Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát.
Začátečnické recepty nehledejte
Nikdo totiž jednoduchá začátečnická jídla nepotřebuje.
Nechcete snad podlehnout radám, že nejlepší je pustit se do špaget s kečupem, protože na těch – snad! a při správné měsíční fázi – nic nezkazíte?!
Na špagetách s kečupem se toho totiž moc nenaučíte. Zůstanete s vařením tam, kde jste. O nějaké kuchařské vášni se tu rozhodně mluvit nedá a zřejmě si ani nijak výrazně nepochutnáte. Najíte se, to ano. Zbavíte se hladu. Ale nic víc.
Co tedy s tím, když se v kuchyni cítíte nepatřičně?
Nečekejte, že vás spasí začátečnické recepty.
Vařte jídla, která vás zajímají a přitahují.
Není nic příjemnějšího, než se věnovat věcem, ke kterým má člověk kladný vztah. Proč se trápit se špagetami a kečupem, když to pak stejně nebudete jíst s chutí?
Kudy chodím, tudy tvrdím:
I začátečník zvládne svíčkovou na první pokus, včetně příslušného a nezbytného knedlíku.
Jen k tomu musí mít úplně jiný návod, než jaký potřebuje zkušený kuchařský profík.
Návod pro začátečníka musí být velmi podrobný, názorný a srozumitelný. Musí používat docela jiná slova a nesmí se snažit zkracovat postup nesrozumitelnými pojmy. Musí upozorňovat na to, co se může pokazit a na co si dát pozor. Musí popisovat, jak to v kterém kroku má správně vypadat. Musí obsahovat kontrolní stanoviště, ze kterých vás nepustí dál, dokud nemáte dostatečně splněný předchozí úkol.
Buď si najděte začátečnické recepty, nebo se někomu dívejte pod ruce
Babičky a vlastně i naše maminky měly výhodu, všechno odkoukaly od své maminky nebo babičky, a tak jim zkratkovité instrukce nevadily. Stačilo napsat: utři máslo s cukrem a hned věděly, co se po nich chce.
Dnes ale všichni kuchaři začátečníci, kdo jsou na to ve svých kuchyních sami, potřebují mít tuhle záležitost popsanou mnohem více slovy. Pokud použiju příklad s máslem, bude to vypadat takto: vezměte máslo pokojové teploty, smíchejte ho s cukrem a v robotu s míchacím nástavcem ho třete patnáct minut, až máslo zesvětlá a zvětší svůj objem nejméně o polovinu.
Autor receptu musí umět dostatečně nahradit pohled pod zkušené ruce.
A tak si ve svých začátcích vybírejte recepty, kde rozumíte každému slovu a kde si už při prvním čtení umíte představit každý svůj krok v kuchyni. Jestliže nechápete, co po vás autor vlastně chce, jak dlouho krucinál máte péct to maso a nechat pobublávat omáčku, utíkejte pryč, protože jediným výsledkem by byl kromě nepovedeného jídla pocit, že jste v kuchyni k ničemu. Přitom třeba zrovna ve vás netušeně dříme příští Masterchef.
Věřte mi: nejsou špatní kuchaři, jen špatné recepty. Když se vám něco nepovede, nehledejte pokaždé vinu v sobě. Neříkejte si, že jste v kuchyni k ničemu. Nepodceňujte se jen proto, že receptům nerozumíte. Existuje spousta receptů, které vás přesvědčí o opaku. Snažím se jimi plnit tento web, tak se tu nebojte pořádně porozhlédnout.
Když jsem kdysi začínala vařit, uměla jsem jen jedno pořádné a opravdové jídlo. Odkoukala jsem ho od své první tchýně. Byly to krůtí plátky na přírodní způsob. Ano, pochopitelně jsme je měli velmi často. V podstatě kdykoli, kdy došlo na opravdové vaření. U žádného jiného jídla jsem necítila jistotu, že ho zvládnu, ale u tohoto jsem naprosto přesně věděla, co dělám.
