. Ale koláč byl k jídlu i tak. ????