Jiná jídla se mi nedařila, protože mi u nich chyběly příslušné instrukce, nikoli talent nebo chuť vařit.
A jak je to s vámi? Co je pro vás vaše kuchařská kotva, tedy jídlo, které vaříte proto, že ho vždycky zvládnete? A odkud ho umíte?
Florentýno, máš pravdu s tím, že člověk má své kotvy, když si není jistý s psanými recepty v knížkách. Maminka mi kdysi dala Kuchařku naší vesnice a tím to bylo vyřízené. Kdybych si pod některými postupy nedovedla představit jak to ona dělala, asi bych rezignovala. K mým začátečnickým opakovaným jídlům ale patřilo kuře v hořčičné omáčce, ukázala mi ho zkušenější kamarádka na koleji. Dělalo se na pánvi a dělalo se rychle. Už jsem na něj zapoměla, takže vlastně i díky za připomenutí.
Já už dlouho dělám pečené brambory v alobalu.Je to takové vaření bez vaření, peče se to samo.Brambory propícháme vidličkou,zabalíme do alobalu,upečeme v troubě,po upečení rozřízneme a naplníme zakysanou smetanou a třeba strouhaným sýrem nebo něčím co je zrovna v lednici.Je teda fakt že je máme docela často.
u nás děláme „něco v alobalu“. nakrájím zeleninu, teda hlavně rajčata a papriky, přidám kousky tvrdého sýra, někdy i kousky buřtů nebo párků, zabalím do balíčků a zprudka chvíli peču v troubě. podávám i s tím alobalem, blbě se to z něj vytahuje. k tomu pečivo.
Dobrý den, odpovím na otázky pozpátku. vařit mě naučila Kuchařka pro dceru, následovali další díly a budu první, kdo si poběží do knihkupectví pro Snídani. Péct jsem se naučila s Velkou domácí cukrářkou a knihovnu postupně doplnily Klenoty z Prakulu. Mám samozřejmě i jiné klenoty M.J. Sandterová, Marcela Hazan a čekám na podzimní vydání Umění francouzské kuchyně …
Je jasné, že moje kotva je moje knihovna a seznam na ledničce co je potřeba koupit (mimochodem psát si seznam, jste mě naučila vy).
Och, děkuju, tolik milých ohlasů v jednom komentáři jsem tedy nečekala! 🙂
Naprostý souhlas co se týče receptů. Takhle jsme se sestrou hned napoprvé upekly bezvadné babičkovské buchty podle Anuše Kejřové. V životě jsme to nedělaly, ale recept byl tak dobrý, že vyšly perfektní.
Hm, moje kotva… Bývala to míchaná vajíčka (ta typická „neregulérní“). Dneska, při mém vaření pro jednu (stále studentku), mám podezření, že je to tenhle postup: koupit kuřecí skelety, upéct jako kuře, obrat a sníst maso, vývar z kostí a potom něco z něj – třeba nudličková polévka nebo rizoto. Ta obíračka je čistě moje, ten vývar se dá naservírovat i jiným lidem…
Nebo možná brambory s cibulí a slaninou… Trochu se to mění podle ročního období, momentálního přístupu k obchodům a chuti nebo nechuti usilovněji míchat.
Sestra se velmi často uchyluje ke koprové omáčce s bramborem a vejcem.
Kuřecí skelety jako kotva a východisko pro několik jídel? To je perfektní!
Moja kotva bola dlho (a asi ešte trochu je) tzv. „Jankina“ mrkvová polievka nakyslo (s kyslou smotanou, príp. aj s taveným syrom na zasýtenie, a s krutónmi = hrianka pokrájaná na kocky). Naučila ma ju kamarátka, keď som ako mladá mamička „vyšilovala“, že neviem čo variť pre svoje dietko. A tak nám zachutila, že ešte stále patrí medzi najčastejšie polievky (teraz už „len“ polievky).
Hoho, super, trochu mi to připomíná finskou polévku z čerstvých lišek (hub, ne zvířat).
Moje kotva je čína, těstoviny se špenátem, holandské řízky a lívance. A vařit ještě pořádně neumím, ale zoufale se učím … takže mám komplet kuchařky od Vás a zatím jsem nic nepokazila ale slavím úspěchy – juchú 🙂 Bohužel nemám možnost zeptat se na nic vlastní matky, takže jsem za Vaše knihy hodně ráda, děkuju 🙂 a někdy zabrousím i do Vaňka … ale ne příliš, tam už to je na těžší úrovni, i když něco se vybrat dá … polévky a sladká jídla 🙂 akorát to pečení je pořád takové neslavné 😀
Martino, tak to mě moc těší, takové důvěry si opravdu vážím!
Moji kotvou bylo vzdy kuřecí maso se smetanovou omáčkou + těstoviny (brambory) .. do omáčky bud houby, brokolice, špenát, sýr, jarní cibulka .. milion variant a všechny rychle :))))) ted už se směju když vařím polévky, svíčkovou apod :))
Každý nějak začínal, díky za vzpomínku 🙂
Dobrý večer 🙂
Moje kotva byla asi odjakživa čína + rýže/nudle, ta se povedla téměř vždy. Ale poslední dobou jsem klesla na nudle s troškou másla, pepře a postrouhané tvrdým sýrem… 😀 ukázal mi to tak brácha a lenost a hlad mě nutí se s vařením moc neštvat… 😉
Ale dnes jsem narazila na vaše recepty a kuchařky a doufám, že v kuchyni začnu experimentovat víc 🙂 ta srozumitelnost receptů je totiž k nezaplacení 😉 moc za to děkuju 🙂
Martino, tak držím palce, ať se dostanete ze zajetého stereotypu a vaření vás baví.
Jsem strašně nadšená, že jsem si Vás teď znovuobjevila. Kdysi mi kamarád dal Vaši Kuchařku pro dceru, ale to mě ještě nechytlo v té správné době. Navíc nesnáším, jak kuchařky nedrží otevřené na stole, když má člověk mastné ruce a potřebuje se do toho pořád dívat…
Uteklo pár let, já se zrovna vdala, pořídili jsme si domů skvělého kuchyňského robota, já si pořídila manžela který MILUJE vaření a umí to a učí mě, ale já jsem v jeho společnosti úplně nemožná, žejo. Tak si teď sama doma pročítám Vaše neskutečně vstřícně a pro blbce napsané návody a recepty a začínám mít pocit, že jste fakt moje náhradní maminka :)) Vyrůstala jsem v takových podmínkách a s takovým nezájmem, že doma jsem se nenaučila vařit nic, bavilo mě akorát dělat perníky a bábovky, protože byly hrozně jednoduché. Teď je ale ten správný čas, já jsem připravená, a děkuju Vám, že tenhle web děláte 🙂
Terezo, to je tak krásně řečeno, díky! Kuchařka pro dceru není knížka pro každého a každé životní období, ale pokud touha naučit se vařit přijde, pak je myslím báječným průvodcem. Jsem ráda, že sis ji znovu našla a dělá ti radost. Tak ať se ti všechno daří a drahý manžel nestačí koukat.
To jsem přesně já, neumím uvařit skoro nic „normálního“, umím jen polévky, přírodní řízky, domácí pizzu, upeču bábovku ale ani rizoto neumím dobré…
Můj zádrhel je i v tom že jsem vegetarián, sama jím skoro jen čerstvou zeleninu, někdy restovanou s kuskusem atd, ale neumím žádné jídlo které bych uvařila návštěvě, do budoucna nevím co bych měla vařit dětem a manžela taky těch pár jídel dokolečka nebaví 🙁
Kristýno, i vegetarián může jíst pestře a rozmanitě. Se zeleninou můžeš dělat totéž, co s masem: můžeš ji vařit, dusit, péct i smažit. To samo o sobě dává tolik možností, když pokaždé vezmeš něco, co je zrovna v sezóně! Pak ještě přidáš trochu vajec, sýra nebo luštěnin a máš hned syté jídlo. Ale všechno to začíná u kuchařských základů. Jen ty ti dají rozlet a přinesou hromadu inspirace.
Milá Fló,
jsem přesný produkt doby a neumím vařit. Tedy ne že bych rodinu (5 až 7 členů) nechala hladovět , ale když už jsem musela něco předložit bylo to obligátní vezmi co najdeš , hoď to na pánev opeč z obou stran a rychle podávej 🙂 , popřípadě vlož do trouby a doufej že to dobře dopadne. Ale z ubývajícími nároky na péči o mé děti a vzrůstajícím nárokům strávníků jsem hledala na netu recepty a rady jsem náhodně narazila na tvůj blog. Zpočátku jsem ho brala jako všechny ostatní spíš skepticky a k odebírání novinek svolila spíše z praktického hlediska abych stránku lehce našla.
ALE , pár prvních jsem sice jen tak zběžně skoukla ALE pak jsem opravdu vzala recept a krok po kroku realizovala A STAL SE ZÁZRAK ono to vyšlo . Ve svých 42 letech jsem zjistila že má velká nechuť k vaření není z mojí nešikovnosti, ale z nedostatku vědění :- ) .
Dnes se již velmi těším na každý čvrtek a s chutí nejen čtu ale i VAŘÍM a to opravdu 🙂 .
Moc, moc děkuji a moje rodina se mnou.
Jana
Jani, to je krásné! Děkuju <3
Milá Flo,
pár základních receptů jsem se naučila doma, ale většina ostatních pokusů s náhodnými recepty z internetu nedopadla moc dobře. Ale pak jsem narazila na Váš blog a od té doby už nemáme doma jen rizoto a těstoviny 🙂
Třeba postup na bábovku bez kypřícího prášku je úžasně napsaný a nikdy jsem lepší bábovku nejedla. K masu se zatím pomalu propracovávám, ale když vidím Vaše recepty, mám chuť je hned zkusit.
Moje díky patří Vám 🙂
Martina
Martino, to je krásné, ze srdce děkuju! Tak ať se vám nadále tak báječně daří a vaří.
Moji kotvou bylo kure na paprice…..diky za prima stranky 🙂
Vážně? To už je docela pokročilé jídlo, tak bezva.
Milá Flo, nějak jsem tu čekala recept na svíčkovou a ten knedlík…máš nějaký? 🙂 Děkuji.
Káťo, svíčková je tady: svíčková na smetaně.
Knedlík tady na blogu je jen bramborový, další druhy knedlíků jsou zatím jen v mých tištěných kuchařkách.
Moje kotva jsou kuřecí prsa na pánvi s rajčatovou omáčkou a těstoviny. Omáčka je buď z rajčatového pyré nebo kupovaná z Lidlu. Ta kupovaná je samozřejmě lepší, protože je lépe dochucená. Další záchranou je kuřecí maso s bramborem zapečené v troubě. Jako polévku jsem zatím zvládla kuřecí vývar s nudlemi a včera se mi povedl mrkvový krém se šlehačkou podle tvého receptu a měla jsem velkou radost! 🙂 Při každém takovém povedeném pokusu mam hned větší sebevědomí a chuť do vaření. Takže díky za to co děláš, má to smysl.
Tak to už jsou parádní základy, hezky si vedeš. Držím palce s dalším objevováním.
Ahoj Flo,
pěkný článek, a pravdivý. Také si myslím, že vařit může každý. Mne naučil vařit můj první přítel, kterého to naučil jeho táta kuchař. Moje kotva je kuřecí soté na kari, v různých obměnách, někdy přidám pórek, jindy maso nahradím cizrnou, a je to moje nejoblíbenější jídlo. Taky si myslím, že jsem svoje kuře na paprice dotáhla k dokonalosti. Bohužel, s postupem času zjišťuji, že tíhnu ke smetanovým omáčkám, a pokaždé, když přemýšlím co uvařit, tak mě receptů bez smetany napadá jen málo. (Ne zas tak málo, ale těch se smetanou víc 😀 )
Karolíno, když se tak nad tím zamyslím, pro smetanovou omáčku bych hlasovala kdykoli, takže v tom už jsme nejmíň dvě 🙂
Ahoj,
ano, to me docela stve, ze na internetu na strankach s recepty, kde recepty vkladaji lide, ale treba i redakce, tak jsou postupy strucne, odbyte a v diskuzich se lide pak neustale ptaji
– A jak dlouho a na kolik stupnu
– Tvaroh ve vanicce nebo kostka?
Atd.
A casto take byvaji komentare tech, co se jim recept nepovedl. Protoze urcite neco v postupu neudelali spravne, akorat nevedeli co. (Vcetne mne. Tolikrat uz se mi neco podle receptu nepovedlo a nevypadalo tak jak na fotce autora). Jenze to v postupu prave nebylo polopate receno, zdurazneno, na to upozorneno.
Tak nejak se predpoklada, ze vsichni, co vari podle receptu, uz budou vedet co a jak. Takovych receptu je vetsina. Malokdy narazim na krasne popsany postup. Nejlepsi je si najit jednoho, dva, tri..foodblogery ci kuchare, co vsechny sve recepty pisou tak, jakoby podle nich nekdo varil uplne sve prvni jidlo bez zkusenosti a znalosti. A uplne nejvic mi vyhovuje videopostup. Momentalne Recepty bez brepty a ekucharka. Takze Flo, dekuju ti za tve stranky, ze kterych momentalne hlavne teoreticky vychazim.
Jo a taky me mrzi, ze kdyz chci najit recept na klasiku, treba rajskou, koprovou atd., tak najdu milion verzi. Proc na jedno ceske jidlo je milion receptu? Jak mam pak najit a vybrat ten, ktery mi pripomene chut domova? 🙁
Šárko, já s tebou soucítím, neboť jsem si prošla vším, o čem píšeš. Ale neboj, studuj, snaž se pochopit souvislosti, a najednou se vyznáš i v tisíci receptech na stejné téma a tu chuť domova si v nich najdeš.
Já prostě tyhle stránky zbožňuju! Je to sázka na jistotu – aby se vaření zadařilo, zvedají mi morálku a chuť vařit, můžu si být jistá, že podrobnější popis daného kulinářského taje jinde nenajdu a ještě se u toho můžu rozplývat nad vtipným slohem… To není web, to je ZÁZRAK!!! …a to už sem chodím nějaký ten pátek, takže ze mě nemluví jen první nadšení…
Díky, díky, díky!
Svatá pravda,použila jsem toto rčení podruhé,když je dobře napsaný recept,tak se naučí každý.Po CMP jsem neudělala ani vývar a tak mi spadlo z nebe štěstí jménem Floentýnka.Tisíceré díky.Oli
Ahoj, dobry den,
Musim rict, ze tyto stranky a vas pristup ke kucharum-zacatecnikum me opravdu zaujal. V mych 30letech jsem se v podstate nikdy nenaucila poradne varit. Pred 15ti lety, kdyz me do vareni chtela zapojit mama, me zajimaly uplne jine veci a dnes toho horce lituji.
Samozrejme, nejsem na tom az tak, ze bych neosmazila rizky, nebo neudelala rajcatovou (ano, opravdu rajcatovou! :-)) omacku ke spagetam, pripadne smetanovosyrovou omacku s kurecim k testovinam, ale toto nestaci ani mne, ani manzlovi, ale predevsim se chci naucit kvalitne varit i pro nase (i budouci) deti, aby pro ne chozeni do fastfoodu nebylo bezne a normalni. Udelat jidlo pro navstevu je pro me nemyslitelne a i kdyz varim jen manzelovi, pri servirovani mam milion prupovidek, jak se mi jidlo nepovedlo a ze melo byt takove a makove a ze zkratka se nepovedlo uplne podle receptu a pritom na obrazku to vypadalo tak lakave!
Zarekla jsem se, ze se naucim varit na materske dovolene a ta chvile uz nadesla a tak jsem zacala patrat po internetu… pravda je takova, ze se v mnozstvi receptu vsude na internetu da utopit, ale uvarit se z toho opravdu neda, pokud nemate zadne zkusenosti. V mnoha diskuzich uz driv jsem zahledla „kucharka pro dceru“, ale az pred par dny jsem otevrela vas web a musim rict, ze jsem jednim dechem precetla zaklad pro zacatecniky o vareni, duseni, smazeni a dalsich metodach a najednou mam zpatky elan se naucit varit, ktery me uz po tolika nezdarenych jidlech opoustel… Jeste nebudu rikat hop, dlouha cesta me teprv ceka, ale i tak dekuju za vas pristup a to, ze jste mi zpet vratila nadeji, ze i takovy beznadejny pripad jako jsem ja, by se mohl naucit varit :-). Diky!
Jani, moc Vám fandím a držím palce, to bude dobré! Jistě budete brzy vařit jako bohyně kuchyně.
Skvěle napsané, přesně můj případ, mluvíš mi z duše. Děkuji.
Zdravím Flo, teď jsem přečetl Tvůj článek pro začátečníky a musím dát všem pisatelům za pravdu. Přesně to jsem měl při mých začátcích i já, recept jsem přečetl a pak jsem dumal nad tím co tim chtěl básník /kuchař/ říci. Od Tebe už od prvního přečtení jsem měl jasno, to jsou recepty pro blby /začátečníky/ jako jsem já. Už jsem vařil víc Tvých receptů a neměl jsem problémy co a jak dlouho dělat. Teď Ti milá Flo přeji dokončit dovolenou v pořádku a pak ať máš radost z Tvé nové kuchyně, která jak jsi psala na Tebe bude čekat až se vrátíš z cesty domů. Díky za Tvé recepty. Bohouš
Krásný den, paní Zatloukalová,
Nejdříve bych Vám chtěla moc poděkovat za Váš přístup ke kuchařům – začátečníkům, který máte, a za knihu Kuchařka pro dceru, kterou jsem dostala před rokem od přítele na moje přání. Moje maminka mě, bohužel, nikdy vařit nenaučila, vaří pravidelně, je schopná uvařit spoustu receptů, ale mě k tomu nikdy nepřitáhla. Nikdy jsem neměla tu čest jí koukat pravidelně pod ruce a učit se recepty stejně, jako je dělá ona. Vaření i pečení mě vždy bavilo, ale skoro vždy to skončilo fiaskem, nebo řevem, co vše jsem udělala špatně, a vždy mi to bylo líto. Vlastně nedávno jsem se z domova odstěhovala pryč s přítelem kvůli vysoké škole, přesněji 200 kilometrů od domova, a situace mě donutila začít vařit. Začala jsem dost jednoduše, kuskus s něčím, kuřecí řízky přírodně, omáčky k těstovinám… Ale zrovna minulý týden jsem dělala guláš podle Vašeho receptu. Bylo to bez řevu, že něco dělám špatně, bez instrukcí, kterým nerozumím, vše bylo popsáno nádherným způsobem, a já během vaření přišla na to, že to mohu pokládat za svůj koníček. A jako bonus přítel, který nemá rád jídla „gulášovitého typu“ všude, kam přijdeme, říká, že má doma slečnu, co udělala svůj první guláš v životě, a že to byl jeden z nejlepších gulášů, které kdy snědl!
Děkuji, že děláte to, co děláte, a jak to děláte, moc to oceňuji já, i žaludek mého přítele. 🙂 Přeji samé úspěchy!
Kateřina
Nikdy jsem moc nevarila, mamka moc klasiku nevarila a kdyz uz, tak jsem se moc nezajimala, jak se co dela…Ale pak sem se prestehovala do Italie a tady jsem se teda naucila dost.. jak od pritele, tak z jedne stranky, kde jsou recepty s fotkami..i kdyz italska kuchyne je vicemene snadna.. takze z kotvy ve forme testovin na tisic zpusobu a risotta se dostavam porad dal a dal 🙂 hlavne taky protoze mam neustale zasobu domaci zeleniny a tak musim vymyslet co s ni.. ted sem dopekla vynikajici parmigianu 🙂 a minule jsem zvladla (trochu z jineho soudku) Pho Bo.. ted uz se jen odhodlat k te kuchyni ceske :/ 😀
Hezký den,
díky za skvělou inspiraci v podobě Vašich článků 🙂 Je mi 17 let a z vařením teprve začínám. Inspiraci hledám všude možné po internetu, ale Vás jsem si moc oblíbila 🙂 Rady a tipy do kuchyně jsem čerpala také na tomto webu receptyprokazdeho.cz
Tak s chutí do vaření 🙂
Jani,svatá pravda-ten článek.Jen se nebát a vařit.Né všechno se musí podařit,ale chybama se člověk učí a s tvým návodem to mají začínající kuchaři lehčí.Dík‘ 🙂 I já mám 56 receptů na netu a proto jsem každý(zvlášť ty težší)popsal do podrobna i s radami,čeho se mají vyvarovat,nezaměňovat ingredience a pod.
A co se týče prvního vaření,tak to bylo v 11-tich letech-klasika-palačinky.Pak koblihy zvenčí spálené a uvnitř syrové 🙂 Ale v 15-tich už jsem uvařil kotlíkový guláš pro spolužáky a tak to šlo.A když jsem si neviedel rady,zavolal jsem mámě,nebo tetě,zeptal se babičky a sbíral skušenosti kde se dalo.Taky mě rozčilovali kuchařské knihy,kde nebylo napsáno na kolik stupňů se to má péct,jakou mám použít mouku a čas.
Měla jsem to štěstí, že jsem začínala rovnou se skvělou pomocnou rukou – vašimi recepty. Jako dítě jsem sem tam mamce v kuchyni pomáhala, ale moc jistoty mi to nedodalo, navíc třeba polévky se u nás nedělaly vůbec a lívance jen od Vitany 🙂 před dvěma lety se nám s manželem narodil první syn a přechodně jsme bydleli s manželovými rodiči, kde jsem od své úžasné tchýně pochytila alespoň nějaké základy (ta má ještě to správné kuchařské umění babiček, i když v tomhle případě spíše slovenských), no a hlavně jsem se přece nemohla nechat zahanbit a vařit manželovi těstoviny s kečupem po vysokém standardu, na který byl zvyklý 🙂 a tak jsem chytla vaší pomocnou ruku a vrhla se do kuchyně. Hlavně kvůli synovi se polévky rázem staly základem našeho jídelníčku a manžel mě (a vlastně i vás) mnohdy chválí, že si pochutnal víc než od maminky. A to je v jeho případě opravdu nejvyšší pochvala. A tak vám děkuji ne jen za to, že dokážu vytvořit pestrá jídla pro mou rodinu, a to bez pocitu nervozity, ale i za to, že teď dokážu poznat kvalitní recept, když zrovna hledám inspiraci jinde. No a manžel nás minule probudil s nerezovou pánvičkou na plotně, sádlem odloženým vedle a talířem plným úžasných palačinek, jak jinak než podle vás, jak vzápětí přiznal. Vděčíme vám za mnoho spokojených chvil se spokojenými bříšky 🙂 A já doufám, že díky vám budu moci zasvětit děti do tajů kuchyně hezky postaru, osobně. Syn už se zasvěcením nadšeně začal a ve svých dvou letech zdatně míchá, loupe, válí těsto a nasává tu správnou atmosféru společného domácího vaření.
Tak mojí kotvou je a bylo to, že jsem do 6 let vyrůstala u babičky, úžasné kuchařky, která v nějakých 12 či 13 letech byla odeslána do Vídně k bohatší příbuzné. Tam se babička – sama 4. z 9 dětí – starala o děti a byla k ruce kuchařce, od které se naučila (byl nějaký rok 1916) tu echt rakouskouherskou kuchyni.
Od babičky jsem se to – tak nějak přirozeně, jako dýchání – učila já. Sama jsem vařila od 12 let, ne že bych nikdy nic nepokazila a nespálila, ale nikdy jsem se vaření nebála, hodně a ráda experimentuji a každou chviku se mi stane, že něco udělám, pak se zarazím PROČ jsem to takto udělala a pak si uvědomím, že to tak dělala moje babička.
Někam tam nahoru posílám své velké DĚKUJI!
Moji kotvou je uz nekolik let Google a zadavani: kucharka pro dceru svickova, kucharka pro dceru koblihy, kucharka pro dceru kure atd… Moje maminka je vynikajici kucharka,ale vari stylem,ze si precte nazev receptu,mozna ingredience a pak uz je jak carodejnice. Sahne sem, prisype tamto,micha a dochucuje…. Ja jeji talent nezdedila,takze dekuji,ze jste tu pro nas,Flo, protoze ma kouzelna maminka si pochutna i u me a tesi ji,jak skvelou kucharku ze mne vychovala ?
Ahoj, u mě je taková jistota kuře na paprice s těstovinama (rychlá verze z kuřecích prsou) a rozlítaní ptáčci s rýží. A tyhle dvě jídla máme opravdu hodně často. JInak mě ke zlepšení ve vaření inspiroval Vaněk a jeho kuchařky. Poté jsem narazila na Flo a začíná to nabírat správný směr 🙂
Dobrý den. Mam otázku. Studuju školu kuchaře a číšníka a jsem ve druhém ročníku. Samotne vaření mě baví. Když mám praxi tak mě to baví, ale zlom nastává když mám vařit doma. Nejsem toho nějak sama od sebe schopná a mám pocit že nemám potřebnou inspiraci nebo nevím. A na všechny tímto přístupem působím, že mě to nebaví a já nevím, kde je chyba.
To klidně může být tím, že domácí kuchyně nemá správnou organizaci a tedy je v ní poněkud nepohodlné vařit. Zvlášť, pokud máš srovnání s restaurační kuchyní, která musí být velmi dobře uspořádaná, aby na sebe jednotlivé činnosti logicky navazovaly. Zkus se zamyslet nad tím, zda máš doma na lince dost místa, zda máš vše po ruce zrovna v tom okamžiku, kdy děláš konkrétní úkony, zda si nejdřív nemusíš po ostatních členech domácnosti kuchyň umýt, utřít a uklidit, než začneš vařit, zda nemáte stále zarovnaný dřez špinavým nádobím, zda by třeba nepomohlo kuchyň přebrat, zbavit se zbytečností, přeskládat ji (samozřejmě v rámci možností). Když se kuchyň provětrá, dost často se kuchaři uleví a vaří se najednou s úplně jinou chutí. Víc jsem o tom psala zde: Jak udržet pořádek při vaření a zde: Uspořádání kuchyně pro pohodlnější a rychlejší vaření.
Na podrobný popis postupu je dokonalá Julia Child …